První testování proběhlo jen krátce venku za naším panelovým domem. Už tam jsem poznal, že podvozek jede dobře, je stabilní a zřejmě si nechá dle konstrukce ledacos líbit.
Druhý test proběhl na závodě olomouckého poháru minulý týden. Tam jsem s tímto podvozkem jel první závod a seznamoval se s ním po závodní stránce. Dráha tam mi moc nesedla a skoky byly hodně ostré s krátkým nájezdem. Ale model vydržel závodní nasazení. Pouze analogové servo jsem musel vyměnit za digitální.
Včera jsem s tímto šasi zkusil kategorii 2WD buggy v rámci seriálu Mibosport Cup. A to v poměrně silné konkurenci a na zcela jiném typu tratě.
Na tento závod jsem nejel zvítězit. Jel jsem se tam pobavit, vyzkoušet nové typy skoků a porovnat model v zatím továrním nastavení s konkurencí. A zjistil jsem mnoho nových informací. A v něčem jsem byl i v tento den jedinečný.
Zatímco já jsem v této kategorii benjamínek, na radu jsem mohl zajít ke zkušeným pilotům této kategorie – Martinu Zvárovi ml., Erikovi Margonymu, Aleši Bayerovi. Za Jiřím Márou a dalšími. Ale protože jsem měl v úmyslu jet model prozatím v továrním nastavení, jejich služeb jsem zatím nevyužil.
Jediné, do čeho jsem zasáhl, bylo nastavení tlumičů.
Již první jízdy a skoky ukázaly, že mi to v závodě sedne. Tady jsou skoky delší, s větší nájezdovou délkou. Projeví se zde tak typ motorizace. Ovšem to mně právě vyhovuje více. Ještě uvedu rozdíly oproti konkurenci a to i té, kterou jsem potkal ve finále B.
Motor – jako jediný jsem ho měl až za zadní nápravou. Všichni jedou motor před zadní nápravou kvůli těžišti. Pro mne možná handicap, ale na druhé straně jsem dokázal postavit model na zadní kola a projet skoro celou cílovou rovinku. Což pobavilo úspěšně mé kolegy. Toto jsem dokázal s motorem Speed Passion Ultrasportsmann 13.5T. Samozřejmě s více dotaženou třecí spojkou.
Ve finále B jsem startoval z první pozice a z mnou dalších 5 pilotů. Ti už s buggy měli taktéž více najeto, nežli já. Snad Jiří Toman byl také nováčkem jako já. Všichni měli motory silnější a bylo to znát hlavně na cílové rovince a skocích. Ale i se slabším motorem a čistou jízdou bez chyb se dalo konkurovat. Samozřejmě, kdyby například Ivo Gombík nebo Manfred Neuhold nedělali chyby, na stupni vítězů v B finále bych nestál. Ale historie se neptá jak, ale co se skutečně událo.
Motor měl po každé jízdě, kterou jsem jel vždy naplno, do 50°. Stejně na tom byl i regulátor. Ten byl vlažný (Speed Passion Cirtix Club Stock Race).
Jel jsem klasické 2S Lipo Dualsky 6200 mAh 70C. Zde jsem za 5 minut jízdy plus něco před startem vyjel v průměru 1100 max. 1200 mAh. Což je spotřeba velmi malá.
Auto s motorem 13.5T mělo přesně tu rychlost, kterou mám rád. Mohu jet stále naplno, mám model zcela pod kontrolou a při kolizi se snižuje riziko jeho poškození. Jízda včera byla krásně plynulá. A ten výko na dvojitý skok naproti cílové rovince také dostačoval. Jen se jaksi nedal skočit naráz 🙂
Díky motoru uloženému za zadní nápravou jsem měl nedostatek gripu na předních kolech Schumacher. Zde pomohlo závaží v podobě 15g. Zatáčení se zlepšilo a pomáhal jsem si brzdou v případě ostrých zatáček. Kola jsem před jízdou nemazal.
Určitě by pomohlo posunutí motoru. Ale já jsem se rozhodl jezdit tento model tak, jak jsem jej dostal. A především pro zábavu a potěšení ze zcela jiného typu jízdy.
Pneu po závodě nejeví známky opotřebení. Neodlepovala se.
Geometrie zůstala bez zásahu. Zde jsem nic neměnil.
Lexanové křídlo naprasklo. Je poměrně pržužné.
Za celý závod jsem se o model nestaral. Pouze jsem v půlce zkusil dotáhnout šroubky, které držely po minulém dotažení. Nabíjel jsem tedy jen akumulátor. Toť vše. Spojka držela a nepovolovala se, planetový diferenciál je opravdu bezúdržbový a funguje skvěle.
Tlumiče netečou a fungují bez problémů. Po závodě za mnou přišel prodejce této značky pan Václav Strupek (Lestr Models) a konzultoval se mnou nastavení světlé výšky. Prý by mi pomohlo snížení podvozku s ohledem na stabilitu. Ale já jsem nepociťoval převracení. Alespoň ne v této motorizaci. Každopádně je vidět, že podpora ze strany prodejce funguje.
Auto je tedy po tomto závodě ve 100% stavu. Půjčili si jej i kolegové Ladislav Mlčák a Radek Voda a i jim se model a jízda zalíbili.
Za mě mohu tedy opět sdělit, že tento model i v továrním setupu jede velmi dobře, nechá si toho opravdu hodně líbit (včera jsem několikráte tvrdě havaroval) a je určen jak pro hobby jízdy, tak i na opravdové závodní nasazení. A pokud by se nechal doladit odborníky na kategorii buggy 2WD, určitě by jel zase o třídu lépe. Ale v mých rukou bych to asi zatím nevyužil.
Ale na testování s tímto modelem mám hodně času a tak další závod mě čeká v Praze v rámci Open Challenge již příští týden. Zde se snad sejde slušná konkurence a já si nechám model nastavit od někoho zkušeného a pokusím se zajet opět pěkný výsledek v rámci mých možností.
Ono když nejdete na závod s úmyslem zvítězit, ale dobře se pobavit, pak vám toto auto bez úprav (a to i motoru) poskytne hodně zábavy.
P.S. děkuji Radkovi Vodovi, který mi dělal celý den mechanika (zapínal model, vypínal model, čistil model) mému Durangu. Navíc mi pomáhal s focením při vyhlašování vítězů. Mimo to i úvodní fotku jsem tvořil za jeho účasti.
