Tamiya Cup je nyní myslím si vyrovnanou kategorií a tím, že je oddělena od kategorie Hobby ji dělá značkovým závodním seriálem. Do kategorie Hobby pak mohou všechny podvozky a motory jsou konkrétně na Mibosportu povoleny plechovky typu Johnson 540-J, Carson CE-4 a Mig 500 Race.
Motor Mig 500 je jednoznačně nejrychlejší variantou pohonu jak pro TT-01, tak i pro závodní speciál. Pokud do podvozku Tamiya TT-01 použijeme motor Johnson 540-J, který je nejslabší variantou stejnosměrného motoru z těchto jmenovaných a osadíme nejtěžším převodem 55/28 (což je 5.28 koncový), pak model dosahuje maximální rychlosti, jak známe z Tamiya Cupu. Těžší převod již není možné v TT-01 použít, pokud neupravím ručně převody. Takže mám na TT-01 převodový „strop“.
Jak by to vypadalo na závodě, kdyby byla pouze kategorie Hobby, byly v ní povoleny všechny podvozky a předepsán byl pouze motor Johnson 540-J ? To bylo předmětem dnešního testu.
Já jsem podvozek Hot Bodies Cyclone TC osadil stejnosměrým regulátorem LRP QC3 s nastavením Stock. Dále pak motorem Johnson 540-J. Převodový poměr jsem dal záměrně nejtěžší, tedy 96/51 (4.58 koncový). Tím jsem hodně předběhl nejtěžší možnou variantu převodu u Tamiya TT-01. Již v tomto parametru jsem tedy hodně získal. A každý, kdo by závod jel, by zvolil převod těžký, protože motor tohoto typu ho snese. Baterie byla zvolena NOSRAM 5900 mAh 50C. Motor jsem záměrně neosadil žádným chladičem.
Oproti mně se do testu postavil Miroslav Streichsbier, který měl podvozek Tamyia TT-01E osazen taktéž stejnou elektronikou, LiPo baterií měl v modelu Zippy 5000 mAh 30C a nejtěžší možným převod, tedy 55/28. Oba modely měly závodní pneu pro dobrý grip. Při testu nás nezajímala jízdní úroveň pilotů, ale faktické porovnání rychlostí obou podvozků, zrychlení ze zatáček a průjezd zatáčkami. Navíc potom teplota motorů po jízdě v obou modelech. A jak to celé dopadlo ?
TEST číslo 1
Zde jsem jel já HB Cyclone TC a Miroslav Streichsbier výše uvedené nastavení a podvozky. Karbonový speciál nebyl až o tolik rychlejší na TOP speedu na tomto typu trati. Ale s lehkostí akceleroval i na tak těžký převodový poměr. Výjezdy ze zatáček byly také lehké a svižnější. Taplota motorů byla velmi nízká při tepoltě asfaltu cca 20°. Oba motory měly kolem 30° – viz. foto. Na rovném úseku jsem bez problémů předjel vnějším okruhem kolegu a stačil se před něj zařadit.
TEST číslo 2
Pak došlo k výměně modelů mezi piloty. V této kombinaci jsem měl co dělat, abych stačil a natož předjel Miroslava, který jel HB Cyclone TC. I s jeho chybami jsem měl velmi málo šancí na jeho pokoření. Lepší jízdní vlastnosti mu umožnili jet lepší stopu. Miroslav si jízdu se speciálem v této rychlosti pochvaloval. Tak jako jízdu jeho podvozku XRAY FK05 s kombem LRP, který jsme taktéž ladili.
TEST číslo 3
V tomto testu bylo HB Cyclone TC postaveno proti Tamiya TT-01E osazené motorem Carson CE4 a regulací LRP AI. U podvozku HB TC byl snížen výkon na rychlost druhého modelu. TTčko řídil Oldřich Nekuža, který má s tímto šasi již velmi dobré zkušenosti. Rychlost byla stejná a oba piloti byli na stejné úrovni. Jízda byla vyrovnaná a já neměl moc šancí se před kolegu dostat. Pomohl tomu větší tah motoru Carson na výjezdu ze zatáček. A v této rychlosti se i modely jízdně poměrně srovnaly.
Na závěr lze konstatovat asi toto:
– je jen dobře, že se Tamiya Cup jede samostatně, protože v kategorii Hobby při silnější motorizaci by neměl podvozek TT-01 šanci proti závodním speciálům
– v nízké rychlosti a při použití motoru Carson v TT-01 se při dobré úrovni obou pilotů jízdní vlastnosti srovnaly
– při použití moru Johnson 540-J v obou typech podvozků má závodní speciál navrch hlavně v akceleraci, lehkosti průjezdu zatáčkami a získává i na TOP speedu. I když překvapivě ne tak výrazně. Ale bylo to dáno typem tratě
– teplota motorů v obou případech byla naprosto v pořádku. Při vyšší teplotě asfaltu by se použil aktivní větrák nebo lehčí převod. Miroslav již na motoru větráček měl
