Vzpomínky – 1989 – VI. ročník

4. 8. 2009

Antonín Hráček

V dubnu jsem poslal dopis na Ústřední automodelářskou komisi do Prahy. Začátek dopisu cituji:


„Vážení přátelé, od svého přítele Jardy Fojtů jsem se dozvěděl, že <!– separe –>byl v minulém roce přijat
do ÚV komise automodelářů. Na této komisi se mimo jiné, diskutovalo také o současném systému
pořádání mistrovských soutěží a kladně se hovořilo o PEJ. Padl také návrh, aby se M-ČSSR
jelo podobným, poněkud změněným systémem. Velmi dlouho jsem o této myšlence uvažoval a
poněvadž se celý problém týká i mě, píši Vám k němu svoje stanovisko.“ Konec citátu.


Pro řešení jsem nabídl několik variant. Odpovědi jsem se dočkal až v listopadu, kdy
naposledy komise zasedala.


V srpnu jsem na kluby rozeslal další dopis – Úvahy o automodelářství -, ve kterém jsem nabídl
řešení mistrovských soutěží, ostatních soutěží, práci s mládeží a výkonnostní rozdíly.


Šestý ročník seriálu PEJ byl zahájen v Bratislavě 22.4.. PEJ pro skupinu A jezdců se tu jel
poprve. Z původně přihlášených 68 závodníků se na start dostavilo šedesát. Bylo chladné, větrné
počasí.


S náskokem dvou kol ve finále zvítězil Juraj Hudý před Romanem Čuhárem a Pavlem Hanzelem.
Čtvrtý skončil vítěz minulého ročníku Jarda Červenka. Druhý den – v neděli – se jel závod
„O Cenu Bratislavy“ v kat.RC V2. Soutěžilo 36 závodníků, zvítězil Jarda Červenka, před
Štefanem Bohušem a Jardou Fojtů.


Druhý závod pořádala 13.5. ZO Svazarmu Poříčí n.S. na asfaltové ploše v Konopišti.
Na závod jsem málem nedorazil. Na dálnici před odbočkou do Benešova mě zradil Wartburg.
Zadřelo se ložisko. Naštěstí jeli okolo hoši z Prostějova a ti mě do Konopiště odtáhli.
Ale co dál? Je pátek pozdě odpoledne, všude už je zavřeno. Na soutěž přijel i Leoš Bulva
z Poličky. Co s tím máš? Zadřené ložisko? Tak rozeber motor a kliku na ložisku rozhýbej!!!
Nevěřícně jsem kroutil hlavou. Tady na ploše? Pro Leoše žádný problém. A začal koncert.
To už jsem přihlížel nejen já, ale postupně se přidávali i ostatní soutěžící. Takže na
ploše kroužili pouze ti, kteří jeli svoji rozjížďku. Ostatní sledovali Leoše. Ten napřed
motor vyndal z auta, rozebral a následně rozhýbal ojnici na ložisku. Posléze znovu dal motor
dohromady, namontoval zpět do auta, dolil olej a dal mi pokyn, ať nastartuji. A ono to
okamžitě chytlo. Prostě paráda. Ještě dnes před výkonem Leoše smekám. Dohru to mělo ještě
v neděli odpoledne, kdy jsme z Konopiště odjížděli. Motor vydržel pouze na nájezd na dálnici.
Naštěstí mě jistil Miloš Ondráček s T 603. Odtáhl mě až do Gottwaldova. Ale ta jízda.
Řítil se se mnou v závěsu na laně stále okolo stodvacítky. Zažil jsem tenkrát jedny z
nejhorších chvil svého života.


Vlastního závodu se zúčastnilo 62 soutěžících. Bylo poměrně teplo, ale po skončení tréninku
začalo drobně pršet. Třetí rozjížďka se už ale jela opět na suchu. Uprostřed finálové jízdy se
ale spustil prudký déšť, závod se ale nepřerušil. Moje chyba – závod se měl na začátku
lijáku ukončit a ponechat stávající pořadí.


Zvítězil Roman Čuhár, před Jardou Pláškem a Jiřím Plachým. Nedařilo se domácímu Jardovi
Červenkovi – obsadil až 24.místo. Vynahradil si to druhý den, kdy v RC V2 zvítězil. Překvapením
v této kategorii byla jediná ženská účastnice – Cornelia Fritsch z Annabergu – , která obsadila
druhé místo před třetím Pavlem Hanzelem a dalšími 45 závodníky.


Ústí n.O. přivítalo 27.5. 56 závodníků na třetím závodě seriálu. A opět nový vítěz.
Tentokrát Mirek Drtina, před Jardou Pláškem a Jiřím Kunzem ml. Druhý den den se ve V2 nejvíce
dařilo Miro Rehákovi, který vyhrál před Jozefem Žídkem a Leošem Bulvou.


24.6. v Blansku se první jízdy závodu musely pro silný déšť opakovat. Byl podán protest
na neregulérnost podmínek (vlhká trať), který nebyl sportovní komisí uznán. K závodu bylo
přihlášeno 87 závodníků. Pravděpodobně kvůli nepříznivým předpovědím o počasí se závodu
nakonec zúčastnilo 65 soutěžících. Závod byl hned na začátku narušen nevhodným zásahem do
organizace předsedou modelářské komise Svazarmu v Blansku soudruhem Hartlem. Vymínil si
odstranění poutačů Barum, které na soutěžích používáme. Rozhodl jsem se mu vyhovět, ale
napsal jsem dopis na krajský výbor, ve kterém jsem se proti tomuto zásahu ohradil.


Tradice nového vítěze v dalším závodě seriálu nebyla porušena ani v Blansku. Čtvrtý závod pro
sebe rozhodl Vlado Paleta, před Pavlem Hanzelem a Mirkem Drtinou. V neděli se na Ceně Orlicka
v e V2 na start dostavilo 27 závodníků. Vyhrál Miro Rehák před Jozefem Žídkem a Leošem Bulvou.


Jedním z nejoblíbenějších závodů jsou prázdninové dny v Košicích, kdy se jede v sobotu
PEJ a v neděli CASSOVIA CUP ve V2. Také tentokrát bylo podobné počasí jako minulý rok.
Při pátečním příjezdu celou cestu lilo, ale v Košicích vymetená obloha až do nedělního
poledne, kdy se znovu dalo do vydatného deště.


Košice zaznamenaly svůj rekord v účasti. 45 závodníků v PEJ a 38 v CASSOVIA CUPU. Svého prvního
vítězství se dočkal „věčně druhý“, ale nejstabilnější v celkových výsledcích, Pavel Hanzel,
který zvítězil před dvojicí z Trenčína Robertem Rihoškem a Vlado Paletou. Nedělního závodu se
Pavel už nezúčastnil. Vyhrál ho Rihošek před Červenkou a Paletou. Závodům přihlíželo několik
desítek určitě spokojených diváků.


Šestý závod PEJ se konal v Třebíči na asfaltové ploše SOUe sídl.Hájek 23.září.
Zaznamenali jsme rekordní účast 73 závodníků. Zvítězil Hans Fritsch z Annabergu před Jiřím
Tučkem a Jiřím Kunztem ml. Druhý den se ve V2 utkalo celkem 37 soutěžících a opět vyhrál
Fritsch před Červenkou a Drtinou.


Utopený závod. Tak lze asi nejvýstižněji charakterizovat závěrečný závod šestého ročníku
seriálu závodů o POHÁR ELIŠKY JUNKOVÉ – 7.10. v Praze.


Závod se měl konat na autodromu v Praze – Letňanech a pořádaly jej společně automodelářské
kluby z Prahy 2 a Prahy 9. Byl pečlivě připraven, ale zradilo nás počasí. Na závod přijel
poměrně malý počet závodníků – 49 – i když ještě šlo mnohým o hodně. Nebylo ještě rozhodnuto
o vítězi, ani o sestupujících. A každý kdo přijel si chtěl minimálně „své“ postavení v
seriálu vylepšit. Hlavní důvod neúčasti mnohých závodníků byl fakt, že se pořadatelům
nepodařilo zajistit dostatečný počet ubytování.


V sobotu od rána drobně pršelo, ale přesto byl závod zahájen přejímkou modelů a následujícími
tréninkovými jízdami. Okolo deváté dokonce přestalo pršet úplně. Po zahájení rozjížděk se
však opět dalo do deště, který postupně sílil a mohutněl. Za dvě hodiny byla na dráze téměř
souvislá vrstva vody, která dokázala modelům dokonale zabránit v jízdě. Přesto bylo dokončeno
první kolo rozjížděk i když závodníci v posledních skupinách vesměs nenajeli ani jeden okruh.
Ta voda se prostě projet nedala. V půl dvanácté – po odjetí poslední skupiny první rozjížďky
– byl závod přerušen. Po hodině – kdy déšť stále nepřestával – bylo definitivně rozhodnuto
o tom, že se závod nepojede a závodníkům se bude započítávat do celkového hodnocení v
seriálu pouze účast na tomto posledním, sedmém závodě.


Co ale s volným odpolednem? Naštěstí byly připraveny videokazety s nahrávkami z různých
soutěží i z mistrovství světa a tak se ti, kteří vydrželi, měli možnost se na ně odpoledne
podívat. Závěrečné vyhodnocení bylo provedeno ve velkém sále Lidového domu ve Kbelích.
Čestným hostem na něm byla patronka našeho seriálu, legenda automobilového sportu,
nejúspěšnější žena za volantem všech dob – paní Eliška Junková – Khásová. Přišla několik
minut po osmé hodině a byla uvítána srdečným potleskem všech přítomných. Byla doprovázena
dalším z čestných hostů našeho večera, ing.Milanem Jozífem – šéfredaktorem časopisu AUTOMOBIL.