Letní SUPERCUP a TAMIYA CHALLENGE

5. 10. 2003

Martin Kořínek

<div align=“center“> <a href=“foto.php?img=zavody/super20030920/085″ target=“Foto“ onclick=“openWindow640x480()“>
<img src=“zavody/super20030920/085l.jpg“ width=“320″ height=“240″ border=“1″ alt=“Masters.cz“></a> 
</div>
Letos už se letní Supercup jel od jara až do podzimu, když se v minulém roce teprve asfaltová dráha v
červnu dodělávala a tak se od poloviny léta odjel řekl bych zkušební Supercup skládající se z šesti závodů. Letos se
však Supercup vypsal hned pro tři kategorie, Masters, Standart a poprvé i pro Formule značky Tamiya, proto se vlastně
kolínské klání nazvalo SUPERCUP & TAMIYA CHALLENGE. Že se bude v Kolíně jednat o velmi prestižní závody jako je tomu v
zimě, naznačil hned první závod 26. dubna 2003 kde se sešlo celkem 54 pilotů, což udělalo ze Supercupu největší podnik
letní sezóny v ČR. Sice v průběhu seriálu klesla účast v průměru 35 pilotů na závod, ale i tak je to nejvíce v republice
co se týče elektro aut. Když se poprvé účastníci Supercupu sjížděli na úvodní závod, nikdo netušil jak se budou
jednotlivé kategorie vyvíjet, snad jen ve formulích nikdo nepochyboval o vítězství formulového specialisty Zdeňka Hamáka,
který opravdu během celého seriálu nenašel přemožitele ani konkurenta. Velmi rychle se však po téměř roční pauze vrátil
do perfektní formy Pavel Gerhart a předváděl úhlednou jízdu v ideální
stopě. 
V kategorii Masters se očekával boj o prvenství mezi Martinem Hudym, Martinem Kořínkem a Romanem
Kořínkem. Nakonec i tato kategorie se stala zajímavou, protože zde nebylo žádného dominantního muže a v každém závodě se
celkové pořadí stále měnilo a to na všech místech. Když už se zdálo, že třeba Tomáš Miler zaútočí na přední tři místa,
na dalším závodu to byl zase Tomáš Svoboda se svým novým XRAYem Raycer, který jako by se změnil z dobrého pilota na
závodníka schopného útočit na posty nejvyšší. Jenže při následujícím podniku vystrčil růžky Jura Hudy a všem
jakoby chtěl připomenout, že je stále skvělým pilotem a dosáhl v závodě i na třetí pozici.
Prostě zajímavá celá sezóna Masters, kde se pořadí míchalo každou rozjížďku a každý
závod, tak jak to má být. Snad jen nutno připomenout, že v druhé polovině sezóny udával tón v Masters Martin Hudy, který
svým profesionálním přístupem vyčnívá nad ostatními i když mu to celkový vítěz Supercupu Roman Kořínek hodně
znepříjemňoval. Jak to nakonec dopadlo vidíte v přiložené tabulce. Standart, to je možná pro někoho slovo říkající něco
jako „druhá liga“. Opak je však pravdou, tato kategorie má sice tak jak jsem si při jejím vytvoření představoval menší
náklady na provoz či menší nároky na údržbu motoru, ale rozhodně ne malé nároky na řidiče. Je fakt, že sedmnácti
závitový motor nemá takový zátah od spodu a tudíž se pilot nemusí při akceleraci krotit tak jako v Masters, ale za to
jízdní stopu musí volit obzvláště přesně a s maximální jistotou, aby neudělal sebemenší chybičku, která je ve Standartu
potrestána propadem i o několik míst ve startovním poli. Dalo by se říci, po nuceném odchodu vítěze zimního Supercupu v
kategorii Standart Zdeňka Hamáka, se v čele této kategorie usadil profesionálně se připravující na každý závod a skvěle
jedoucí Marcel Dostál, který nenašel v seriálu přemožitele a myslím že i za účasti Hamáka by byl vážným adeptem na
vítězství. To se však dalo čekat po vynikajících výkonech v posledních závodech zimního kláni. Avšak pořadí na dalších
místech už nebylo vůbec jasnou záležitostí snad jen neskutečné zlepšení Jakuba Opy, který dokázal jako jediný narušit v
posledních závodech kralování Dostála a vynikající jízdou si zajistit ve většině závodů druhé místo a dokonce třikrát
také v obrovské konkurenci zvítězit. Slova chvály však mohou zcela jistě zaznít na adresu seniora Standy Mrázka, je
skutečně obdivuhodné jak ke konci seriálu proháněl nejlepší mladíky Supercupu a dokonce je i v kvalifikaci porážet,
bohužel ve finálových jízdách se Standa dopouštěl jezdeckých chyb, ale i tak jsem před jeho výkony smekal klobouk a to
jsem jistě nebyl jediný. Za špičkou to však vřelo, tak jak se na závody sluší, každý závod jiné pořadí a to nejen v A
finále, ale také v B i C finále. Že je jízda na asfaltu rozdílná proti té na koberci se dalo postřehnout hned u několika
jezdců, vysoká průměrná rychlost na asfaltovém okruhu vyhovovala jiným pilotům, například Ivo Gombík, kteří při letní
sezóně ve velké konkurenci bojoval v prestižním áčku. Výčet jmen, které i třeba jen na chvilku zazářili, by však mohl
obsáhnout několik řádků, tak že sečteno a podtrženo, v Masters, Standart i Formuli se bylo každý závod nač dívat a
všichni piloti předváděli své maximální jezdecké umění za což jim patří myslím nejen můj obdiv.
Poslední dvanáctý závod byl nejen poslední „bitvou“ o body do celkového pořadí, ale také poděkováním
za účast na kolínském klání v podobě opékání masa a losováním o tři ceny v hodnotě 16000,- korun. Závěrečné vyhlášení
výsledků proběhlo v příjemné náladě, k čemu možná přispěly soutěžní otázky na téma letní sezóna Supercupu.
Co na závěr, Supercup se stal i v letní sezóně prestižním a velmi dobře obsazovaným seriálem závodů,
kde díky předepsaným komponentům mají závodníci maximálně „svázané ruce“ a nemohou tudíž využívat například tak zvané
týmové motory. Je fakt, že pravidla Supercupu zřejmě odradí některé piloty od účasti, ale na druhou stranu bude v Kolíně
dobrá nálada a ne předhánění se v nejnovějších bateriích, motorech a dalších komponentech, které mohou ovlivnit pořadí.