Vzpomínky – 1985 – PEJ, II. ročník

24. 7. 2008

Antonín Hráček

1985 – část druhá II.ročník Poháru Elišky Junkové 
 
Zdokonalil jsem systém pořádání soutěže.V čem spočíval? Závodníci byli rozděleni dle kmitočtů do skupin po šesti. Každá skupina
absolvovala dvě pětiminutové jízdy. Podle lepšího výsledku bylo určeno pořadí od prvního do posledního.První čtyři postoupili
přímo do finále. Jezdci na 5.,7.,9. a 11.místě postoupili do semifinálové skupiny S1, jezdci na 6.,8.,10. a 12.místě postoupili
do semifinále S2. Závodníci, kteří se po rozjížďkách umístili na 13., 15. a dalších lichých místech, vytvořili čtyřčlenné skupiny
A1, A2, A3 atd. Obdobně závodníci na sudých místech vytvořili skupiny B1, B2, B3 atd. Skupiny A a B jely střídavě vždy jednu
pětiminutovou jízdu. Jako první jela skupina s nejvyšším číslem (při počtu účastníků 41 by to byli závodníci na 37., 39. a
41.místě, tedy skupina A4). První dva z této skupiny by doplnili skupinu A3 na šest účastníků. Jako další by jela skupina B3.
První dva by opět postoupili do vyšší skupiny – tedy do B2. Tímto střídavým způsobem by nakonec byly doplněny semifinálové skupiny
na šest závodníků. První dva z každé semifinálové skupiny doplní finálovou skupinu na osm závodníků. Třetí z obou semifinále
obsadí celkové 9. a 10.místo, čtvrtí 11. a 12. atp. Finále skupiny F se pojede na dvacet minut.


Výhodou tohoto nového systému bylo to, že i výborný závodník, kterému se nepovedly obě kvalifikační jízdy, se mohl z nižších
skupin postupně dostat až do finále. Nevýhodou naopak to, že první čtyři, kteří se dostali přímo do finále, museli dlouho čekat.
Dále jsem změnil bodové hodnocení jednotlivců. První získá 110 bodů, druhý 95, třetí 85. Postupně budou body ubírány, až třicátý
dostane 1 bod. Ostatní za účast dostanou 0,5 bodu. Do celkového hodnocení se každému bude počítat nejlepší umístění v minimálně
třech a v maximálně pěti závodech.


II.ročník PEJ byl zahájen 20.dubna opět v Trenčíně na místním autodromu. Soutěže se zúčastnilo 49 závodníků z 16 klubů a navíc
tři jezdci z vídeňského klubu 1 AMRC Wiena. Do osmičlenného finále se nakonec probojovali reprezentanti ČSSR a Walter Wendy z
Vídně. Ve dvacetiminutové, dramatické a napínavé finálové jízdě zvítězil domácí Štefan Bohuš před Laco Rehákem a Vaškem Vopatem
z Tušimic na třetím místě. V neděli byl uspořádaný kontrolní závod čs. reprezentantů v kategorii V2. Zúčastnili se ho i ostatní
jezdci I.VT. Zvítězil opět Štefan Bohuš před Jiřím Tučkem z Mnichova Hradiště a ing.Miroslavem Vostárkem z Prahy.

Druhý závod se konal v Blansku. Přijelo 47 závodníků. Zvítězil Vašek Vopat před Štefanem Bohušem a Jurajem Hudým. Pro nepřízeň
počasí se nejel nedělní závod V2. Na třetí závod – 18.května – do Ústí n.O. přijelo 35 závodníků. Zvítězil Jiří Tuček z Mnichova
Hradiště před Laco Rehákem z Trenčína a ing.Alešem Jiráskem z Mnichova Hradiště.


Brno uspořádalo čtvrtý závod 29.června. Zúčastnilo se 53 závodníků. Zvítězil Štefan Bohuš z Trenčína před Standou Čechem z Třebíče
a Jiřím Sedláčkem ze Slušovic.


4.srpna se jelo do Košic na pátý závod seriálu. Moc jsem se těšil na cestu, především na panorama Tater.V pátek ale od rána na
Moravě pršelo a lepší to nebylo ani na Slovensku. Tam byla navíc hustá mlha, takže při průjezdu okolo Tater to vypadalo jako
v Anglii – všude pouze mlha. Ale už za Krompachy svítilo sluníčko a k tomu velké horko. V neděli se jela kategorie V2 – Cassovia
cup. Skončili jsme ve dvanáct hodin a jako mávnutí kouzelným proutkem se obloha zatáhla a znovu začalo pršet. A okolo Tater
opět „Anglie“.


Do Košic přijelo 40 závodníků. Pátý závod seriálu vyhrál Jiří Tuček před Vlado Zámečníkem z Nového Mesta n.V. a Jurajem Hudým.
3.ročník Velké ceny Prahy byl zároveň součástí PEJ. V pořadí šestý závod seriálu se konal 5.října v Letňanech. Startovalo
rekordních 62 soutěžících. Zvítězil domácí ing.Miroslav Vostárek. Druhý byl ing.Aleš Jirásek z Mnichova Hradiště a třetí Pavel
Hanzel z Nového Mesta n. V. Ani na tomto závodě však nepadlo rozhodnutí, kdo bude vítězem II.ročníku PEJ.


Všechno se tedy mělo rozhodnout v Třebíči, kde se jel na pečlivě připravené trati na házenkářském hřišti v Okříškách sedmý –
poslední závod seriálu. Už samotná účast 56 závodníků z celé republiky slibovala pěkný sportovní zážitek pro diváky, kterých
se opět sešlo několik set.


V rozjížďkách jezdilo osm soutěžících – aby byl závod ukončen do setmění. Před závodem bylo zřejmé, že o vítězi se rozhodne mezi
Bohušem z Trenčína a Tučkem z Mnichova Hradiště. Shodou okolností ani jeden z nich nepostoupil přímo do finále. V první
semifinálové skupině bojoval Bohuš, ve druhé Tuček. Bohuš skončil až na třetím místě, což na postup nestačilo. Tuček tedy měl
velkou šanci – musel by ale skončit nejhůře druhý. Do finále se sice probojoval, ale už po prvních minutách byl nucen pro závadu
na modelu odstoupit. Závodu v Okříškách doslova kraloval Jura Hudý z Trenčína – vítěz minulého ročníku. Jeho amatérsky
vlastnoručně zhotovená „čtyřkolka“ byla absolutně nejrychlejší v rozjížďkách i ve finále. Finálová jízda byla především jeho
zásluhou silným sportovním zážitkem nejen pro diváky, ale i pro přihlížející závodníky. Na druhém místě skončil Vašek Vopat
z Tušimic a třetí byl Laco Rehák z Trenčína.


Výbornou jízdou však na sebe upozornili i další – především mladí závodníci: Michal Stehno z Prahy, který skončil celkově sedmý,
J.Plášek z Prahy i R.Konopík z Domažlic. V tomto závodě také startovali závodníci z vídeňského AMRC. Zúčastnili se už prvního
závodu v Trenčíně, kde zajeli výborně – především A.Hess. Ten si své postavení v tabulce závodem v Okříškách ještě vylepšil,
když se probojoval až do finále, kde obsadil celkově páté místo.


Závěr seriálu měl tentokrát slavnostní ráz: vyhlašování vítězů a předávání cen proběhlo na společenském večeru v malém sále restaurace Atom v Třebíči. Všem závodníkům na něm poděkoval za hezký sportovní zážitek zástupce OV Svazarmu v Třebíči soudruh
Neumann.


Proti minulému roku se zvýšila účast závodníků na soutěžích – rekordní byla opět v Praze: 62 soutěžících. Jen o málo méně (56)
bylo závodníků v Třebíči, 53 v Brně, 49 v Trenčíně, 47 v Blansku, 40 v Košicích a pouze v Ústí n.O. bylo 35 závodníků. Průměrně
se tedy závodů seriálu zúčastňovalo 49 soutěžících. V minulém roce soutěžilo 82 závodníků, v letošním 104. Klubů bylo v minulém
roce 22, v letošním už 37. I když propagace je prozatím dost zanedbávána, tak některým závodům, zvláště v menších městech,
přihlíželo poměrně dost diváků. Osvědčil se nový způsob počítání výsledků jednotlivců, sjednotil se také soutěžní systém – tři
rozjížďky, dvě semifinále a jedno finále po osmi závodnících. Další novinkou bylo, že kromě závodu v Praze, se všechny ostatní
jely jako dvoudenní.


Nemalý vliv mají naše soutěže především na mládež. Velmi dobře propagujeme jednu z možností aktivního využití volného času.
Samostatnou kapitolou jsou pořadatelé jednotlivých závodů seriálu. Poněvadž zájemců o pořádání některého ze závodů je prozatím
víc, můžeme si vybírat, ale musíme mít taky kritéria pro jejich hodnocení. Všechny pořádající kluby bez výjimky je třeba pochválit
za velmi zodpovědný přístup. Ne všem se všechno podařilo, jak si představovali, ne všude k tomu měli ideální podmínky. Ale snaha –
a velká – byla zřejmá u všech sedmi klubů. Celkově tedy nejlépe byli hodnoceni ostatními pořadatelé v Praze, nejhůře v Brně
( Brno bude v příštím ročníku nahrazeno Slavičínem ). Nejlepší plochu měli v Košicích, nelíbila se v Brně. Čistota plochy byla na
výši opět v Košicích a nebyla v Trenčíně. Depo nejlépe vyhovovalo v Praze, nevyhovovalo v Blansku. Nejlépe zorganizovaná byla
soutěž v Blansku, nedařilo se v Brně. Časoměřiči byli nejpozornější zase v Blansku, největší problémy měli v Brně.


Za rok se nám nahromadilo množství dojmů a zážitků, je možno srovnávat. Na jednotlivých tratích bylo možné vypočítat např.
průměrnou rychlost, počet najetých kilometrů atd. Tyto údaje jsou zpracovány v tabulce. Ve startovním poli jezdců došlo proti
minulému roku k částečnému vyrovnání jezdecké špičky, do níž se probojovali mistr sportu ing.Miroslav Vostárek z Prahy, Tibor
Landl z Bratislavy a další. Kromě Štefana Bohuše se nikdo nevyhnul závodu, který mu „nevyšel“. Jezdí se velmi ostře a malé
zaváhání znamená ztrátu několika míst.


Vítězem II.ročníku PEJ se stal Štefan Bohuš z Trenčína. Celým seriálem prošel bez viditelného zakolísání. V Trenčíně a v Brně
zvítězil, v Blansku byl druhý, v Košicích čtvrtý a v Praze pátý. V Ústí nestartoval a pouze v Třebíči se nedostal do finále.
I toto umístění je však omluvitelné – stal se totiž právě šťastným otcem. Druhé místo patří Jiřímu Tučkovi z Mnichova Hradiště.
Také on dvakrát zvítězil – v Ústí a v Košicích. Třetí skončil Vašek Vopat z Tušimic. Zvítězil v Blansku, druhý byl v Třebíči a
třetí v Trenčíně. Čtvrté místo patří Juraji Hudému z Trenčína. V plném lesku zazářil především vítězstvím v Třebíči. Na začátku
sezóny měl problémy s podvozkem, ale v průběhu roku se mu podařilo seřídit model tak, že v současné době asi nemá u nás
rovnocenného soupeře. V příštím ročníku bude opět patřit k největším favoritům. Pátý je Jiří Sedláček ze Slušovic. Oproti
minulému roku si polepšil o jedno místo. Měl vyrovnanou první polovinu seriálu – třetí v Brně, čtvrtý v Blansku a Ústí, pátý v
Trenčíně. Vůbec mu však nevyšel závěr a tím se připravil o lepší umístění. Pavel Hanzel z Nového Mesta se umístil celkově na
šestém místě především díky velmi vyrovnaným výkonům v průběhu celé sezóny. Sedmý byl ing.Aleš Jirásek z Mnichova Hradiště.
Výborně zajel především v Praze – druhý – a v Ústí – třetí. Osmá příčka patří mistru sportu Laco Rehákovi z Trenčína.
Oproti minulému roku si pohoršil, soutěží prošel se značnými výkyvy – v Trenčíně druhý, v Blansku 17., v Ústí opět druhý a v
Brně opět na 17.místě. Asi nerad bude vzpomínat na Prahu, kde obsadil až 48.místo. Celkové umístění si vylepšil až třetím místem
v Třebíči. Deváté místo patří Vlado Zámečníkovi z Nového Mesta. Také on měl velmi kolísavé výkony – v Košicích druhý, v Ústí
poslední. Čtvrtým místem v Třebíči si však značně polepšil. Desítku nejlepších uzavírá Jarda Fojtů ze Slavičíma. Čtyřikrát se
v průběhu roku dostal do finále, ale zvláště v závěru sezóny mu model nejezdil tak, jak si představoval.


II.ročník PEJ byl pořádán už pod hlavičkou Veterán car clubu Gottwaldov. Mimo jiné byla hodnocena úspěšnost klubů. Jako nejlepší
klub byl vyhodnocen Trenčín. Druhé skončilo Mnichovo Hradiště, třetí Nové Mesto n.V., čtvrté Slušovice, pátý Slavičín, šesté
Tušimice, sedmé Vítkovice, osmá Třebíč, devátá Bratislava a desátá Praha. Tří a více závodů se zúčastnilo 40 soutěžících, ostatní
byli hodnoceni pouze na dvou nebo jednom závodě.


Počty ujetých kilometrů a průměrné rychlosti. Údaje jdou za sebou takto „délka tratě v m“, „rozjížďky v km“, „finále v km“ a „průměrná rychlost
vítěze“


Trenčín: 196 m, 3,01 km, 11,56 km, 34,69 km/h


Blansko: 195 m , 3,69 km, 14,20 km, 42,60 km/h


Ústí nad Orlicí: 195 m, 3,32 km, 13,44 km, 40,32 km/h


Brno: 220 m, 3,75 km, 13,71 km, 41,13 km/h


Košice: 240 m, 4,27 km, 15,25 km, 45,75 km/h


Praha: 301 m, 4,06 km, 15,02 km, 45,06 km/h


Třebíč: 209 m, 4,13 km, 15,13 km, 45,39 km/h