Vzpomínky – 1987 – PEJ IV. ročník – 2. část

Antonín Hráček


<p>
<b>1987 &#8211; část třetí Pohár Elišky Junkové &#8211; IV.ročník – 2</b>
</p>
<p>
Začátek prvního závodu v tomto roce musel být posunut na 9.5. Poslední sobota v dubnu totiž byla
pracovní a pak byl 1. máj. Tady bych rád <!– separe –>upozornil na to, že řada z Vás si v uplynulém roce v
Trenčíně nepoznačila data konání jednotlivých závodů a byly s tím potom spojeny určité potíže.
Abych tomu předešel v příštím roce, určil jsem termíny jednotlivých závodů pro rok 1988 a už na
prvním závodě v tomto roce &#8211; ve Slavičíně &#8211; byly tyto závody jednotlivými kluby rozebrány. Navíc
už mám taky připraven návrh kalendáře pro rok 1989 (i ten už je ale rozebrán). To jsem ale pouze
odbočil.
</p>
<p>
9.5. jsme tedy zahajovali ve <b>Slavičíně</b>. Počet přihlášených se blížil osmdesátce ale nakonec řada
závodníků nepřijela a tak se tohoto prvního závodu zúčastnilo celkem 64 soutěžících z 23 klubů
ČSSR a z vídeňského AMRC I. Závody mají i v rozjížďkách gradaci, když závodníci &#8222;A&#8220; jsou zařazeni
až do posledních skupin. Dráha byla umístěna na známém místě &#8211; na parkovišti ČSAD. Její
specialitou je dlouhá rovinka ale taky nesnadno omyvatelný povrch. Byla vytyčena trámky a
poklicemi. Organizátorům nelze téměř nic vytknout. Bylo zajištěno ubytování, občerstvení,
rozhlas, počítací zařízení &#8211; i to počasí. Až na to, že někdy příliš foukalo.
</p>
<p>
První závod vyhrál Juraj Hudý před Štefanem Bohušem a Jiřím Sedláčkem. Čtvrté místo však překvapivě
obsadil Jula Kozman z Prešova a také dvanácté místo Mirka Procházky z Třebíče se nečekalo. Snad
nejpříjemněji překvapil teprve 15-ti letý Roman Čuhár na 14. místě &#8211; druhý den dokonce zvítězil
ve V2. Nenápadně se do první dvacítky protlačil taky Miloš Ondráček. Lepší umístění se očekávalo
od Pavla Hanzela (16.), Vlado Zámečníka (17.), Vlado Palety (19.), Laco Reháka (23.), Jardy
Červenky (28.) nebo Jiřího Šostáka (29.). A už vůbec se nedařilo Standovi Čechovi (43.), Radku
Konopíkovi (56.), Martinu Jaroškovi (60.) a Robertu Rihoškovi (64.). Scházeli závodníci z Mnich.
Hradiště a z Prahy.
</p>
<p>
Druhý závod se jel v <b>Ústí n.O</b>. a musel být oproti původnímu termínu posunut o týden dál.
V květnu bylo velmi proměnlivé počasí a markantně se to projevilo právě na tomto závodě. V pátek,
kdy jsme do Ústí přijížděli, bylo jako vymalované. Na nebi ani mráček, teplo, bezvětří &#8211; prostě
pohoda. Večer už tradiční opékání ryb na chatě u Chudačíků s popíjením vína a podobně. Ale to
kruté probuzení! Zatažená obloha a déšť &#8211; buď slabý nebo silnější. V průběhu dopoledne se sice
několikrát stalo, že plocha téměř oschla, ale některé skupiny odjezdily rozjížďky převážně v
dešti. Pátá skupina dokonce neměla suchou ani jednu. Doplatil na to např. Juraj Hudý, který se
nekvalifikoval ani do semifinále a skončil nakonec až 23. Jezdcům &#8222;A&#8220; skupiny se však převážně
dařilo. Mimo Petera Kice a Roberta Rihoška se do první třicítky dostali všichni, kteří do Ústí
přijeli. Pořadatelé zaznamenali taky &#8222;osobák&#8220; &#8211; přijelo 57 závodníků.
</p>
<p>
Zvítězil Jiří Tuček před Jiřím Sedláčkem a Julou Kozmanem. Ten se už mezi překvapení přestal
počítat ale bylo tu další. Na čtvrtém místě se umístil Leoš Bulva s Poličky s modelem, který u
technicky založeného člověka vzbuzoval úsměv nebo pohoršení. Ale počítají se najeté okruhy a
těch měl Leoš dost. Nenápadně se dopředu posouvali další favorité. Laco Rehák na 18. a Jarda
Červenka na 21. místě. Po dvou závodech byl v čele Jiří Sedláček před Julou Kozmanem, Štefanem
Bohušem a dvojicí Vališ &#8211; Hudý.
</p>
<p>
Třetí sobotu a neděli za sebou se konal další závod, tentokrát PEJ v <b>Blansku</b>. Na startu
scházeli reprezentanti, kteří startovali na srovnávací soutěži v Tbilisi.
</p>
<p>
Závod v Blansku se jel za překrásného počasí 13.června. S přehledem ho organizačně &#8222;dirigovala&#8220;
doktorka Hanka Sedláčková. Hlavním rozhodčím byl Mirek Baštář z Brna. Na startu se sešlo 60
závodníků.
</p>
<p>
Zvítězil Tibor Landl z Bratislavy, před Milošem Ondráčkem z Brna, pro kterého to byl prozatím
největší úspěch v poháru. Dařilo se především závodníkům &#8222;A&#8220; skupiny. Mezi ně se však dokázali
vklínit na 10.místo Roman Čuhák a na 11.Josef Žídek. Celkově se do čela vyhoupl Tibor Landl,
před dvojicí Hudý &#8211; Tuček.
</p>
<p>
Čtvrtým závodem byly <b>Košice.</b> Zvláštností je při něm počasí. Prozatím vždy nám při pátečním
příjezdu pršelo a bylo nevlídno. Sobota od rána jako vymalovaná a toto počasí vždycky vydrželo až
do nedělního poledne. V neděli odpoledne už zase většinou pršelo. Také do Košic se sjel rekordní
počet závodníků &#8211; 51. Tradičně se tu daří Jiřímu Tučkovi, který i tentokrát zvítězil. Konečně
se &#8222;chytil&#8220; taky Laco Rehák, na kterého druhé místo působilo jako doping. Třetím místem příjemně
překvapil Jarda Hlavica, když snad vychytal &#8222;mouchy&#8220; na svém &#8222;qatru&#8220;. V dobrých výkonech také
pokračovali Čuhár na 5. a Ondráček na 6.místě. Dopředu se tlačil taky Pavel Hanzel &#8211; 8. Asi na
lepší umístění myslel domácí Jula Kozman &#8211; skončil &#8222;až&#8220; 13. Výpadek však měl také Juraj Hudý.
Podruhé se neprobojoval ani do semifinále (26.), podobně jako Vlado Zámečník (27.).
</p>
<p>
Celkově se do čela propracoval Tuček před Sedláčkem a Landlem. Kozman byl čtvrtý, Bohuš pátý,
Hudý klesl na 6.místo. Výborné bylo 7.místo Ondráčka a 9. Čuháka. Velký skok dopředu udělali
především Laco Rehák na 11. a Jarda Hlavica na 14.místo. Závod v Košicích má své zvláštnosti.
Je výborné, že ubytování je prakticky přímo u plochy, ale schází stánek s občerstvením a diváci.
Ti se dají spočítat na prstech. Druhý den na V2 byl po prve odzkoušen systém startu dle F1.
</p>
<p>
19.9. se v <b>Třebíči</b> odjel pátý závod seriálu. Tři ročníky se pořádaly v Okříškách, tento
uspořádali na nové dráze přímo v Třebíči. Na tribuně upoutal vyřezaný nápis &#8222;Pohár Elišky
Junkové&#8220;. Organizačně byl závod zvládnut bez problémů a také vedlejší zabezpečení bylo na
odpovídající úrovni. Krytý prostor pro vysílače, bufet s občerstvením, ohrazený prostor pro
diváky, vlajkosláva, plakáty, výborné ubytování. Okolí dráhy ještě nabylo upraveno, ale v místech,
kde se předpokládalo bláto &#8211; v případě deště &#8211; byly naneseny podlážky. Scházelo WC a dráha nebyla
nejrovnější. I tady však pořadatelé zapracovali a nejhorší místa zalili epoxy.
</p>
<p>
Po druhé v tomto ročníku se závodu zúčastnili zahraniční závodníci, Franz Kothbauer z vídeňského
AMRC I. a manželé Fritschovi z Annabergu z NDR. Zaznamenali jsme tak na Poháru první ženskou
účastnici. Semifinále a finále se už jelo dle F1 a tento nový systém byl přijat s příznivým
ohlasem. Na startu se sešlo 62 závodníků. Zvítězil Juraj Hudý před Pavlem Hanzelem, Jardou
Červenkou a Tiborem Landlem. Výborně však opět zajel Jarda Hlavica na 5.místě. Smůlu &#8211; podobnou
jako na GP Barum &#8211; měl Heinz Fritsch. Pro závadu na modelu musel odstoupit z vedoucí pozice ve
finále a obsadil až 8.místo. Také druhému zahraničnímu účastníkovi – Franzi Kothbauerovi &#8211; se
nedařilo, byl až 16. Tady však zřejmě došlo k malému nedorozumění při vysvětlování nového
systému startu.
</p>
<p>
Výborně si vedl Jirka Horčička &#8211; desáté místo je nejlepším umístěním člena našeho klubu v historii
PEJ. Nečekaně dobře také zajela Cornelia Fritschová. Skončila 35. a nechala za sebou téměř
polovinu závodníků, mezi jinými i závodníky &#8222;A&#8220; &#8211; Rihoška, Zámečníka, Kunze ml., Čecha a Konopíka.
Snad nejhůře dopadl jeden z největších favoritů a dosud vedoucí jezdec &#8211; Jiří Tuček. Pro
technickou závadu nedojel a skončil až na 60.místě. Po pěti závodech vedl Sedláček před Hudým,
Landlem a Tučkem.
</p>
<p>
Šestým závodem se do seriálu organizačně zapojilo <b>Poříčí n.Sáz.</b>, jehož AMK má bohaté
zkušenosti s pořádáním velkých motoristických akcí. Můžeme říct, že i premiéra s RC
auty se jim vydařila. Udělali závodu výbornou propagaci a přijeli i zahraniční účastníci
z NSR a NDR. Po prve v tomto roce jsme na startu zaznamenali také závodníky z Prahy.
Dráha byla výborně připravená, s ohraničeným prostorem pro diváky a i s dalšími
náležitostmi, na které jsme si už v průběhu let zvykli a pokládáme je téměř za samozřejmost.
Vlastní závod řídila osvědčená dvojice mistrů sportu z Prahy &#8211; státní trenér Honza Kuneš jako
hlavní rozhodčí a Karel Krucký jako startér.
</p>
<p>
V rozjížďkách si suverénně počínali především zahraniční závodníci, jejichž modely byly viditelně
rychlejší především při výjezdu ze zatáček. Jejich technická a materiální vybavenost je pro
většinu z nás pouhým snem. Přesto však naši nejlepší s nimi dokázali držet krok. Pavel Hanzel
dokonce najel jako jediný 23 okruhů. To se však zřejmě nezdálo možné Axelu Faustovi z Wiesbadenu.
Byl až dosud čtvrtý, což znamenalo přímý postup do finále. Tato Pavlova jízda ho však odsunula do
semifinále. Asi to cítil jako nespravedlivou křivdu a na protest v semifinále nenastoupil. My jsme
to naopak vzali jako vysoce nesportovní projev a asi mezi námi nebyl jediný, kdo s tímto Axelovým
postojem souhlasil.
</p>
<p>
Ve finále byly nakonec zastoupeni tři zahraniční závodníci a pětice našich. Hned od startu se na
čele usadila dvojice Kempenich &#8211; Tippmann, která tento souboj dokázala dotáhnout téměř do konce.
Pár vteřin před ukončením však musel Kempenich odstoupit a umožnil tak Andy Tippmannovi z Plauenu
z NDR aby zvítězil a stal se tak prvním zahraničním vítězem jednoho ze závodů Poháru. Kempenich
skončil druhý, před dalším jezdcem NDR Fritschem a naším Pavlem Hanzelem. Hudý byl pátý, Bohuš
šestý, Rehák sedmý. Trochu smutný byl Jarda Červenka, který chtěl na domácí půdě být určitě lepší
než 15. Ztratili však taky Tuček na 16.místě, ale především Sedláček. Zničil motor a obsadil až
45.místo. Oba si značně zkomplikovali situaci před posledním závodem v Trenčíně.
</p>
<p>
Celkově se do čela dostal opět Juraj Hudý s téměř padesáti bodovým náskokem před Tučkem, Landlem a
Sedláčkem. V první desítce se drží Kozman na 7.místě, ale výborně jsou na tom taky Ondráček,
Hlavica a Čuhár. Celkově zvítězit ještě mohli čtyři závodníci. Nabízela se řada kombinací.
</p>
<p>
Ale všechno nakonec měl rozhodnout <b>Trenčín</b>. Dnes jsme tedy odjeli poslední závod. I tady
nám přálo počasí. Sjelo se 54 soutěžících, ale scházeli z Mnich.Hradiště, Domažlic,Prahy (byli na
Velké ceně Prahy). Nepřijel Jiří Tuček a tak se okruh favoritů na celkové vítězství zúžil na
Juraje Hudého, Jiřího Sedláčka a Tibora Landla. Sedláček měl i nadále problémy s motorem a nakonec
skončil až 38. Landl se do finále nedostal, skončil na 10.místě. Z tohoto místa bych chtěl také
poděkovat pořadatelům z Trenčína. Nejen za perfektně připravený závod, ale i za to, že nám
umožnili provézt závěrečné hodnocení právě zde, v tomto krásném prostředí jejich svazarmovského
domu.
</p>
<p>
Těch zajímavostí okolo seriálu je za čtyři roky pochopitelně mnohem víc a já Vám budu vděčný, když
mě na některé další sami upozorníte, abychom si je opět za rok &#8211; v Poříčí &#8211; připomněli. Musím se
zmínit ještě o jedné věci a tou je kazeta na pohár. Je to bez nadsázky takřka umělecký výtvor
člena našeho klubu Jardy Horčičky. Každý detail je vyroben prakticky na koleně. Zhotovení základní
bedny a dveří z překližky, odýhování, zabroušení, nalakování. Vyřezání a vyleštění písmen PEJ na
dveřích. Zhotovení mosazných pantů na dveře a jejich zapuštění do dýhy. Zhotovení podstavce pro
pohár, potažení kůží, zhotovení prstence a zanýtování do podstavce, napsání destiček se jmény
vítězů. Okopírování podpisu paní Junkové a jeho zarámování do podstavce poháru. Zhotovení sametové
výplně &#8211; a teprve teď má pohár důstojnou schránku a může vyniknout v celé kráse. Celkem asi 80
hodin čisté práce.
</p>
<p>
Posledním bodem je vyhodnocení právě uplynulého čtvrtého ročníku PEJ. Tohoto letošního se
zúčastnilo 111 závodníků z 41 klubů ČSSR, po jednom z NSR a Rakouska a dvou klubů z NDR. Tito
zahraniční účastníci byli přítomni jako &#8222;turisté&#8220; a budou uvedeni ve výsledkové listině PEJ. Od
příštího roku se mohou i nadále našich závodů zúčastňovat, ale pouze ve V2 &#8211; druhý den. PEJ bude
mít pouze národní charakter. V tomto ročníku dostanou všichni závodníci diplomy. Od 31.místa to
budou diplomy za účast. Jsou to tito soutěžící&#8230;(přečetl jsem jména o rozdal diplomy). Prioritní
jezdci, kteří se dostali do &#8222;A&#8220; skupiny, dostanou diplomy s uvedeným pořadím. Mezi tuto třicítku
nejlepších se dostal na 30. místě Petr Jarošek z Hlučína&#8230;
</p>
<p>
A jsme z desítky nejlepších, pro které jsou připraveny navíc i ceny. Desáté místo obsadil z.m.s.
Laco Rehák &#8211; Trenčín. Deváté Vlado Paleta &#8211; Trenčín, osmé Jula Kozman &#8211; Prešov, sedmé Jarda
Červenka &#8211; Poříčí, šesté Pavel Hanzel &#8211; N.Mesto, pátý Jiří Sedláček &#8211; Slušovice a čtvrtý Tibor
Landl &#8211; Bratislava.
</p>
<p>
Vítězem PEJ pro rok 1987 se stal m.s.Juraj Hudý z Trenčína. Na druhém místě se umístil také domácí
Štefan Bohuš a třetí příčku obsadil Jiří Tuček z Mnich.Hradiště. Závěrem bych chtěl říct, že se mi
určitě nepodařilo vyzvednout všechny kladné stránky, které se na jednotlivých závodech projevily,
především ze strany pořadatelů. Není v tom v žádném případě z mé strany úmysl a já se těm, kteří
si to zasloužili a já na ně ve své zprávě zapomněl, omlouvám.
</p>
<p>
To je ode mě všechno. Jako &#8222;samozvanec&#8220; (viz dopis Votýpka) jsem si dovolil po čtyři roky tento
seriál organizovat a řídit a vymýšlet si různé zvláštnosti &#8211; mezi jinými například tento večer &#8211;
tak, aby pro Vás PEJ znamenal samozřejmost která tu je. Cítíte se při něm spokojeně, protože jsou
v něm realizovány i Vaše myšlenky a přání. Pokud z Vaší strany nebudou připomínky, tak si i
nadále v tomto &#8222;samozvanství&#8220; dovolím pokračovat.&#8220;
</p>