Vzpomínky – 1987 – Mezinárodní a mistrovské soutěž

30. 12. 2008

Antonín Hráček

1987 – část druhá – Mistrovské a mezinárodní závody

Srovnávací soutěž automodelářů socialistických zemí se uskutečnila v červnu v Tbilisi v SSSR.

Naši výpravu vedl soudruh A.Tvarůžka (politický dohled!?!). Reprezentanti – Štefan Bohuš, Pavel Hanzel, Miroslav Drtina,
z.m.s.Ladislav Rehák, Jiří Sedláček, Michal Stehno, m.s.Jiří Šosták, Vladimír Strnad -, spolu s trenérem Janem Kunešem st.,
dletěli 10.června letadlem do Moskvy. Večer byl ještě odlet do Tbilisi, kde se ve čtyři hodiny ráno konečně ubytovali.


Na soutěž nastoupila družstva z Bulharska, Československa, Maďarska, NDR, Polska, Rumunska a dvě družstva Sovětského svazu.
Soutěž začala v pátek ráno kategorií RC E (slalom). První tři místa obsadili sovětští soutěžící. Náš Stehno byl šestý,
Strnad devátý a Šosták dvanáctý. V kategorii RC ES postoupil z rozjížděk přímo do finále Strnad jako první a Bohuš jako čtvrtý.


Odpoledne začaly rozjížďky kategorie V1. Už v tréninku používalo mnoho soutěžících v palivu až 40% nitrometanu. Motory
dosahují vyšších výkonů, ale jejich životnost klesá. Nový výbrus stojí až 80 DM, což si platí každý sám. Proto naši
dávají max.20%. Přes tento handicap se do finále probojoval přímo Drtina a do semifinále Bohuš a Sedláček.

V sobotu se od rána jely rozjížďky kategorie V2. V silné konkurenci do semifinále postoupili Hanzel a Drtina. V sobotu
večer pořadatelé závodníky i s doprovodem odvezli autobusem na vrch nad městem, odkud byl nádherný výhled na město.


Semifinále a finále skupinových závodů se jela v neděli dopoledne. Jako první se jela semifinále a finále kategorie RC ES.
Strnad neponechal nic náhodě a ještě v sobotu večer byl na dráze vyzkoušet, který motor použije ve finále, aby mu akumulátory
vydržely celých osm minut. Příprava se vyplatila – zvítězil o jeden okruh před reprezentantem SSSR. Čtvrtý skončil Bohuš,
čtrnáctý Stehno.


Potom se jela semifinále na 15 minut a finále na 30 minut v kategorii V1. Ze semifinále postoupili jako první Bohuš a druhý
maďarský závodník Hajkus, pozdější vítěz. Ve finále byl Bohuš druhý a Drtina pátý. Další naši: 10.Sedláček, 11.Rehák, 12.Hanzel.
V kategorii V2 jsme v semifinále měli Hanzela a Drtinu. Oba postoupili do finále, ve kterém výborně zajel Hanzel. Skončil
druhý za vítězným Vesialikem ze SSSR. Další naši reprezentanti: 8.Drtina, 12.Sedláček, 15.Rehák, 22.Šosták.


V hodnocení družstev jsme se konečně po několika letech umístili na medailovém třetím místě, přesto že se započítávaly i
výsledky z upoutaných kategorií, které my neobsazujeme. Opět se ukázalo, že i když naši soutěžící v rozjížďkách kategorií V1 a
V2 nebyli nejrychlejší – především díky nitrování motorů – , svým jezdeckým uměním a velkým vyježděním v domácích soutěžích
se mohou umístit na medailových místech.


Grand Prix Laugaricio 


72 závodníků z osmi zemí. Taková účast byla na devátém ročníku této mezinárodní soutěže v Trenčíně. Opět se jela v kategorii
V1 a uspořádala ho CZO Zvazarmu TOS Trenčín. Závodům přihlíželo velké množství určitě spokojených diváků.


Po pátečním celodenním tréninku, zahájil soutěž v sobotu 22.8. její ředitel Milan Čecho. Po prve u nás startoval reprezentant
USA a po prve bojovala v rozjížďkách i žena – Cornelia Fritschová z NDR.


V sobotních rozjížďkách (3×5 minut) si nejlépe vedli Milan Punčoch z Jugoslávie (najel rekordních 21 okruhů) a vítěz minulého
ročníku Manfréd Dorn z NSR. Ti postoupili přímo do finále. Dalších 24 soutěžících bylo rozděleno do tří semifinálových skupin,
ze kterých se v neděli dopoledne kvalifikovalo dalších šest do finálové jízdy. V první skupině měl smůlu domácí Štefan Bohuš,
který odpadl z třetího místa 5 minut před koncem vinou špatně nasazeného modelu mechanikem. Nejvíce se dařilo K.Sakačovi
a J.Obalovi z Jugoslávie. Z druhého semifinále postoupil překvapivě A.Tippmann z NDR, který zvítězil o tři okruhy před
m.s.ing.Jurajem Hudým.


Ve třetí skupině startoval vítěz z roku 1984 Axel Faust z NSR, loňský stříbrný Heinz Fritsch z NDR, Ken Jones z USA, Peschka a
Wukitsevits z Rakouska a otec a syn Rehákovi. Do finále se probojovali Axel Faust a Karel Peschka. V něm se nejlépe dařilo
jezdcům z NSR. Zvítězil Dorn před Faustem a Peschkem z Rakouska. Náš jediný zástupce ve finále – ing.Juraj Hudý – obsadil
nakonec čtvrté místo.


85% závodníků mělo odpružené podvozky. Zahraniční účastníci pochopitelně jezdili výlučně s továrními podvozky značek Associated,
Serpent, SG Columbia, PB Nova, PB Alfa, Fantom Kyosho a Mantua. Z našich 43 závodníků mělo továrenské výrobky pouze šest.
Další jezdili s amatérskými podvozky našich konstruktérů.


První ME pro RC automobily po záštitou FEMA


Federace FEMA se dosud zabývala pouze rychlostními upoutanými modely automobilů. Protože tato kategorie na celém světě v
podstatě stagnuje, navrhovaly socialistické státy, které jsou členy FEMA, rozšíření její činnosti. Po mnoha jednáních bylo
nakonec dohodnuto uspořádat mistrovství Evropy pouze pro RC modely stavěné amatérsky, bez dotace firem. Ty se totiž podílejí
na účasti svých jezdců v mistrovství Evropy, které již řadu let organizuje federace EFRA, v níž nejsou zastoupeny socialistické
státy.


Uspořádání se ujal Sovětský svaz a k účasti byly pozvány členské země FEMA i další státy, kde se tato činnost rozvíjí. Startovali
nakonec reprezentanti jen z pěti socialistických zemí – mnoho dalších se omluvilo. Přitom pořadatelé vyvinuli obrovské úsilí pro
zdar ME. Konalo se ve známém sportovním areálu Bikerniek na okraji Rigy, ve dnech 3. až 6. Září. Areál je základnou pro různé
druhy motoristických sportů. Jeho součástí je i plochodrážní stadion, jehož střední část byla pokryta kvalitním asfaltem. Na
něm byla vytyčena trať o délce 305 m (stejně jako v Praze – Letňanech).


ME bylo vypsáno pro kategorie V1 a V2, každý stát mohl vyslat čtyři závodníky. Za ČSSR startovali m.s.Juraj Hudý, z.m.s.Laco
Rehák, Pavel Hanzel a Mirek Drtina. Všichni startovali v obou kategoriích.


Již v tréninku se objevila řada závad na dnes již příliš složitých modelech. Největší problémy ale byly s volbou obutí.
Povrch tratě, položený asi deset dní před ME, se totiž vyznačoval mimořádnou přilnavostí. Naši neměli vhodné pneumatiky a tak
se jim modely v zatáčkách často převracely. Všichni litovali, že si nepřivezli naše klasické „podrážkové“ pneumatiky. Nepříjemné
kolize působilo vytýčení tratě trámky, bez u nás běžných „čoček“.


V závodě pronásledovala naše reprezentanty smůla. Vadný přijímač, porucha serva, utržený kablík, uvolněné pastorky na převodech,
ulomený závěs předního kola atd. Z toho všeho je jasné, že konečné výsledky nemohly být nijak vynikající. Hudý nastupoval do
finále V2 jako nejlepší z rozjížděk. Dlouho vedl ale pak musel opravovat a skončil nakonec třetí. Zvítězil K.Beresz z Polska
před I.Vesialikem ze SSSR. Hanzel v tomto finále dojel na pátém místě. Ve finále V1 startoval z našich pouze Hanzel. Pro poruchu
nedojel a obsadil čtvrté místo. Zvítězil E.Kovacs z Maďarska před druhým G.Visockasem ze SSSR a třetím P.Hajkuszem z Maďarska.


Mimořádnou pozornost věnovaly mistrovství sdělovací prostředky. Každý večer přinášela televize půlhodinový záznam průběhu závodů
s rozhovory se závodníky a technickými zajímavostmi. I díky tomu sledovaly denně boje tisíce diváků na stadionu a jejich bouřlivé
reakce vytvářely vynikající kulisu závodu. Během mistrovství se vedly rozhovory o předpokladech dalšího rozvoje této modelářské
kategorie. Shodně bylo konstatováno, že první ME bylo potřebným začátkem a že je třeba udělat vše pro zdar dalšího ME, které by
se mělo uskutečnit v roce 1989 v Maďarsku.


Přebor ČSR


uspořádala ZO Svazarmu Brno o prvním zářijovém víkendu. Trať byla vytýčena na parkovišti dřívější Velké ceny. Kromě pořadatelů a
soutěžících ale o vrcholném podniku nikdo nevěděl a tak za plotem u silnice přihlíželo jen několik desítek diváků. Dle nominačního
klíče soutěžilo 37 modelářů ze všech krajů ČR. Nejméně zastoupena byla stále diskutovaná V2N, v níž ale konečně zvítězil junior.


Okruh se většině závodníků líbil. Vytýčení bílými pruhy, dřevěnými hranoly, ojetými pneumatikami a plechovými „čočkami“ je u
nás běžné, neobvyklé a příjemné jsou zeleně natřené okolní plochy. Na protější straně tribuny pro závodníky, byli umístěni
rozhodčí – počítači okruhů. Zůstalo záhadou, proč bylo odmítnuto použití elektronického zařízení z jiného moravského klubu.
Úsměv vzbuzoval startovní praporek asi 30×30 cm s černobílou šachovnicí. Dle propozic měl být na parkovišti bufet, ale
občerstvení – i jídlo na dva dny – si museli účastníci nakoupit v asi kilometr vzdálené prodejně. Kromě jediné svazarmovské
vlajky nic nenasvědčovalo tomu, že se jedná o vrcholný závod. Naprosto bez připomínek bylo ubytování s čistými pokoji a veškerým
pohodlím.


V sobotu po zahájení byla krátká rozprava s jezdci. Nebyla ustavena sportovní komise, chyběl kontrolní přijímač a jak se později
ukázalo, průběh přeboru byl závislý na jediném činovníkovi, který byl ředitelem, startérem, hlasatelem a částečně i rozhodčím.
Po rozpravě byla soutěž zahájena kategorií V1. Pro přímý postup do finále bylo nutno najet 17 okruhů. To se nakonec podařilo
pěti soutěžícím. Po sérii rozjížděk a semifinálové jízdě se ve finále utkalo osm nejlepších.


Při absenci obhájce titulu Drtiny – plnil repre povinnosti na ME – si vítězství ve finále odnesl Sedláček z Blanska. Druhý skončil
Hlavica ze Slavičína a třetí Červenka z Poříčí n.S.. Po přestávce následovala kategorie V2N, ve které se konečně objevilo
několik mladých tváří. Po rozjížďkách byl sice nejlepší L.Bulva z Poličky, ale ve finálové jízdě nestačil na juniora M.Stehna
z Prahy. Třetí dojel J.Groch z Brna.


Po krásné, slunečné sobotě, začalo nedělní ráno dešťovou přeháňkou. Přesto se už v rozjížďkách kategorie V2 potvrdilo,
že „placky“ jsou rychlejší než „efjedničky“. Nejlepší v nich byl J.Tuček z Mnich.Hradiště, který jediný najel 18 okruhů.
Závodní pole bylo velmi vyrovnané a pro postup do finále nestačilo jen najet 17 okruhů, rozhodoval i krátký čas dojezdu.


Finále mělo vynikající úroveň. Zvítězil Tuček, když dlouho vedoucímu závodníkovi A.Jiráskovi – také z Mnich.Hradiště – ulétlo
přední kolo. Ten nakonec skončil až šestý. Druhé místo obsadil J.Fojtů ze Slavičína, před třetím v pořadí J.Stočesem z Prahy.
Ve společném závodě „elekter“ měl velkou smůlu největší favorit V.Strnad z Kdyně, který vlivem rušení zničil miniaturní servo
a motor. Zvítězil P.Bohoněk ze Slaného, před T.Juříkem ze Slavičína a M.Sovou (jun.) z Brna.


Z technických novinek předvedl Miloš Ondráček z Brna podvozek s kotoučovou brzdou na přední nápravě s fantastickým účinkem a
to nejen na rovině, ale i v zatáčkách.


Majstrovstvá Slovenska


se uskutečnila ve dnech 12. a 13.září v Bratislavě. Soutěž probíhala za velmi pěkného počasí na dobře upravené, technické trati.
Ve třech kategoriích (RC ES, V1 a V2) soutěžilo celkem 27 závodníků. Největším překvapením byl Peter Košík z Prešova.
V kategorii RC ES vedl tři čtvrtiny závodu, ale nezkušenost nejmladšího závodníka celého mistrovství ho odsunula až na
páté místo. Zvítězil Tibor Landl před Pavolem Kicem – oba z Bratislavy – a třetím v pořadí Daliborem Valderem z Košic.
Ve V1 byl první Juraj Hudý před Štefanem Bohušem – oba Trenčín – a Pavlem Hanzelem Z Nového Mesta n.V. V2 vyhrál L.Fuhrman
z Košic, před Vlado Paletou a Jurajem Hudým – oba z Trenčína.