<p>
Od roku 2004 do začátku měsíce července 2007 jsem se radoval z úspěchů s podvozkem
Tamiya TRF 414 WCR v kategoriích Stock a nejen v nich. Společně s <!– separe –>kolegy jsem jezdil
po závodech jižní Moravy a pravidelně se účastnil Hanáckého poháru, Xray Challenge,
Hitu, Třebíčského poháru a dalších.
</p>
<p>
Podvozek Tamiya TRF 414 byl vynikající a sloužil opravdu dobře. Prováděl jsem na něm jen
základní údržbu. Ale jeden problém tu byl od začátku. A to v podobě náhradních dílů. Sice
jsem moc dílů nemusel měnit, ale na závodech nikdo díly nedodával a tak jsem v podstatě
musel mít stále určité díly v zásobě. To znamenalo vozit sebou „další auto na díly“. A při
objednání dílů byla dlouhá dodací lhůta a běžně skladem požadované díly nebyly. A tak v roce
2007 jsem zauvažoval o koupi nového závodního podvozku. Na trhu bylo více možností, ale já
se rozhodl pro značku XRAY s typovým označením T2. A to z jednoduchého důvodu – nepotřeboval
jsem mít sebou auto „na náhradní díly“ jako u TRF. Konkrétní díl byl k dispozici u přímo u
pořadatele závodu a navíc v případě absence jsem pořídil díl i u kolegů vlastnící stejný typ
podvozku.
</p>
<p>
Model XRAY T2 byl přelomovým modelem v typové řadě. Přechůdcem byl typ FK05, který T2ka nahradila
se zcela jinou koncepcí. Opět jsem získal náhon na všechny nápravy pomocí dvou řemínků. Podvozek
opět v karbonu a hliníku. Skládání bylo pro mne opět novým poznámím. V podstatě při stavbě každého
šasi jsem zažíval něco nového. I tuto stavbu jsem tehdy podrobně dokumentoval. Na tomto podvozku
jsem uvítal zejména rychlou údržbu a případnou výměnu diferenciálů, protože se bloky pouze povolily
v horní části a nebylo nutné oddělávat celek jako u předešlých modelů. Navíc nastavování kuličkového
diferencilálu bylo mnohem pohodlnější a lehčí. Jediné, co mi na podvozku chybělo, byl barevný elox.
U TRF 414 typicky modrý a krásný. Zde byl čistý leštěný hliník.
</p>
<p>
První ostrý závod s novým podvozkem proběhl 29.7.2006 ve Svitavách a to v kategorii OPEN. V tu dobu
se začaly prosazovat střídavé systémy LRP, ale já ještě jel standartní stejnosměrnou kotvu o 12ti
závitech. Moc jsem tohot tenkrát neotestoval, protože počasí nám tenkráte nepřálo.
</p>
<p>
Druhý a již úspěšnější závod byl v rámci Hitu 2006. V kategorii Stock to byl souboj zejména
s Honzou Matyášem o první místo. Zde jsem pak opět pravidelně jezdil na všechny letní závody a
to společně s kolegy Jirkou Zemanem, Jirkou Všetičkou a Lubošem Topolánkem. Všichni tenkráte majitelé
podvozků Tamiya TT-01. Sedli jsme většinou do jednoho auta a hurá do Otrokovic. Chlapci to
TTčky uměli sakra dobře a zvládali uřídit i 19ku kotvu či Miga 500, ale dalo jim to hodně práce
a na špičku pole podvozkově neměli. Ale přátelská atmosféra těchto letních závodů byla pro ně
podstatná a kompenzovala jejich handicap. Navíc závěrečné vyhlášení letní sezóny při pečeném
beránkovi byl zážitkem pro všechny a důstojným zakončením létní části seriálu.
</p>
<p>
Zimní sezóna 2006/2007 byla opět plná akcí. Účast na závodech s modelem XRAY 1/10 a souběžně pak
jízdy s modelem XRAY M18 v rámci Brno – Březí – Lužice… = o zábavu bylo postaráno. Modely v měřítku
1/10 se s nástupem střídavých systémů poněkud začaly zrychlovat. Stále měné pilotů používalo
klasické stejnosměrné systémy a i já začal uvažovat o změně. Starosti o komutátor a tím pádem
udržovat motor ve 100% stavu na závod už bylo pro mnoho kolegů minulostí. Navíc jsem kromě seriálu
Hit jezdil kategorie OPEN nebo TOP třídu. A zde to již bylo celkem rychlé, podvozek chtěl mnohem
větší údržbu a i když byl spolehlivý, nebyl problém za závod měnit řemínek, sada obutí na závod
také padla a celkově závody vyšly dráže. Pokud se mi však zadařilo, byl jsem i v TOP 10 v rámci
Xray Challenge Morava, ale nebylo to hned od začátku. Při přestupu na střídavý systém jsem
zvolil Nosram kombo s motorem 5,5T. Celkem střela a na dráze u Globusu jsme testovali, kdo
zajede rychlejší kolo, kde nebyl problém pokořit hranicici 14. sekund.
</p>
<p>
A jak to probíhalo v kategorii Masters v rámci Xray Challenge Morava v roce 2007, kdy
v kategorii startovalo až 25 jezdců, si můžete připomenout následujícím výtažkem z mého
reportu (konkrétně záznam finále A):
</p>
<p>
<b>Xray Challenge Svitavy 22.7.2009 – část reportu z kateogorie Masters:</b>
</p>
<p>
První finále vyhrál Jirka Janoušek s 18 koly. Za ním těsně OLD STAR Roman Kořínek taktéž
18 kol. A třetí skvěle dojel Marcel Dostál. Ale ten již 18 kol nedal. Čtvrtý vyrovnaně
jezdící Vít Parák. Petr Novotný měl 6 místo. Je zvykem, že se drží spíše více v popředí.
Jakub Černý testoval opět svoje plato a otestoval ho na 8. místo. Celý peloton jezdců
zakončil 10. místem Kubrt Lesní.
</p>
<p>
Druhé finále opět v režiji dvojice Roman Kořínek a Jirka Janoušek. Po chybě Jirky vítězí
Roman s 18. koly. Jirka druhý a třetí Vít Parák. Ten za sebou nechal Marcela Dostála,
Petra Novotného, Kubrta a další jezdce. Milanovi Peškovi se zadařilo v této jízdě 7 místo.
Také jezdí více v popředí.
</p>
<p>
Třetí finále opět dominuje Jirka Janoušek a najíždí 18 kol. Druhý se ztrátou Roman Kořínek
a Marcel svým třetím místem v této jízdě si pojistil celkové třetí místo v A finále. Za
sebou tedy nechal Víťu Paráka a další. Ale když jsem pozoroval toto finále, došlo tam k
mnoha výměnám právě mezi Marcelem, Víťou a Kubrtem.. Nádherná podívaná.
</p>
<p>
Takže první tři nejlepšími tohoto dne v kategorii MASTERS: Janoušek Jirka, Kořínek Roman,
Dostál Marcel.
</p>
<p>
Pravidelní čtenáři si jistě povšimnou jmen závodníků, kteří se v reportech objevují pravidelně
i v současné době a to v jedné nebo i ve více kategoriích. O dalším vývoji mojí RC kariéry
se dočtete v dalším pokračování.
</p>
