Jak dopadne první ostrý závod modelů 1/18 Onroad v Určicích u Prostějova – to mně v mojí hlavě kolovalo celý týden. Testy měřícího zařízení proběhly v pořádku a na posledním závodě proběhly 3 rychlé jízdy OK. Ale dnes do hry vstoupilo ostré sluneční záření a zřejmě špatně zvolený odpor přímo v čipu. A tak nastaly v průběhu závodu opět komplikace. Ale přijel strůjce měřícího zařízení Honza Matyáš z Otrokovic a všemi silami pomohl řešit nastalé problémy. Nic méně… i přes všechna úskalí závod proběhl ve velmi klidné a přátelské atmosféře a zdálo se, že když jezdci znají své výkony a jedou fair play, není ani měřící zařízení nutné, pokud nenahání setiny sekundy. Ale je to jasné, nemělo by to tak být. Ale předem chci tedy poděkovat za jejich přístup a i technickou podporu. Ne, nechtěl jsem skrývat problém, protože to ničemu nepomůže a díky nezištné pomoci Honzy Matyáše (který se stále omlouval, že je to jeho chyba a to zbytečně), se vše nakonec zvládlo a já jsem mu vděčný že přijel. Ale pojďme nyní na to, jak to vše probíhalo od rána až do pozdního odpoledne.
Sešlo se celkem 9 nadšenců kategorie 1/18. Ale všichni se známe, jsme skalní příznivci kategorie 1/18. Jen někteří holdují 2WD a ostatní 4WD. Za 2WD přijel Lukáš Diblík, Vít Parák, Milan Parák a Ladislav Mlčák. 4WD kategorii hájili Igor Vlahovič, Tomáš Ovečka, Christian Kopec, Jan Hrnčíř, Martin Košťál. Později vám přinesu popis modelů s, čím kdo startoval. Mimo závodníků se o průběh závodu staral majitel tratě pan Jindřich Matějka st., jeho žena s dcerou o vynikající bufet. Jindřich Matějka ml. s manželkou přijeli také a majitel firmy MATEJ, pan Matějka Jindřich ml. byl generálním sponzorem dnešních cen pro vítěze (a částečným investorem celého projektu), za což mu velice děkuji. Ale to není zdaleka vše. Svoji návštěvou nás poctil i novinář z Prostějova (jeho jméno jsem pozapoměl, omlouvám se Vám pane), který uveřejní článek v Prostějovském tisku. A to je také neskutečný úspěch pro naši akci. Chodil, fotil, ptal se účastníků na pocity a technické informace… Jen hostesky v depech chyběly. Navíc opět přijel i pan Radim Götz z Prostějova a opět fotil velmi povedené snímky (troufám si říci profesionální úrovně). Děkuji Vám pane.
Co mě však po příjezdu ráno dostalo, bylo zastřešení celého prostoru dep. Nevím jestli u nich na zahradě přistál výsadkář, nicméně jeho padák byl využit k zastřešení a tudíž vzniklo maximální pohodlí pro všechny účastníky – klobouk dolů Jindro st., chudák parašutista. Za chvíli bude zastřešená snad celá dráha…. Ani bych se nedivil.
Na začátku se jezdci dohodli na 4. rozjížďkách a 3. finálových jízdách po 6. minutách. Sice to moc ze začátku neměřilo korektně, ale jak jsem psal – domluvili se všichni v pohodě na korekci výsledků. A tak se kroužilo a kroužilo a do toho Honza laboroval s lištou, opravoval čipy a přemýšlel, jak dál. Ale jelo se s menšími přestávkami, které se vždy dohodly. A tak vše ubíhalo svižným tempem. Do toho precizně fungovalo občerstvení s donáškou až do depa. Jezdci ladili své modely a zlepšovali se. 2WD stroje začaly mít hned od začátku navrch nad stroji 4WD. Mají menší třecí vlastnosti a menší hmotnost. Takže já s podvozkem 4WD NANDA jsem měl plné ruce práce s nimi držet krok. Rozjížďky se jely zvláště stroje 2WD a 4WD. Finále pak dohromady dle výsledků. Martin Košťál zkusil zlatému motoru naložit převod, který mu evidentně nesvědčil a ten po chvíli odešel do věčných lovišť. Nicméně prozřetelně koupil dva a tak provedl výměnu a nerušeně pokračoval v závodu. Milan zlomil jazyk u svého modelu 2WD a tak klel při opravě. Ale také se po chvíli trápení vrátil na trať. Christian střídal mechová kola s dušovými. Hledal optimální nasazení. Mechy se mu zdály lepší. Já jel na podvozku NANDA také mechy GRP o tvrdosti 40 vpředu i vzadu. Neměl jsem stahovací nářadí, takže na dušová kola nedošlo. Tomáš Ovečka jednou místo baterií nabíjel regulátor.. Nic se nestalo, ale neměl energii na další jízdu. Vít Parák nejel hned ze začátku, protože byl líný si model na závod připravit. A tak ho pak nakonec rychle dal dohromady a jel dvě rozjížďky a všechna finále. S otcem jet nemohl – měli jednu vysílačku. Tomu říkám důsledná příprava :). Ale taky dobře, nevzal mi umístění ve A finále… To je škaredé ode mne, co ? Ne, jde o vynikajícího jezdce, který dostane do ruky cokoliv a jede pořád královsky. I Honza Matyáš si ve chvíli, kdy neladil časomíru, půjčil můj model NANDA NRX a jelo se mu del jeho slov „velmi dobře“ a i trať v 3D rozměru nikdy nikde neviděl. Ale jeho poslání – dát dohromady časomíru, bylo jeho prioritou. Díky Honzo za pomoc. Pan Hrnčíř umí nejen na tratích pro modely 1/10, ale i na této malé trati kroužil velmi vyrovnaně. Čest jeho věku a jeho umu. Já jel zlatý motor, ale dal jsem slabý převod a nejel tak rychle. A tak jsem se vrátil k původnímu motoru. Ale ten už dlouho nevydrží, protože uhlíky již jsou na pokraji odchodu. Takže pak budu řešit převod na motor zlatý. Na závěr tohoto odstavce – ladilo se vše a všichni včechno.
Tak to se dělo v průběhu rozjížděk. A co finále ? Jak to jezdci psychicky zvládnou se stále drobnými výpadky zařízení ? Stále jsem měl obavy, aby to lidi neodradilo od účasti na dalším závodě… Ale zařízení se trochu umoudřilo, nemuselo se již tak moc „dopočítávat“ a navíc 4 modely ve finále a A a 5 ve finále B se dá uhlídat. Jak jsem psal na začátku – každý věděl kdo za kým jede a tak vše nakonec proběhlo bez komplikací. A nejlepší byla poslední jízda finále A, kde zařízení měřilo zcela korektně (slunce zapadlo – jeden možný problém chyb) a to byl vážení adrenalin pro všechny. To dostalo jak jezdce, tak i nasazovače. Ale to až později.
Finále B: nyní trochu podrobněji k výsledkům jezdců a s čím soutěžili tento den. TQ na finále B si vyjel Tomáš Ovečka (XRAY M18 PRO), druhý pak Martin Košťál (XRAY M18 PRO), třetí Christian Kopec (XRAY M18 PRO), čtvrtý Víťa Parák (2WD vlastní konstrukce) a pátý Jan Hrnčíř (XRAY M18). Peloton strojů 4WD se sešel v B finále. Jen jedna dvoukolka. Ale kdyby Víťa měl připraveno, asi bych tam byl já. Zde kraloval Víťa, který najel nejvíce 35 kol. Tedy vyhrál toto finále celkově. Druhý kraloval Martin, který měl najeto nejvíce 32 kol. Na třetí pozici skončil Tomáš, který se honosil výsledkem 32. kol. Christian nakroužil nejvíce 30 kol. Velmi malé rozdíly mezi jezdci. Pan Hrnčíř zakončoval tuto finálovou skupinu. Ale jel klidně a kdybych mu nedával čip na špatné místo, dokonce by korektně počítal jeho čip.
Finálová skupina A: tak to byla velká otázka, jak si dokážu poradit s elitou 2WD strojů. NANDA jim to nandá ? Nenandala, ale těsně. Sakra práce. Hned první jízdu ovládly stroje 2WD v podání Lukáše Diblíka a Ladislava Mlčáka. Oba 36 kol s minimálním odstupem. Já třetí a Milan Parák čtvrtý se stejným počtem kol 35 jako já. Neuvěřitelně vyrovnaná jízda. Druhá se opakovala ve stejném duchu a Laďa opět kraluje. Ten šílený jezdec bezchybnou jídou dal 37 kol. Lukáš potom 36 kol, třetí Milan s počtem 35 kol, který mě v posledním kole udělal. I já 35 kol. Opět super jízda fair play a i přes časomíru jsme věděli, kde kdo jsme a kdo vede. Prostě díky kluci za perfektní pochopení a férový přístup. Ale co třetí jízda… Jak jsem předesílal: PC jelo super a výsledky přímo neuvěřitelné, které na závěr jízdy sklidily potlesk všech a podání si rukou mezi jezdci. A to se na závodech nestáva moc často… Jízdu vyhrál Lukáš (36 kol, 6:07:27), druhý těsně za ním Laďa (36 kol, 6:08:15), třetí já (36 kol, 6:09:48). Milan skončil sice za námi, ale s krásnými 35. koly a nájezdem 6:09:53. Ale v průběhu jízdy chybovali několikrát všichni jezdci a vždy ztrátu dohnali. Milan mi chtěl jednou skočit na záda modelu a málem se mu to na nadjezdu podařilo. Ale to byly nervy. Když jedete ve vláčku, tak to je prostě nádhera. Pak už vás skoro ani nezajímá, jestli vám pípl čip při průjezdu pod bránou. Pánové čest vašemu umění. Pořadí tedy Laďa (2WD vlastní konstrukce), Lukáš (2WD vlastní konstrukce), Igor (NANDA NRX), Milan (2WD vlastní konstrukce).
Ale závod nebyl u konce. Proběhlo focení všech účastníků závodu, jejich modelů. A pak…. přišlo vyhlášení prvních výsledků závodu Určice Cup 2008. Poháry předával majitel dráhy Jindřich Matějka st. Já předčítal jména jezdců a také gratuloval. Vše proběhlo v přátelské atmosféře, kde byli všichni jezdci přítomni – díky pánové. Pak se jezdilo rekreačně dále. Tímto se na stránkách Určické dráhy objeví první body do celkového pořadí seriálu.
Co dále ? Honza Matyáš si vzal bránu, čipy a již má v hlavě řešení problému. Brána půjde pod most, kde nebude svíti slunce přímo. Senzory bude možné posouvat dle potřeby. Čipy budou doladěny správným odporem. Prostě nyní se to jistě povede na 100%. Já doufám, že se lidem závod líbil i přes technické problémy a že další závod opět proběhne ve stejně přátelském duchu a o stejném, ne-li větším počtu účastníků. Do budoucna by se mohla obsadit i kategorie Monster Truck 1/18, protože se na dráze testoval MT a je to schůdné. Je to jen o tom, zda někdo projeví zájem a není problém toto spustit. V podstatě i modely 1/24 mohou na této dráze v pohodě jezdit. Ale to je budoucnost. Já osobně se na další závod 14.6.2008 velmi těším. Snad i vy a očekávám s napětím vaše přihlášky.
