I když jsem tuto sezónu Large Scale Onroad nejezdil, vytrvalostní závod na 2 hodiny jsem si nechat ujít nechtěl. Auto bylo v rozloženém stavu a já se rozhodl jej složit až na závodě po ránu. Pouze elektroniku jsem stačil vyřešit den před závodem.
Ráno jsem vše složil bez cizí pomoci. Ale bohužel jsem zapomněl na dva šroubky, které mě pak stály možné celkové první místo. Ale mohu se zlobit jen sám na sebe a ne na druhého jezdce týmu. Byl jsem sám sobě šéfem. Ale nemám opravdu s modely 1/5 moc praktických zkušeností a mám se hodně co učit.
Před první kvalifikací jsem jen zběžně vše zkontroloval a zdálo se vše utažené a pevné. To jsem pak zajel nájezd 20 okruhů a držel 3. místo na start do finále.
Na druhé kvalifikaci jsem již seděl na barové stoličce a i v této pozici zajel lepší nájezd 21 kol a zařadil se na druhou pozici na startu. Za team Bouráci. Tak toto byl první úspěch, který jsem absolutně nečekal. Fakt je ten, že jsem již v první kvalifikaci postupně zrychloval a začal jezdit to své z předešlých sezón. No a ta druhá to potvrdila. Nájezd 21 kol byl standardem.
Před finále jsem opět vše kontoloval, dotahoval, ale na ty dva šroubky jsem nepřišel…
Abych řekl pravdu, na závod jsem přijel se dvěma cíli – 1. závod dokončit a za 2. nedojet poslední. Oba tyto cíle se podařilo dosáhnout. A navíc to vypadalo, že jsem mohl být i v pohodě první. Ale…
Po startu finále jsem se odpoutal od zbytku pole společně s jezdcem teamu Bouráci Jirkou Tlustým a jel ostré tempo. A to z důvodu získání náskoku v první půl hodině pro čas tankování. Model seděl jako přikovaný. Jen na jednu stranu zatáčel méně. Ale to bylo způsobeno použitím jednoho pneu C na levé straně přední nápravy. Ale nebyl to handicap. Pouze jsem musel upravit styl jízdy.
Po prvním tankování, které proběhlo hodně rychle díky Alešovi Bayerovi, jsem udržel náskok třech kol před druhým v pořadí. Ale zvolnil jsem tempo. Abych šetřil pneu a nepřehřály se. Proto se můj náskok před konkurencí zmenšil na 2,5 okruhu.
Další tankování opět rychlé a náskok byl udržen. Auto jelo super, ale začalo mi při akceleraci vybrovat zadní levé kolo ve směru jízdy. Tak jsem sice zvolnil, ale pak na konci cílové rovinky auto nezatočilo a upadlo mi kolo.
Oprava byla delšího rázu a posunul jsem se na 3. místo. Ovšem po vyjetí na dráhu jsem se strašně přetáčel. Důvodem bylo opomenutí zašroubování dvou šroubů, které drží polohu ramen ve výši. Podvozek klesl na zem a drhl.
Oprava opět rychlá, ale propad až na 5. pozici. Ta je však stále pohárová. Ale jak jsem jel s platem po zemi, unavilo se spodní zadní rameno na zadní nápravě (levá strana) a kolo opět začalo vybrovat. A to hlavně při prudké akceleraci. Chtěl jsem totiž ztrátu dohnat.
To způsobilo opětovné zajetí do depa a to ještě dvakrát. Vůle byla taková, že jsem již s největší opatrností dojel do cíle a zadní kolo volně létalo.
Ale dokončil jsem závod a můj náskok z předešlé jízdy stylem přesně a na pohodu (bez brzdění styl elektro) mi zajistil to, že jsem udržel 6. místo celkově.
Velká část závodu mne však překvapila v tom, že jsem dokázal takto jet, získat i dobrý náskok. A to ostatní týmy většinou tvořili jezdci, kteří jezdili celou sezónu a o i nejen v jedné kategorii. Ale zřejmě jsem to nezapomněl.
Navíc všichni již jeli přední brzdy a to jim umožnilo ostrý nájezd do zatáček a přibližovat se ke mně. Já jen odstavil a na neutrál do zatáčky roloval a řídil. Ale zdá se mi, že to na většinu kolegů zatím stačí.
Model jsem jel dvě sezóny starý. Jen dnes dostal nový difirenciál. Ale opět kompozit.
Závěrem jsem opravdu vděčný Dušanovi a Alešovi Bayrovi za vše, co pro mne dnes udělali. Jejich kárání za moji nepozornost, která mne stála zřejmě prvenství jsou na místě.
A když to srovnám se závodem 12 hodin Blansko 2011 ?
– jízda v délce dvou hodin byla v pohodě. První půhodinu jsem stál. Pak hodinu seděl na barové židličce. Závěr závodu pak opět stál. Únava nebyla, byl jsem spokojen i s tímto úspěchem
– při tankování jsem popíjel a protahoval jsem se
– jel jsem klidně a když jsem dojel pomalejšího, čekal jsem. Nespěchal jsem
– když byl někdo rychlejší a já zpomalil, pustil jsem jej a pak ho opět předjel. Po zvýšení tempa
– u tohoto závodu jsem více taktizoval
– dvě hodiny hluku se dají snést v pohodě. I když elektra je na tom lépe 🙂
– model se dá řídit také z polohy sedě. Ale chce to opět cvik
– vytrvalostní závody se mi prostě líbí
– já dokázal další osobní rekord právě tímto výkonem. Ale bylo to podstatně lehčí než 12ti hodinovka. To zcela jistě, pokud to mám porovnat
Děkuji na závěr všem, kteří mi přišli popřát k mému výkonu. Já naopak blahopřeji jim. Protože i oni podali skvělé výkony. A co více – všechny modely závod dokončily !!!
Závod byl perfektní, pořadatelsky na vysoké úrovni a ceny pro všechny týmy hodnotné. Toto je můj osobní názor.
Tak to byl ještě takový malý dodatek za oficiálním ONLINE reportem, který byl poněkud strohý. Ale důvod je všem jasný – měl jsem hodně práce s přípravou.
