Vzpomínky – 1987 – PEJ IV. ročník – 1. část

27. 1. 2009

Antonín Hráček

Pohár Elišky Junkové – IV.ročník – 1 


Celý uplynulý rok jsem zhodnotil na slavnostním ukončení celého IV. ročníku 10.října v Trenčíně. Ve stejném termínu se v
Praze jel už patnáctý ročník nejstaršího závodu RC automobilů u nás – Velká cena Prahy. Pořadatelé z AMC Praha připravili
výstavku fotografií vítězů všech minulých ročníků. Vítěz vůbec prvního ročníku M.Moravec převzal upomínkový diplom.

Na startu bylo pouze 15 závodníků – že by na počest výročí? Sítem rozjížděk se přímo do finále kvalifikovali M.Stehno,
J.Tuček, M.Drtina aJ.Plášek. Ze semifinále je doplnili J.Cibulka a V.Strnad. Pořadí ve finále se často měnilo, protože
všechny pronásledovaly závady na modelech. Nakonec zvítězil Cibulka před Tučkem a Drtinou. Čtvrtý dojel Stehno, pátý
Strnad a šestý Plášek. Jiří Cibulka zvítězil ve Velké ceně Prahy již po třetí a letos vyhrál i všechny tři soutěže
pořádané v Praze. Pořadatele mrzela malá účast modelářů, ale ve stejném termínu se jel závěrečný závod Poháru E.Junkové.


Trenčín 10.10.1987 


Vážení přátelé, milí hosté, závodem v Trenčíně jsme ukončili už čtvrtý ročník soutěže o Pohár Elišky Junkové. Na dnešním
večeru si Vás dovolím seznámit s některými zajímavými statistickými údaji a potom bychom si udělali malý průřez uplynulým
rokem, kde bych se ze svého pohledu dotkl všech závodů PEJ a zmínil bych se i o některých dalších. Z pochopitelných důvodů
si je nedovolím hodnotit, ale myslím si, že bude vhodné si je připomenout. Velkým pomocníkem mi bude na tomto dnešním
posezení televize, poněvadž z některých soutěží mám videozáznamy. Ještě musím říct, že nejsem žádný vynikající řečník a
určitě ne všem se bude můj řečnický výstup zamlouvat. Omlouvám se proto dopředu a zároveň Vás chci z tohoto místa požádat,
pokud je mezi Vámi někdo, kdo dovede mluvit a zaujmout, rád bych mu tento úděl v příštím roce přenechal. Myslím si ale,
že tato forma zakončení naší sezóny je na místě. Má někdo připomínky nebo námitky proti programu dnešního večera?
Tak tedy můžu začít.


Před čtyřmi lety to byla moje nespokojenost se současným stavem soutěží ve sportu, který jsem měl a mám rád. Napsal jsem
dopis, který jsem rozeslal na všechny kluby v republice a čekal jsem na odpovědi. Obsah dopisu znáte. Odpovědi byly různé,
ale ani jedna záporná. Většina pisatelů se obávala zvláště ekonomické stránky – cestovné na vzdálené soutěže a ceny modelů,
které jsou stále složitější a dražší. Měli – to pisatelé – pravdu. Náš sport je opravdu velmi drahý. Ale má v sobě něco,
kvůli čemu se už cestou z jedné soutěže těšíme na soutěž další. A ta finanční stránka u většiny z nás hraje spíše druhé
housle. Začátkem roku 1984 jsem stvořil další dopis, ve kterém jsem kluby informoval, že se seriál tento rok pojede a kde
a kdy a že se bude jmenovat „Pohár MODELÁŘE“. Při návštěvě redakce mi však Láďa Hadač navrhnul, aby seriál nesl název Elišky
Junkové. Já si s paní Eliškou ujednal schůzku a na té paní Junková projevila zájem o naše modely a souhlasila s nápadem,
aby seriál nesl její jméno. Všechno tedy mohlo 14. dubna 1984 začít. Tohoto prvního závodu v Trenčíně se zúčastnilo 34
závodníků ze 14-ti klubů ČSSR. Jelo se jedno semifinále o 6-ti závodnících a finále taky na šest. Závod tehdy vyhrál Laco
Rehák a zapsal se tak do historických tabulek jako první vítěz. Druhý byl Juraj Hudý. Smůlu měl Miloš Ondráček – skončil 11.-
o jediný impulz se nedostal do semifinále. Pro zajímavost – Tuček byl 12., Sedláček 15.,Fojtů 29. Další závod se jel v Praze,
kde se ho zúčastnil rekordní počet soutěžících – 41. V Blansku se závody začínaly ještě kategorií E. V Košicích byli
ořadatelé zvyklí na účast do 15-ti závodníků. Na seriál jich přijelo 25. V Ostravě se jela po prve dvě semifinále,
ale společenský večer se nekonal. Celkově zvítězil Juraj Hudý. Závodilo celkem 82 soutěžících z 24 klubů, průměr byl 33
závodníků na jednom závodě. Zaznamenali jsme i značný počet diváků – celý seriál jich zhlédlo asi 1200. Hodnotili jste
pořádající kluby, vlastní systém počítání výsledků však byl dost složitý.


Samostatnou kapitolu tvořilo shánění poháru. Ten byl zhotoven ve sklárnách Bohemia ve Vimperku a tam byl na něj vyryt
nápis POHÁR ELIŠKY JUNKOVÉ (za to děkuji své ženě).


Druhý ročník v roce 1985 jsme začínali opět v Trenčíně. Byl zde prakticky vyzkoušen nový postupový klíč – i poslední z
rozjížděk mohl ještě zvítězit – , ale neosvědčil se . Ti nejlepší dlouho čekali. Seriálu se zúčastnili první zahraniční
závodníci – z Vídně. Stvořil jsem novou tabulku hodnocení – která všem vyhovuje – a počítáme podle ní výsledky i dosud.
Zvýšil se opět průměr na jeden závod – dělal 49 závodníků. Zvítězil Štefan Bohuš z Matry Trenčín ze 114 závodníků z 36 klubů
ČSSR a jednoho z Rakouska. Na posledním závodě v Třebíči – Okříškách Juraj Hudý po prve předvedl jízdu s 4WD a suverénně
zvítězil. Předvedená finálová jízda se líbila i přihlížejícím divákům – bylo na nich doslova vidět jak závod prožívají.
Závěr byl po prve slavnostní – předávání cen se konalo ve společenské místnosti v hotelu ATOM v Třebíči. Mimo pražský závod
byly už ostatní dvoudenní. III. ročník 1986 začínal v Třebíči a opět rekordní účast – 56 závodníků. Zvítězil Jiří Tuček,
ale už ve druhém závodě ve Slavičíně neponechal Juraj Hudý nic náhodě a suverénně vykročil za celkovým vítězstvím. Zvítězil
ještě v Ústí a v Košicích a stal se po roční přestávce podruhé vítězem PEJ. Průměr na jeden závod se opět zvýšil – byl 53
závodníků, což kladlo značné nároky na pořadatele jednotlivých závodů. Ti se však doslova překonávají a vytvářejí závodníkům
podmínky, při nichž se můžou bez problémů věnovat vlastnímu závodění. K rozdělování cen a vyhlašování výsledků málem nedošlo
– závěr byl v Trenčíně – , podařilo se mi totiž i se sekretářkami zabloudit a na určené místo jsme došli s hodinovým zpožděním.
A jaký byl tento rok, jak začínal a jaký měl průběh? Kdy se začínali prosazovat favorité, které nové tváře jsme zaznamenali?


Minulý rok jsme ukončili přesně před rokem také tady – v Trenčíně. Mohl bych zde uvést známí výrok „král je mrtev,
ať žije král“. I když je to hodně nadnesené, tak pro většinu z Vás je PEJ něčím podobný. Už tenkrát jste se těšili na
jaro a cestou z Trenčína dělali různé plány, aby ten příští rok byl lepší a plánovali si umístění minimálně v „A“ skupině.
Zima byla ve znamení příprav modelů.


V mém případě to byla příprava dalšího ročníku. Chtěl jsem, aby byl zase lepší a zajímavější po sportovní i organizační
stránce. Nejdůležitějším bodem bylo shánění sponzora celé akce. Nezdálo se mi to tak složité. Na celý rok jsem potřeboval
sehnat asi 15 tisíc Kčs. Svazarm však peníze nemá a motoristické časopisy jsou na tom s financema taky rok od roku hůře.
Dalším objektem byl BESIP. I tam však je podobná situace jako v motoristických časopisech. Peníze nejsou a byl tu nový rok
1987. Snad JZD Březůvky si vezme nad seriálem patronát? Píšeme v klubu dlouhý dopis a čekáme na odpověď. Domlouváme schůzku
s předsednictvem družstva – nemůžeme se shodnout na termínu. Konečně k ní dochází, ale až začátkem dubna. V JZD mají zájem o
další spolupráci s naším klubem, ale patronát nad seriálem vzít bohužel nemůžou. Nejsou tím pádem peníze na startovné pro
„A“ skupinu jezdců, nejsou peníze na částečné odškodnění časoměřičů, ale taky nejsou poutače – mezitím už totiž prošel termín
zhotovení. Blíží se 1. máj a propagační oddělení jsou přeplněna přípravami. A nemáme ani peníze na diplomy a ceny pro vítěze.
Dotáhnout do konce se podařila pouze akce čísla pro skupinu „A“. Koupit však nešla – dělají se pouze od 1-100 za 1500,- Kč,
nebo od 1-200 za 2500,- Kč. A tak jsem je musel nechat ušít a vlastnoručně nastříkat.


Všechny tyto akce vyčerpaly několik dní náhradního volna nebo dovolené při cestách do Prahy, Březůvek a podobně.
Dovolím si při této příležitosti připomenout ještě jednu událost, která celou tuto práci okolo seriálu a se seriálem málem
pohřbila. Ocituji teď jeden dopis. Neberte to, prosím, jako stížnost. Berte to jako fakta, která jsou součástí našeho seriálu,
při jehož realizaci není všechno tak růžové, jak to na první pohled vypadá.


V květnu byla na Radu modelářství OV (okresní výbor) Svazarmu v Gottwaldově zaslána kopie dopisu, který obdržela Rada
modelářství ÚV (ústřední výbor) Svazarmu v Praze. Tento dopis napsal a do Prahy poslal soudruh ing.Bohumil Votýpka zms
(zasloužilý mistr sportu) předseda RM KV (rada modelářství krajského výboru) Svazarmu JmK (jihomoravský kraj).
Cituji:


„Rada modelářství ÚV Svazarmu a její automodelářská komise, Brno 17.2.1987. Věc: „Seriál“ Elišky Junkové 1987 – legalizace a garance.


Jak jistě víte / nebo jste si mohli přečíst v Modeláři 12/86 na str.25/, jedná se o seriál, jehož dva závody se jezdí v SSR
/Košice, Trenčín/ a zbývajících pět závodů v ČSR /letos to má být Slavičín, Ústí n.O., Blansko, Třebíč a Poříčí n.S./.
Z tohoto hlediska má seriál federální působnost a protože se letos má jet již 4 ročník, je nejvyšší čas, aby se mu dostalo
legalizace a garance a skončilo se s nelegálním samozvaným pořadatelstvím představovaným automodelářský klubem VCC Škoda
Gottwaldov a osobou s.Antonín Hráčka a poohlédlo se po vhodném garantu a koordinátoru této jistě prospěšné soutěže.
Jak jsem zjistil na lednovém zasedání naší krajské automodelářský komise, je její půda zneužívána pro přípravu a dodatečné
plánování celé české části seriálu, protože s.Hráček jakožto člen komise jakoby nevěděl, že existuje nějaký vydaný kalendář
soutěží pro tento rok a včas si jako „pořadatel“ nevyjasnil a neprojednal termíny seriálu s úvahu připadajícími pořadateli.
Místo aby byly řešeny konkrétní věci, které přísluší do řešení naší komise, bylo teprve v lednu na „krajské úrovni“ řešeno
časové pořadí všech pěti soutěží české části seriálu pro letošní rok, ze kterého vyplynulo celkem „Devět“ změn termínu soutěží
již vydaného kalendáře. Těchto 9 změn byl pověřen projednat /kým? – krajskou radou ne!/ s.Hráčkem další člen naší komise
s.Hanák na zasedání automodelářské komise RM ČUV Svazarmu a RM ČUV Svazarmu. jejichž je členem.
Vzhledem ke zjištěným skutečnostem RM KV Svazarmu JmK učinila následně na svém lednovém zasedání příslušná opatření, aby již
příště nemohlo dojít k zneužití krajské komise pro činnost /bez vědomí rady/, která jí nepřísluší.
Dále žádáme, aby RM ÚV Svazarmu a její automodelářský komise celé akci dala punc legálnosti a poohlédla se po jiném
vhodném pořadateli, garantu a koordinátoru celé této rozsáhlé a jistě prospěšné akce.
Jsme toho názoru, že automodelářský klub Veteran Car Club Škoda Gottwaldov a osoba s.Hráčka s jeho názory a způsobem
vyjadřování o Svazarmu a dosavadním „přístupem“ k organizaci seriálu není dobrou zárukou po jeho legalizaci pro další
garanci a koordinaci seriálu. Není přece nutné, aby byl porušován zcela zbytečně řád pro sestavování kalendáře a soutěží
a zneužívání krajská automodelářský komise k řešení cizích problémů. Ing. Bohumil Votýpka zms předseda RM KV Svazarmu JmK“


O tomto dopise mě informoval předseda Rady modelářů OV Svazarmu Gottwaldov Jan Hofrichter. Zároveň mi sdělil, že napsal dopis na Předsednictvo
KV (krajský výbor) Svazarmu do Brna. Cituji z jeho dopisu:


Věc: Stížnost na předsedu RMo KV Svazarmu Brno


Vážení soudruzi, na základě rozhodnutí RMo OV Svazarmu Gottwaldov ze dne 25.6.1987 a diskuze pléna OV Svazarmu Gottwaldov ze
dne 23.6.1987 podáváme u Vás tímto stížnost na předsedu RMo KV Svazarmu soudruha ing. Bohumila Votýpku. Svoji stížnost
odůvodňujeme takto: Ing. Votýpka bez projednání v radě modelářství KV napsal dne 17.2.1987 jako předseda této rady dopis
na RMo ÚV Svazarmu Praha, ve kterém úmyslně znevažuje práci modelářů v našem okrese. Toto znevažování se týká zejména některých
našich aktivních modelářů, organizátorů soutěží, dále pak členů ZO Svazarmu VCC Gottwaldov.
RMo ÚV Svazarmu Praha projednala tento hanlivý dopis jehož kopii nám zaslala a ve svém zápisu z jednání dne 26.2.1987
vyjádřila našim organizátorům i ZO VCC Svazarmu Gottwaldov naprostou důvěru s tím, že je ve svém usnesení pověřila
koordinací a garancí celostátního seriálu E.Junkové. Ze zápisu RMo ÚV dále vyplývá skutečnost, že ani v případě
předchozích ročníků se nejednalo o žádnou nelegální akci pořádanou samozvanými pořadateli z našeho okresu. Právě naopak,
že se jedná o akci schválenou odbornou komisí RMo ÚV.
Faktem zůstává, že iniciátorem celé této celostátní akce byl právě s.Hráček a modeláři ze ZO Svazarmu VCC Gottwaldov. Proto
se také většina soutěží tohoto seriálu jezdí každoročně v našem Jihomoravském kraji!
Snad právě proto chápeme dopis ing. Votýpky jako pokus o znevážení naší práce. Věříme, že se budete těmito skutečnostmi
vážně zabývat a vyvodíte z toho příslušné závěry. Požadujeme, aby byl ing. Votýpka na základě svého jednání škodícímu naší
svazarmovské organizaci zbaven funkce předsedy RMo KV Svazarmu Brno s okamžitou platností.


S pozdravem, předseda RMo OV Svazarmu Gottwaldov, Jan Hofrichter“


Samozřejmě že se v podstatě nic nestalo, soudruh Votýpka dál „úspěšně“ zastával funkci
krajského předsedy modelářů Jihomoravského kraje.


Konec první části