Ano, s manuálním řízením dronů DJI mám zkušenosti. První byly u Phantom 1 a později pak u Phantom 2. V obou případech se drony chovaly podobně, měly pomalejší reakce na řízení a když elověk pustil páčku do neutráluo na plynu, stroje mírně pomalu stoupaly.
Což bylo dobré v tom, že jsem jej nechal pomalu stoupat a soustředil se pouze na dorovnání horizontu. Nahoře jsem pak prováděl základní akrobatické prvky a i ty probíhaly pomaleji a bylo na vše celkem dost času. A to vše jsem dělal na vizuální pohled na dron.
Trochu změna byla u Traxxas Aton, kde jsem měl FPV kameru. Tam jsem si zkusil akrobacii z vlastního pohledu. A bylo pro mne dokonce snažší takto létat. Člověk vidí hned horizont, uvědomuje si náklon.
Mavic Pro byla další výzva. Věděl jsem do čeho jdu a co mám zhruba očekávat. Ovšem váha stroje, vrtule a nastavení výkonu v režimu Manual je diametrálně rozdílné od dřívějších testovaných strojů.
Samozřejmě nelze letové vlastnosti Mavic Pro porovnávat se závodními Race Quady. Ale i tak je na první osahání Mavic Pro agrsivnější na výkonu plynu, musí se hodně krotit, jinak by stoupal dost svižně nahoru i v neutrální poloze plynu. Naštěstí směry řízení náklonu jsou ciltové méně a podařilo se mi dron udržet ve vodorovném visu celkem v pohodě.
Akrobacie je level číslo 2. Ale to až se opravdu důkladně seznámím s letovými vlastnostmi stroje na vizuál.
