Když jsem dostal nabídku v roce 2009 na testování kategorie Large Scale Onorad od předesedy klubu ARC Slavkov pana Dušana Bayera, byl jsem překvapen. Zcela jistě příjemně, ale na druhé straně jsem se obával údržby vozu se spalovacím motorem, navíc tak velkým. Ale zvědavost mi nedala a nabídku přijal.
Hned první jízda, byť velmi opatrná, byla velkým překvapením. Poznal jsem naprosto jiné jízdní vlastnosti modelu, které se diametrálně liší od měřítek 1/10 a menších. Držel jsem v rukou model o hmotnosti bezmála 14 Kg s plnou nádrží, rychlost nebyla na takto velký model zanedbatelná a jízdní vlastnosti hodně podobné reálnému velkému autu.
Pak přišel první závod a dokonce na vodě. A já uspěl. Poprvé na závodě, pár nakroužených „hodin“. Neuvěřitelný zážitek a kluci tenkrát laškovali, že mě nechali zvítězit, abych nabral motivaci :-). A pak přišly další závody a já byl v seriálu Porsche Cup 2009 do třetího místa !!! Na závodech se mi vedlo a v podstatě s každým modelem si prostě rozumím. FG Porsche nebylo vyjímkou.
Jenže tenkrát, byla konkurence malá a to se pak vítězilo. Jezdilo nás do 10. pilotů a A finále měl každý jisté. Motivace trochu chyběla. Podobné to bylo i v roce 2010. Na konci již bylo jezdců více. Ale pořád tomu něco chybělo.
Dvě sezóny jsem odjel s jedním autem a pouze jsem měnil občas rameno, pak 2x diferenciál a poloosy. A teď jsme u jádra problému. Já sice umím řídit model Porsche nebo cokoliv jiného, ale jsem naprostý antitalent na starání se o model. Jsem možná borec v elektro kategorii. Ale zde jsem si nechal vše ladit a nechal udržovat. Navíc při generálce modelu po dvou sezónách se Dušan Bayer divil, jak jsem byl schopen jet výsledky s autem v tomto stavu. Pro mne platilo, dokud to drží pohromadě a jede to, není co řešit.
Ano, je to zvěrstvo. Ale já v roce 2009 začal poprvé s online reporty a už tehdy jsem se věnoval více psaní. A raději jsem psal report (spíše jsem se to tenkrát učil). Protože když jsem na FG Porsche sáhnul, dopadlo to tragicky.
V roce 2011 jsem měl roční pauzu a pouze jezdil dokumentovat některé závody MČR LS do Slavkova.
Nyní, na začátku sezóny 2012 jsem dostal nabídku od předsedy klubu ARC Slavkov a šéfa sekce velkých měřítek Dušana Bayera, zda bych nechtěl dokumentovat průběh celé sozóny 2012 MČR Porsche a k tomu i MČR EKO, TC. Přirozeně za jistých podmínek pro obě strany výhodných. Bylo přede mnou na zvážení, zda na sebe vzít poměrně zodpovědný úkol. A navíc u psaní závodit a případně i vítězit. Nakonec jsme se dohodli a já se pustil do práce – psací a závodní.
Když to mám porovnat s minulými sezónami, viděl bych to asi takto. Především se zvedla účast v kategorii Porsche. Tato kategorie doznala změn a to k lepšímu. Auta jsou přístupná, nejsou až tak drahá na provoz a navíc to vypadá na trati jako skutečný závod aut Porsche.
Dále se zde schází parta lidí, kteří jsou pohodoví, přátelští a všichni si navzájem pomáhají. A zde se to opět týká mne. Zde se opět projevuje můj antitalent ke spalovacím modelům a je jedno jakého měřítka. Raději píšu report, fotím a dělám videa, než něco opravovat. Nebo natož ladit. Protože když už něco udělám, je to kontraproduktivního charakteru. Ano bohužel 🙂 Příkladem může být neznalost značení pneumatik, špatně uchycená hadička z nádrže atd.
Sice se snažím aspoň model udržovat v čistotě a kontrolovat základy. Třeba, zda mi neupadává kolo. Ale když už se o mne ostatní starají, raději mi říkají „piš raději report, to ti jde lépe“. A mají pravdu. Svatou pravdu. Já píšu, kolegové mi dají auto dohromady. V podstatě je to symbióza, že 🙂 ? Ale když už mám model vyladěn, umím ho řídit. Jedu bez nehody, vychutnávám si každou zatáčku a každý souboj se soupeřem ve finálových jízdách.
Snažím se jet FAIR PLAY, protože tyto závody jsou jiné než ET 1/10 na 6 minut. Zde se musí jezdit hlavou, s citem. Auto se fakt chová reálně a pokud už ho nemáte pod kontrolou, děj se vůle boží.
Pokud jezdíte bez nehody, náklady na provoz nemusí být vysoké. U nového modelu se staráte o pneu a benzín. Přirozeně o stav šroubků, ramen a jak je třeba dotažen karburátor. Což mi stále bohužel moc nejde. Ale pokud to budete dělat lépe jak já, budete určitě odměněni pohodovou jízdou.
A když jste něco jako já, pak tu je kolektiv lidí, kteří vám rádi pomohou. Dokonce se vám snaží vysvětlit, jak to u velkých spalováků chodí a je na vás, zda si z toho něco vezmete. Já se fakt snažím a některé věci už vím. Ale je to se mnou těžké. Všem děkuji za trpělivost. Poslední závod toho byl důkazem. Kolik kolem mne běhalo lidí…
Ale když už jedu, fakt si jízdu užívám. Jak kvalifikace, tak i jen třeba 1/4 finále, pak 1/2 finále a někdy i A finále. Možná se budete smát, že mi nevadí, když do A finále nakonec nedorazím. Ale pro mne je to v podstatě šance, jak zdokumentovat to nejdůležitější z celého dne. Právě proto na těchto závodech taky jsem.
Stejně jsem tak „naježděn“, že mně to prostě nevadí. Já jsem rád, že je report sledován, že mám ze závodu informace na webu aktuální a co nejdříve. Prostě psaní online reportu mi jde lépe jak prosté ladění modelu.
Fakt je ten, že lidé jsou pohodoví a po oba dva dny je zábava. Hlavně ta větší účast dělá atmosféru. Když jezdíte v 8. lidech, není to nic moc. Ale jakmile vám jde o postup do dalšího finále, nabírá to celé jiných rozměrů. Pořadatelé to pro tuto sezónu nastavili, myslím si dobře. A právě proto jsou odměněni vyšší účastí.
Mně se tento systém a pravidla zamlouvají a podle mne jsou auta hodně vyrovnaná. Dokonce si zajezdíte s Porsche při nedělním závodě a neztratíte se.
Pro některé může být start po oba dva dny dosti náročný. Třeba pro mne docela ano, protože psát a závodit je docela zajímavé. Když má být oboje 100%. Ale stejně, na ty závody se prostě těším. Kvůli atmosféře.
A tak se připravuji na další závod. V hlavě si snažím uložit veškeré informace dodané ladiči modelu Porsche, abych je příště mile překvapil. Asi se to nestane. Ale co už. Jdu psát report a ta jízda je v podstatě „doplněním“ mé práce. Ale ono se lépe píše o něčem, když to sami řídíte, než když se na to jen díváte. To je taky můj osobní poznatek.
Jo a ještě k těm soubojům na trati. Fakt je to jiné, jak při sprintu s elektrou 1/10. Tam se jede a FAIR PLAY občas hodně pokulhává. Zda je to velikostí modelu, jízdními vlastnostmi modelu nebo jen v lidech ? Tady nevyhrává první zatáčka po startu. Kolize může být fatální nejen pro vás, ale i pro soupeře. A podle toho se zde jezdí.
A jak jsem poznal osobně, můžete být pilot o třídu výše jak váš soupeř, ale vy musíte jet jako profesionál. Když bude oponent držet stopu, musíte opravdu čekat na jeho zásadní chybu. A klidně čekáte 5, 9, 10 kol. Já takových okamžiků zažil za 3 závody sezóny 2012 už hodně. A bez vážné kolize. A už kvůli tomu se asi těším na další závod. Pro ten zážitek.
Není nad to pak zajít za tím, s kým jste se přetahovali o metry na dráze, podáte s s ním ruku a pak diskutujete, jak to každý z vás vnímal. Za toto palec nahoru.
Tak asi tak nějak vnímám sezónu LS Onroad 2012 já osobně. Třeba se se mnou někteří shodnou a mají podobné zážitky.
Na závěr tedy krátká rekapitulace všeho napsaného:
– umím řídit model LS Onroad FG Porsche i jiný typ
– jezdím tak, že náklady na provoz jsou minimální. Za předpokladu, že se o model průběžně starám
– lépe mi jde psaní reportů než starání se o model
– když už tomu nerozumím, mám na to kolegy, kteří mne v tom nenechají. Musí mít však trpělivost
– jízda je pro mne hodně reálná
– lidi kolem jsou fajn a nejvíce mne pobaví, když se mě ptají, zda pojedu to či ono finále. Protože když ho nejedu, mám čas dokumentovat jejich výkony 🙂
Velkým měřítkům zdar !!!
