Když jsem si pořizoval podvozek Yokomo GT 1/12 elektro v půlce letní sezóny 2012, byl jsem zvědav na jeho jízdní vlastnosti a především se mi líbilo zpracování. To je opravdu jednoduché a hlavně – tento model má smysl pro realističnost provedení po stránce karoserie. Vše tedy dovedeno do nejmenších detailů. Ano, to mám prostě rád a líbí se mi to.
Ale nekupoval jsem pověstného „zajíce v pytli“. Dovozce umožnil vyzkoušení tohoto šasi (a to nejen mně) před vlastní koupí. První krátké svezení mě utvrdilo, že to prostě zkusím. První dojem byl kladný.
Pořizovací cena je sice trochu vyšší, ale dnes si troufám říci, že jsem dostal za ty peníze podvozek slušné užitné hodnoty. Já vím, já vím… odjel jsem s ním 3 závody na asfaltu a nyní jeden na koberci. Ale taky bylo poměrně dost času stráveno na dráze Globus a také testy v Blansku. A doposud žádná oprava, snad jen včera na kobercovém závodě nová sada pneu na zadní nápravu. Ale jak jsem zjistil, byla to „zbytečná“ investice.
Na asfaltu to bylo o citu na plynu. Nebylo možné dát prostě plný plyn. Ale i tak na předepsané kombinaci pneu model seděl hodně slušně. Takže asfalt už jsem znal (z cca třech závodů a když už vám to sedí i u Globusu…), ale koberec – z toho jsem byl trochu nervózní.
První videa a osobní pohled na Yokomo GT na závodě Xray Challenge Holešov mne trochu uklidnily. Ale dokud to nevyzkoušíte osobně, nemůžete si být jistí.
Přípravy na závodě Mibosport zde byly popsány. Jednoduše nebyly žádné až na nabití akumulátoru Yokomo 2800 mAh 2S. Byl jsem nedočkavý, ale premiéry závodu na koberci s tímto modelem jsem dočkal. A to právě 11.11.2012 v Hrotovicích.
Účast byla hodně slušná. Většinu jmen jsem znal a minimálně o 4. pilotech jsem nepochyboval, že budou opravdu silnými soupeři. Navíc jsem do první jízdy nevěděl, jak se auto bude chovat, jak mi sedne a zda budu muset „ladit“. Což nerad dělám.
První jízda mě uklidnila. Model seděl velmi dobře i na použitých zadních pneumatikách (opotřebení = na vnitřní straně). Po namazání mazadlem Corally (to mi zbylo z minulé sezóny World GT), to sedělo napoprvé neskutečně dobře.
Oproti některým kolegům z kategorie jsem hned napoprvé doslova řezal zatáčky. Tolik gripu jsem nečekal a už jsem se začal bát, že se pak začnu později převracet.
3 minuty tréninku a pak hurá na kvalifikace. Tady jsem se více seznámil s jízdními vlastnostmi tohoto podvozku se zadním náhonem a zjistil jsem, že to bude opravdu jen o tom, jak budete umět model řídit. Tento závod nakonec nebyl o motoru, regulátoru nebo akumulátoru. A jak si myslím, není to ani o nastavení přední nápravy. A dokonce to není ani o tom, zda máte pneu s vnitřní hrankou nebo ne.
Jízda na koberci, jak jsem poznal, je jen o stylu jízdy. Musíte jet každé kolo přesně kolem pokliček, nemět kontakt se soupeři a hlavně sami nechybovat. A styl jízdy je ještě jedna věc.
Já osobně mám rád styl jízdy ten, že před zatáčkou vždy pustím plyn, pak na neutrál dojíždím do zatáčky a krásně si ji vychutnávám. Na výjezdu už pak opět přidávám. Zatímco na asfaltu jsem především výjezd dělal postupně, zde s adhezí je to možné provést ihned. Snad jen akceleraci z nuly je potřeba korigovat. Do zatáček tedy já nebrzdím.
Navíc i rychlost modelu je taková, že máte dost času si promyslet, co uděláte.
Například vítěz Jaroslav Vala jel styl s brzdou, což mu dovolovalo mít vyšší nájezdovou rychlost do každé zatáčky. Asi na tom něco bude, ale musíte to umět sakra dobře, protože když zabrzdíte více jak máte, model zpomalí a máte „ztrátu“. Nedejbože, že se vám zastaví úplně. Proto já tu brzdu nepraktikuji.
Použil jsem ji jen v momentě možné kolize nebo když už jsem věděl, že budu do zatáčky dlouhý. Ale v mém případě žádná automatická brzda v neutrálu. Spoléhám se na svůj cit.
Každopádně můj styl „no brake“ stačil prozatím na další soupeře. Tímto stylem jsem potrápil Ladislava Mlčáka, kterého jsem takto dojížděl v technických pasážích tratě. A i Martina Zváru st. Ale co to je 3, 4 sekundy náskoku za 8 minut jízdy ? Nic. Stačilo udělat jednu vážnější chybu a…
To, že jsem ostatní soupeře předjel za těch 8 minut finále například 2x není způsobeno výbavou. Ale pouze právě stylem jízdy. Především nováčci v tomto RC sportu, ale i méně zkušení s 2WD jedou pomaleji, nedrží stopu a třeba i rovinku jedou opatrněji.
Auta s předepsaným motorem v nastavení, ZERO nastavením regulátoru, stejným převodem a daným pneu musí jet s 95% stejně. A bylo to poznat.
Další poznání ze závodu je mazání pneumatik. Já se obával, že se začnu převracet a tak jsem zkoušel přední kola mazat pouze na vnitří části. Ale i při nagumované trati jsem pak musel brzdit, abych se do ostré zatáčky dostal. Pak jsem mazal všechny kola po celé šíři a i na konci závodu nebyl s převracením problém. A zdálo se mi, že poslední jízda byla nejlepší, co se adheze týče.
A co geometrie ? Tak na zadní nápravě nenastavíte nic. Přední nápravu jsem měl po celou dobu v továrním nastavení včetně předního stabilizátoru. Kolegové zkušeli jízdu bez stabilizátoru, hráli si s nastavením ramen. Aby jim model více točil. Já měl při dobrém namazání točivého momentu dost.
Diferenciál – tak zde je planetový a já v něm myslím ani neměl už vazelínu. Teda aspoň jsem ji nedoplňoval. Jel mi krásně volně a když to neklade odpor, je to dle mně v pořádku a proč do toho zasahovat.
Tlumiče – olejové jsou dva. Centrální a příční. V obou jsem olej již dávno neměl, protože jsem ho nedoplňoval. Ale když mi to jede dobře, tak proč si budu zalamovat hlavu. Že bych zajel lépe s naplněným či vyladěným tlumičem. Kdyby se mi chtělo to testovat, možná bych to i zjistil. Ale jsem pohodlný.
Stav kol – jel jsem jak na nových zadních, tak i na původních s vnitřním ojetinou. Nepoznal jsem rozdíl. Snad jen to psychologické hledisko – ano mám nová kola, pojedu lépe.
Mně se opravdu jelo s podvozkem na tomto první kobercovém závodě velmi dobře a dá se sním jet hodně přesná stopa. A ptáte se jestli do příště budu místo psaní reportu hledat drobné niance v nastavení, doplňovat olej a dávat pryč stabilizátor na přední nápravě ? Ne, dělat to nebudu.
Spíše se budu učit lépe model ovládat. A v každém případě si jízdu na koberci opět užívat. Protože ty auta vypadají na dráze opravdu dobře. A za hračku to já nepovažuji. Poskytne opravdu hodně zábavy při miminální údržbě.
Otázkou zůstává, kdo tuto kategorii bude jezdit. Slyšel jsem různé názory na účast zkušených pilotů, kteří pak zákonitě jezdí na špici. Ale nemyslím si, že je dobré ji určovat jen pro začátečníky mírně pokročilé či OLD STAR. Každý má možnost při daných pravidlech se vypracovat na vyšší úroveň. A když už, časem se při vyšší účasti mohou oceňovat senioři, junioři a vyhlašovat nejlepší skokani této „prestižní“ závodní kategorie. Nebo ne ?
