<p>
Po delší době jsem zde opět s mojí historií, která však zdaleka není tak obsáhlá a široce
napsaná, jako jste zvyklí u Antonína Hráčka. Nicméně se <!– separe –>snažím přiblížit vám jednotlivé
etapy v mojí RC kariéře v kratším pohledu.
</p>
<p>
<b>Kyosho Cup</b>
</p>
<p>
V minulém příspěvku jsem vám popsal dění na jednom ze závodů Kyosho Cup. Celkově tento seriál
závodů pro spalovací a elektrické modely byl zajímavý a napínavý až do konce. V naší kategorii
elekter se v sezónách měnily pouze motory, kdy jsme nakonec skončili u motoru Kyosho X – speed.
Před touto variantou bylo možné používat motor MIG 500 Race, popřípadě Graupner 500. Ale lidé
stále řešili rozdíly mezi těmito pohonnými jednotkami a tak se předepsal motorek od firmy
Kyosho.
</p>
<p>
Když jsem jezdil Kyosho Cup, podvozek Tamiya TRF 414 byk v kurzu. V roce 2004 přibyl do mojí
skupiny kolegů Martin Berka, který se mnou vytvořil tým TRF. Spolu jsme jezdili po závodech.
A to jak v létě, tak i v zimě 2004/2005. Spolu jsme se také zúčastnili vytrvalostního závodu
na 2 hodiny v Radešíně. Což byl závěrečný závod Kyosho Cupu 2004. Na této akci proběhlo i vyhlášení
letní sezóny a mělo to vysokou úroveň.
</p>
<p>
<b>Vytvalostnímu závodu</b> předcházely mohutné přípravy společně s Martinem Berkou. Držák baterií,
mnoho hodin u Globusu… A nakonec vše dopadlo zcela jinak. A to jsme byli považováni za možné
vítěze závodu.
</p>
<p>
Ještě kvalifikace a testy ráno na dráze v Radešíně ukazovaly, že tomu tak asi bude. Každý
tým si měl zvolit název. A my se jmenovali Team TRF.
</p>
<p>
Ihned po startu jsme se dostali do vedení. Ale po pár kolech nás časomíra hlásí se ztrátou kol.
A počet kol se zvyšoval. A tak první zastávka v depu. Proč nepočítá čip ? Po delší době jsme
zjistili, že máme špatný kontakt u baterie. Potom čip sice počítal, ale dostavily se další problémy.
A tak jsme skončili v zadní části startovního pole. Ale zkušenost a zážitek k nezaplacení.
</p>
<p>
Vyhlášení letní sezóny bylo ihned po závodě. Občerstvení, trička Kysoho (každý se svým jménem),
krásné ceny pro vítěze. V prostředí Radešína opravdu zdařilá akce. Tenkrát jsem za druhé místo
v ET obdržel krásný stříbrný talíř se značkou Kyosho Cupu. Nic podobného už jsem nikdy nevyhrál.
</p>
<p>
V tomto období se přidal k majitelům podvozku TRF i Vašek Sauer. Jezdec to velmi zdatný a pilot,
který se mnou najezdil mnoho baterií jak u Globusu, tak i na závodech. A časem byl i lepší,
nežli já. Pamatuji se, jak byl nedočkavý, až mu podvozek přijde z firmy MPM. A díky špatně
napsanému příjmení se zásilka vracela do Prahy (a to díky mojí chybě)…
</p>
<p>
<p>
<b>Co bylo po Kyosho Cupu</b>
</p>
První zimní halový závod proběhl v Prostějově v rámci Hanáckého zimního poháru. Zde jsem přijel
s Vaškem a i Martinem. Neměli jsme ponětí, že se musí na koberec mazat. Nebýt Magdy juniora,
jezdili bychom bez mazání asi celou zimu. Po namazání jsme museli uznat, že model jede o 200%
lépe a začala naše společná éra závodění. Martin Berka ještě v zimě byl na pár závodech,
ale potom skončil. A tak jsme pokračovali spolu s Vaškem.
</p>
<p>
Avšak nebyl to jen Hanácký pohár, ale i závody v Třebíči v hale Okříšky pořádané RC klubem
Třebíč. A zde jsem poznal poprvé redaktora serveru Masters pana Jiřího Tomana, kterému jsem v
roce 2005 začal zasílal první příspěvky do jeho redakce. Netušil jsem, že za pár let budu osloven
tímto tvůrcem portálu Masters, zda bych nepokračoval v jeho započaté práci.
</p>
<p>
V zimní sezóně 2004/2005 jsme bývali s kolegou Vaškem skoro na každém závodě. Naše kategorie
byla vždy Stock. A to jak na Hanáckém poháru, tak i v Třebíč Cupu. Vašek se neustále zlepšoval
a za určitou dobu vyměnil podvozek Tamyia TRF 414 za Xray Racer. A s tím dokázal divy.
</p>
<p>
Hanácký pohár se potom sloučil s Xray pohárem a oficiální název byl Hanácký Xray Challenge.
Jiný název, jezdci stejní a velmi dobří. Souboje mezi Vaškem, Vítem Parákem, Karlem Mikušem a
Petrem Novotným. Já do toho už moc nezasahoval. Seznámil jsem se zde ale s mnoha dalšími
kolegy z branže. Vašek byl skoro pořád na bedně a sbíral jeden úpěch za druhým.
</p>
<p>
<b>Dokonce i MČR…</b>
</p>
<p>
Já si poprvé troufl s Vaškem i na závod MČR, který se konal v Třebíči dne 3.12.2005. Zde se jela vložená
kategorie OPEN, kde nebyla nutná licence. Poprvé jsem poznal osobně pana Václava Strupka,
který měl sekci ET 1/10 na starosti v rámci RC ACR. I zde jsme sklidili společně úspěch.
</p>
<p>
A já i ostudu, o kterou jsem se postaral, když jsem do Jirky Tomana narazil v plné rychlosti na
rovince, když už stál připraven na startu… Dodnes na to nemohu zapomenout. Omluvil jsem se mu,
koupil nové tlumiče. Ale podepsalo se to na jeho výsledku v tomto závodě. Navíc jsem se potrestal
sám. A v depu poznal, že zlato je 100% vodivý kov…
</p>
<p>
I přes tento incident byl závod obrovkou zkušeností a já tento závod tehdy vyhrál. Auto mi
tenkrát jelo jako nikdy před tím. Vašek tehdy dojel druhý. Pokud máte zájem si přiblížit,
jak to tenkráte probíhalo, stačí klinout <a href=“ https://www.masters.cz/mcr-3.12.2005-vlozeny-zavod-open-12884″ target=“_blank“>ZDE </a>.
</p>
<p>
Na konci roku 2005 jsem si pořídil ze zvědavosti model Xray M18 v základu na jednom ze závodů
Hanáckého Xray poháru. Tenkráte jsem opět netušil, že se kategorie Micro stane pro mne
hlavní náplní nového poznání a s modelem budu jezdit ostré závody. Začalo tedy období,
kdy jsem jezdil v zimě převážně micro a v létě 1/10. Navíc se blížila doba, kdy jsem opustil
značku Tamiya a přešel na podvozek Xray T2. Ale to až v dalším pokračování…
</p>
