Off-Road 1/8IC Lanškroun 26.11.2005

29. 11. 2005

Jirka Toman

Kdo by si nechal ujít off-road závod 1/8IC buggy a monster truck v zimě v hale? Asi málokdo. Tomu odpovídala i startovní listina, která byla průběžně doplňována a v předvečer závodu čítala 55 závodníků buggy a 22 závodníků v kategorii monster trucků (MT).
Na halový závod na zimním stadiónu v Lanškrouně jsme spolu s kolegou vyjížděli o páté ranní abychom dorazili do Lanškrouna na půl osmou. Cesta proběhla bez problémů a tak jsme stanuli něco před půl osmou na parkovišti před zimákem. Našli jsme si volné místo v jedné z dobře vytápěných šaten, kde svá depa měla početná skupina polských závodníků. Musím říci, že po počátečním opatrném okukování byla po celou dobu v „naší“ šatně pohodová atmosféra.
Depo postaveno a tak jsme se šli podívat na dráhu. Celá ledová plocha byla pokryta kobercem krom jedné zatáčky v pravém horním rohu – z pohledu z tribuny jezdců. V vlevo dole byl menší skok, ale dominantu celé dráhy tvořil “mega“ skok s odrazovou hranou cca 90 cm od země pak dlouho nic a pak opět můstek z dopadovou šíkminou. Nebyli jsme sami koho tento skok tak trošku vyvedl z míry. Chvilku se debatovalo, padaly různé návrhy od úplného odstranění až po ponechání ve stávající konfiguraci. Velice vstřícně k této debatě přispěl i pořadatel a ředitel závodu v jedné osobě Míra Jurenka, který uznal že pro některé by mohl byt skok o takové délce problematický a zkrátil vzdálenost od odrazové hrany o dopadu na přijatelnou vzdálenost. Přesto někteří závodníci v kategorii MT z obavy o svá auta závod vzdali a odjeli domů. Škoda,mohla byt větší konkurence. Protože nás zůstalo jen 13 dohodli jsme se s pořadatelem, že pojedeme všichni jak semifinále tak i finále v 13 závodnících.
Po rozpravě a rozdělení do skupin se začalo závodit. Je nutné ještě podotknouti, že po celou dobu až do zahájení první rozjížďky nebylo umožněno nikomu trénovat na dráze. Kategorie MT byla až 6tou rozjížďkou a proto jsme využili čas k pozorování kdo a jak skáče přes „megaskok“ a jak se správně vypořádat s ledovou zatáčkou.
Tak a je tu první rozjížďka MT. Motor chytá bez problému objíždím zaváděcí kolo aby se motor trochu ohřál abych si mohl vyzkoušet „megaskok“. Chápu, že se musí buggynáři smát pokud píšu o takovém skoku jako o „megaskoku“, ale zatím jsem neměl příležitost si takový skok kdekoli vyzkoušet a i u buggynářů bylo vidět kdo závodí a má naskákáno a kdo se toho skoku bojí. Rovinka, levá, ještě levá rovnám to abych najel doprostřed skoku a hups. „Ono to letí!“. Mírně přidávám plyn. Tak asi jsem to přehnal auto dopadá na pření kola, ale zadní jdou přes ně. Jeden, dva, tři kotrmelce. A mam to za sebou. Jsou dvě minuty do startu tak to objíždím znovu a znovu najíždím na skok. Ale tentokrát pomaleji a plyn držím tak akorát a hups. Auto dopadá na dopadovou plochu, sjíždím zatáčím. Pokud se mi to takto povede v každém kole tak není co řešit. 
Správná „komedie“ zatáčka na ledě. Je nutné dobrzdit na koberci a ještě na ledě pak zatočit pod mírným plynem. Pokud se to nepovede tak auto naráží na mantinel a nasazovač má co dělat. 
První rozjížďka končí. Podařilo se mi zajet celkem slušně a třetí místo je povzbuzením do dalších bojů.
Do druhé rozjížďky nasazuji jiné pneumatiky – nízkoprofilové silniční GPR. Již po prvních metrech zjišťuji, že to nebyla až tak správná volba – auto bylo v zatáčkách přetáčivé, ale zase se s ním daleko snadněji skákalo a řídily se skoky ve vzduchu. Bohužel tuto rozjížďku jsem nedokončil neboť nevydržel ráfek předního levého kola v krčku unašeče.
Při třetí a čtvrté rozjížďce jsem začal mít problém s motorem po nastartování a přidání plynu se zastavil. Přes tyto problémy jsem obě rozjížďky dojel a cílem bylo co nejlépe skákat na skocích upřimně se to dařilo tak napůl. Po dojetí projížděk jsem se vydal za motorovým guru Zdeňkem Kapičkou pro cenné rady. Někdy je velmi užitečné dobře poslouchat, než si motor nechat naladit. Odebral jsme se vyzbrojen radami „jak na to“ do vytápěných stanů před stadiónem, kde bylo povoleno ladit motory a provedl jsem úpravy jak na přechodové tak hlavní jehle karburátoru a problém se zhasínáním motoru byl vyřešen.
Semifinále jsem odstartoval velmi dobře, vyhnul jsem se kolizi v první zatáčce a dobře skočil a rázem jsem byl druhý pak jsem se dostal na první místo. Bohužel v zápalu boje jsem přehnal nájezd na „megaskok“ a skončil na „boudě“ k mé smůle nasazovač se věnoval raději focení jak tomu co se děje na dráze tak se ztrátou skoro kola jsem vyjížděl do dalších bojů o lepší umístění. Bohužel tuto ztrátu se mi podařilo stáhnout jen z části a do finále jsem startoval až ze 7 pozice.
Finálová jízda byla pro mě do určité míry zklamáním. Do prvního tankování 7mé minutě jsem se držel na předních místech pak jsem začal stahovat náskok skupiny na druhém až čtvrtém místě a jelo se mi velmi dobře ve 14 minutě jsem opět tankoval ale další kolo už nedokončil. Motor zhasl. mechanikovi se ho podařilo natočit, ale po ujetí 20 m opět zhasl. Bylo jasné, že je někde nějaký větší problém a závod tímto pro mě skončil (po rozborce doma – příčinou byla zlomená pružina spojky která se vzpříčila proti bubínku). Na tomto místě bych chtěl poděkovat Láďovi Temrovi z Hobbyteamu za to, že se mě ujal co by skvělý mechanik. Vítězství vybojoval s velkým náskokem výborný závodník Tomáš Kubica s podvozkem HPI Savage. Moje maličkost skončila na sedmém místě.

Kategorie MT:
<pre>
1 KUBICA Tomáš 31 20:32.220
2 DZIOBÓN Krzysztof 28 20:10.987
3 ČEVELA Drahomír 28 20:37.741
</pre>
Bohužel jsme hned po finále MT museli spěchat domů tak, že jsem neviděli finálové jízdy buggy ani závěrečný ceremoniál a vyhlášení vítězů.

Celkovým vítězem 1/8IC Buggy se stal Patrik DWORSCHAK. Celkové výsledky a výsledky jednotlivých kategorií naleznete <a href=“http://www.novaracing.tyhan.cz/“ target=“_blank“>zde</a>.

Pořadateli patří dík za uspořádání takovéhoto velkého závodu. i když by se tu a tam dala najít chybička na kráse – třeba jako zima na zimáku a tak, hodnotím tento závod velmi kladně a těším se na jeho další pokračování.

Počet zobrazení: 59