LRP Masters 2007

20. 6. 2007

Václav Strupek

<center><h2>LRP Masters 2007</h2>Eppelheim 27. – 29. dubna 2007</center>

Po roce nás opět přivítalo městečko Eppelheim, předměstí známého univerzitního města Heidelberg. Místní klub MSC – Eppelheim každoročně pořádá jeden z nejprestižnějších evropských halových závodů v kategorii Elektric Track 1:10. Tento závod sponzorovaný LRP Electronic a HPI je prostě v kalendáři každého lepšího jezdce v Evropě i mimo ní. V hlavní kategorii MASTERS se zúčastnilo celkem 100 jezdců z celého světa a pochopitelně jako každý rok nechyběli ani jezdci z Česka. Pořadatelé však přivítali celkem 230 jezdců, ostatní jezdili v 5 kategoriích HPI Challenge. Takže opravdu závod, který svým rozsahem a účastí nemá v Evropě konkurenci. Tentokrát nás reprezentovali jezdci Václav Strupek, zúčastnil se všech závodů od roku 2000 a potom naši <!– separe –> nadějní mladí jezdci Jiří Mára, Jiří Janoušek, Jakub Plechač a Jan Morávek. O tom, že se sešla kvalitní špička svědčí i účast jezdců jako Mistr Evropy a Světa angličan Andy Moore, jeden z nejlepších světových jezdců Marc Rheinard z Německa , Paul Lemieux z USA, mistři Evropy z minulých let Juho Levanen z Finska, Hupo Honil z Rakouska a další jezdci ze 16 státu Evropy, Japonska i Ameriky. Určitě jeden z nejsilnějších týmů byl Team X-Ray, za který poprvé v Eppelheimu nastoupil i výborný finský jezdec Teemu Leino, také Mistr Evropy z roku 2005. Ve dvojici s našim známým holandským jezdcem Jillesem Groskampem měl vytvořit podmínky pro co největší úspěch značky X-Ray. Tento tým měl k dispozici i další výborné jezdce Paul Lemieux, švédského jezdce Andrease Myrbergra a nemohl pochopitelně chybět ani Martin Hudy.


V pátek odpoledne byly zahájeny tréninkové jízdy pouze v kat. Masters a v sobotu po poledni nastoupili jezdci k první ze čtyř kvalifikačních jízd. Pro konečné pořadí se počítají dvě nejlepší umístění a tak od začátku se musí jezdci snažit zajet co nejlépe. Minulý rok byla zima, tentokrát se však jelo za velmi teplého počasí a jízda v hale na novém koberci dala jezdcům a hlavně jejich podvozkům řádně zabrat. Po každé jízdě vyčistit, nebo vyměnit ložiska, to je opravdu radost. Hned po první kvalifikaci se do čela dostává finský jezdec Juho Levanen, jezdící za tým Associated a nikdo ho už nedokázal z této pozice dostat. V každém kole kvalifikace se pozice jezdců měnila a o konečném umístění rozhodovali opravdu setiny vteřiny. Pouze tři jezdci dokázali zajet 23 kol. Když jsem porovnával nejlepší časy jednotlivých jezdců, v jednom kole – rozmezí cca 13 vteřin bylo celkem 48 jezdců. Mezi nimi i naši jezdci Vašek a oba Jirkové. O každou pozici pro finálové jízdy se bojuje do posledního kola a stejné je to i o místa v prestižním finále A. Poslední kolo kvalifikace se jede v neděli dopoledne. Ještě před touto jízdou je ve hře o finále A 16 jezdců a mezi nimi je i náš kamarád Martin Hudý. I když zajíždí velmi dobře, zbývá na něj 13 místo a to znamená B.finále. Do poslední chvíle se snaží o finále C Vašek Strupek, ale nakonec stejně jako v minulém roce postupuje jako 34 a je ve finále D. Velmi dobře jedou i naši nejlepší junioři Jirkové Mára a Janoušek. Oba se v poslední jízdě dokáží dostat do finále E a to je při jejich prvním startu v Eppelheimu určitě úspěch. Nejlépe je na tom Jakub Plechač, jede sice ve finále G, ale jeho soupeř je stávající Mistr Světa a Evropy Andy Moore a švýcarský mistr Mischa Kroos. Vrátím se k Andymu, moc se mu nevedlo, ale v poslední jízdě to vypadalo minimálně na finále B. Jaké ale bylo překvapení, Andy byl diskvalifikován z rozjížďky pro malou světlou výšku podvozku. Skoro neuvěřitelné. Byl sice trochu rozhozen, ale ukázal se opravdu jako profesionál a do finálových jízd nastoupil. Překvapení to nebylo jediné, do finále A se nedostali takoví jezdci jako Marc Rheinard , Teemu Leino nebo Shinosuke Adachi, jednička japonského týmu Kyoscho. Nejvíce podvozků v A finále má sice Team X-Ray, což by mohla být velká výhoda. Tým Associated má pozici TQ a další dva jezdci určitě vytvoří Juho Levenenovi tu nejlepší možnou podporu ve finálových jízdách. Mezi tyto jezdce patří i finský junior Christer Anderson, který je dnes považován za nejlepšího juniora na světě. Jeho postup mezi deset nejlepších jezdců je velký úspěch. Stejné překvapení ale je postup švédského jezdce týmu X-Ray Alexandra Hegberga a německého jezdce Dirka Wisnewskeho. Tito dva jezdci udělali Juraji Hudymu velkou radost.

V odpoledních hodinách začíná finálová část a pouze finálové skupiny A se jedou ve všech kategoriích 3x, ostatní finále se jedou pouze jednou. Naši mají tedy dosti času a tak je i čas se koukat ostatním jezdcům do kuchyně. Finálová část se těšila velké přízni diváků a tribuna byla skoro plná. Největší pozornosti se jako vždy těší finále A v kategorii Masters. Je to velký souboj špičkových jezdců a také prestižní souboj světových týmů. Každá jízda byla opravdu pochoutkou a je vidět jenom mále nevynucených chyb. Ovšem při soubojích to někdy jiskří a doplácí na to i Jilles G. Několikrát se však ozve i potlesk přihlížejících jezdců a diváků, když jezdec zaviní kolizi a počká na jezdce, kterého poškodil.Ukázalo se, že výhoda pole position je pro Juho Levanena , jezdícího tentokráte bez chyb, je rozhodující. Vyhrává s přehledem první dvě finálové jízdy a je rozhodnuto. O další místa na bedně se však bojuje do poslední jízdy , které se však již Juho nezúčastnil. Druhé místo si nakonec vyjel sympatický švédský jezdec Viktor Wilck, jezdící v týmu Tamiya, který dokázal vyhrát poslední finálovou jízdu. Na třetím místě se nakonec umístil domácí, německý jezdec Ronald Volker s podvozkem Hot Bodies Cyklone. Má sice stejně bodů jako čtvrtý Jilles Groskamp, ale lepší výsledek z finálových míst / umístění/ rozhoduje. Takže pro velmi silný Tým X-Ray tentokráte místo na bedně nezbylo. Za zmínku stojí velice pěkné umístění finského Christera, v této konkurenci si dokázal vyjet celkově 5.místo a v poslední jízdě skončil dokonce na druhém místě. I když si osobně myslím, že zrovna on měl za jednu kolizi dostat penalizaci. Ale od toho jsou tam rozhodčí. Tentokrát nic moc a přesvědčili se o tom mnozí jezdci ve finálových jízdách. Další pořadí deseti nejlepších jezdců včetně jejich vybavení uvádím v přehledné tabulce na konci článku.
Jak vypadalo pořadí nejlepších i v dalších skupinách. Více se budu věnovat skupinám, kde je zastoupení našich jezdců.

Finále B – první tři místa pro podvozky X-Ray, vyhrál německý jezdec Steven Weiss, na druhém náš kamarád z LRP jinak švédský jezdec Andreas Myrberg a třetí skončil Martin Hudy se ztrátou necelých 4 vteřin na prvního. Také tady se bylo na co dívat.


Finále C – vítězí německý jezdec Martin Hofer s podvozkem Yokomo


Finále D – velice vyrovnané finále, šest jezdců dojelo v jednom kole. Ještě v posledním kole jel Vašek na druhém místě, před cílem udělal pro mne těžko pochopitelnou chybu, nasazovači již odcházeli a nakonec z toho bylo 4.místo. Pohár za vítězství si odnesl belgický jezdec Oliver Bultynek


Finále E – a máme pohár za vítězství ve finále. Po loňském vítězství Zdeňka Hamáka si letos odnesl pohár junior Jiří Janoušek. Ve stejném finále jel i Jirka Mára, byl hodně nervózní a na lepší jak 7.místo to nestačilo.


Finále F – to jsem ještě neviděl, Juraj Hudý vedl ještě v poslední zatáčce, ze zadu přilítl – v pravém slova smyslu – Patrik Gassauer, poslal Juru na záda a vyhrál s náskokem 0,20 set.vteřiny. Rozhodčí to neviděl…


Finále G – jedna z nejsledovanějších finálových skupin, jel zde Mistr Světa a Evropy Andy Moore. Porazit se ho pokusil náš Jakub Plechač a zatím mu to nevyšlo.Andy s velkou převahou vyhrál, Kuba skončil sedmý….. ale komu se povede jet ve finále s takovým jezdcem


Finále H – pro pohár si došel švédský jezdec Mathias Larsson


Finále I – Torsten Schiller je jezdec domácího klubu MSC-Eppelheim, vyhrál a sklidil mohutné ovace domácího publika. Honza Morávek moc chtěl, ale jezdil první závod s novým podvozkem a bylo to znát.


Finále J – také zde zvítězil německý jezdec Raphael Schwendtner

Ještě možná pár vět k technice, kterou používali ti nejlepší. I když z přiložené tabulky je jasně vidět s čím jezdí, dá se říci, že i v ostatních finálových skupinách to bylo stejné. Na celé čáře dnes vedou bezuhlíkové motory a dá se říci, že tomu tak bude i v nadcházející letní sezóně. Nejoblíbenější se zdál být nový regulátor LRP Sphere Competition TC-spec. Převážná část jezdců měla baterky Intelect 4200 s různými etiketami prodejních firem. V nabíječkách dnes jednoznačně dominují výrobky LRP a Much More.


Vyhlášení výsledků jsme se tentokrát nezúčastnili, cesta domů je dlouhá a vyjíždíme po 18 hodině. Jsme trochu unaveni horkem, které tentokrát všechny zaskočilo, včetně pořadatelů. Nicméně mě je úplně jasné, že příští rok nás opět všechny přivítá Eppelheim.

Počet zobrazení: 77