<p>
<b>MČR osmnáctin v Polné aneb,,jak byl team manager poražen svou vlastní zbraní“.</b>
</p>
<p>
Milí čtenáři,
</p>
<p>
jistě bude o proběhlém Mistrovství republiky osmnáctin popsáno spoustu virtuálního
papíru, ale já si dovolím to udělat tentokrát pěkně po ,,fučíkovsku“, <!– separe –>tedy klasický
papírový moták popsaný poctivým grafitem, který má hodná žena bude tajně přenášet
z pokoje do pokoje a tam vše poctivě vyťukávat na klávesnici PC. Výsledek bude
stejný, ale ten pocit něčeho tajného mi nikdo nevezme. A tentokrát je to delší
než minule! Přeji pěkné počteníčko.
</p>
<p>
<b>Znám jednu místnost na zámku,</b>
</p>
<p>
<b>kde Láďa Vomlel jest,</b>
</p>
<p>
<b>on poslal malou pozvánku</b>
</p>
<p>
<b>a nebyla to lest.</b>
</p>
<p>
Při čtení této veršovánky se klasik básník otočí v hrobě, leč skalnímu příznivci
osmnáctinových modelů zaplesá srdce, vezme si den dovolené, skočí do auta a
upaluje směr Polná. Láďa Vomlel se svými kumpány opět vytáhl eso z rukávu a
uspořádal ,,show“ ve velkém sále a velkém stylu, jak se sluší a patří na
polanského náčelníka. Dík!
</p>
<p>
<b>Na pozvánce psáno bylo,</b>
</p>
<p>
<b>závod prý už bude dnes,</b>
</p>
<p>
<b>proto honem balím, lítám,</b>
</p>
<p>
<b>honím se jak divý pes.</b>
</p>
<p>
My Hájci, tedy ALS Morava, jsme samozřejmě nemohli na takové akci chybět a tak
už v pátek ráno vyrážíme směr Polná, neboť jsme chtěli ještě před samotným
závodem dopřáti sobě radost z právě zahájené rabářské sezóny a řeka Sázava
přímo vybízela k návštěvě. Takže jsme již od brzkého rána čechrali vodu a
snažili se ukořistit první letošní záběr. Leč voda na Vysočině byla dosti
studená a tak se moc nezadařilo. Snad příště.
</p>
<p>
<b>V Polné bude velký závod</b>
</p>
<p>
<b>o poháry bude boj,</b>
</p>
<p>
<b>v práci raději se hodím marod</b>
</p>
<p>
<b>depo připomíná včelí roj.</b>
</p>
<p>
Na místo činu jsme dorazili kolem třetí hodiny, ogara Karel tam už měl pro nás
rezervované stoly a tak jsme mohli pomalu začít vybalovat.
</p>
<p>
<b>Rozbalujem ten náš krámek,</b>
</p>
<p>
<b>všude samá krabička,</b>
</p>
<p>
<b>překrásný je tento zámek</b>
</p>
<p>
<b>zmizela mi matička.</b>
</p>
<p>
Vše probíhalo v klidu, přiložili jsme i ruku k dílu a čekali na zbytek týmu.
Tedy na Luďka s rodinou a kluky Culkovy. Ti dorazili nedlouho po nás a po
krátkém přivítání jsme se vrhli na pořádnou přípravu, neboť jsme se chtěli
před šéfem ukázat v dobrém světle.
</p>
<p>
<b>Náš kamarád z Vísky hlásá</b>
</p>
<p>
<b>nebude to věru nuda</b>
</p>
<p>
<b>s úsměvem už na nás mává,</b>
</p>
<p>
<b>kdo?</b>
</p>
<p>
<b>no přec velitel Luďa.</b>
</p>
<p>
<b>Tento koumák dělá věci</b>
</p>
<p>
<b>které oko pohladí</b>
</p>
<p>
<b>když si nevíš třeba rady</b>
</p>
<p>
<b>ochotně ti poradí.</b>
</p>
<p>
O tom, co pojedeme za kategorie, jsem přemýšlel už dlouho dopředu. Synátor
byl jasný, ten že pojede dvoukolky STOCK. Tedy 280 motor a Lipo baterie.
Já chtěl jet kategorie dvě, tedy 4WD STOCK a dvoukolky STOCK. Jenomže mi
chyběl jeden regulátor. A stále přehazovat elektroniku a čipy se mi nechtělo.
Toho jsem si užil loni a na konci jsem byl zbitý jako pes. Pak mě ovšem
napadla myšlenka, která se zdála býti dosti troufalá až drzá. Navrhl jsem
synovi, že by mohl jet kategorii OPEN jako trénink na jeho hlavní kategorii.
Ten samozřejmě souhlasil a my tím zabili dvě mouchy jednou ranou. Bylo mi
jasné, že proti stříďákům nemá šanci, ale aspoň si zajezdí. Já sám byl
zvědav, jak dvoukolka z ALS obstojí v této nabité konkurenci. S přibývajícím
časem se sál pomalu plnil a my se vítali s kamarády a protivníky v jedné osobě.
</p>
<p>
<b>Dorazili skoro všichni</b>
</p>
<p>
<b>i valašští ogaři</b>
</p>
<p>
<b>na soupeře cení zuby</b>
</p>
<p>
<b>jak lovečtí ohaři.</b>
</p>
<p>
Po dostavění trati vydal ředitel závodu povel – můžete jít trénovat. Auto bylo
nachystané a tak synátor vyráží na trénink. Dvoukolka je osazena regulátorem
ALS, mechy dáváme taktéž od ALS a to novou směs soft extrém. Tu jsme ještě
neměli vyzkoušenou a tak jsem byl zvědav na její vlastnosti. Auto bylo
poslušné a nebylo potřeba nijakých úprav. Mechy se pěkně zajely a já
zašmátral pro naši jedinou tajnou zbraň. Jaká zbraň to byla, neřeknu.
Prozradím pouze, že pocházela od Lukáše Diblíka. Později prozradím více,
neboť kdo si počká… . Synátor tedy vycucával jednu kupolku za druhou a já
se vrtal ve své čtyřkolce a občas trochu pomáhal Karlovi s přípravou dvoukolky
pro Pavla.
</p>
<p>
<b>Začínáme zkoušet stroje</b>
</p>
<p>
<b>nikdo nás teď nehoní</b>
</p>
<p>
<b>na tribuně pěkně v stoje</b>
</p>
<p>
<b>zádíčka nás nebolí.</b>
</p>
<p>
Zhruba o půlnoci se ukládáme na tvrdou zem sálu a jdeme spát. Jediný kdo je
tradičně vzhůru je Martin Láska. Ten se ještě mazlí s Raptorem a ne a ne jít
spát. Ráno se celí polámaní probouzíme do dne ,,D“. Milan Párák, zatímco já
ledva vidím na trať, už pilně ladí svůj vlastnoručně zhotovený samohyb.
Nechápu, jak na to může vidět. Sál se opět plní a přicházejí i nové tváře,
následuje poslední příležitost potrénovat a už nás Láďa volá na rozpravu.
Poté se vrháme na kolotoč rozjížděk Začíná tradičně synátor a hned první
jízdu končí s poruchou. Jak jinak, že. Naštěstí je to jen špatně přiletovaný
drát na motoru. Závada je odstraněna co by dup a tím také končí jakékoliv
trápení s technikou. Já jdu na svou rozjížďku a koukám, že i v Polné mi budou
dělat společnost samé známé tváře z Pozděchova. Klasika jménem Hrbáček, Vomlel,
Nesládek a samozřejmě nechybí Myšička. Musím zapsat do diáře, že na další
závody musím koupit pastičku a kousek sýra, aby mi ubyl soupeř. Jestlipak
já se jich někdy zbavím. Snažím se ze všech sil, ale nějak to moc nejde.
Jedu moc lehký převod, který mi sice vyhovuje, ale je na ostatní příliš
pomalý. Všechny mé další jízdy se tedy nesou v přitvrzování převodu a
konec závodu končím s převodem, který sice stačí na soupeře, ale na mé chromé
ruce je už moc rychlý. Potom jde opět na řadu synátor v kategorii open. A tady
tedy zírám jak knedlík. První jízda a třetí místo. Ufff! Odfrkl by velký
náčelník Bílý Buvol a šel by si zapálit dýmku míru. To jsem tedy nečekal.
Ubohá 280 a takový výsledek!!! Dvoukolák z ALS prostě i s tímto nestřídavým
pohonem slaví velmi pěkný úspěch. Už teď prozradím, že já se po zbytek závodu
v kategorii open jen smál a liboval si, jak jsem to pěkně vymyslel. Žádné
přehazování elektroniky, žádné výměny motoru, žádné starosti a takový
výsledek. Dýmku míru jsem vyměnil za startku a šel si v klidu zapálit.
Další rozjížďky probíhají v klidu a bez potíží.
</p>
<p>
<b>V rozjížďkách se zatím daří</b>
</p>
<p>
<b>ukazujem co v nás je</b>
</p>
<p>
<b>motory se lehce vaří</b>
</p>
<p>
<b>naše ruce zatím ne.</b>
</p>
<p>
Postavení do finálovek Synátor ve dvoukolkách startuje třetí a v open šestý,
já si vyjel finále B a druhé místo.
</p>
<p>
<b>Soupeři, to nejsou máčky</b>
</p>
<p>
<b>tvrdší jsou jak tvrdá pěst</b>
</p>
<p>
<b>nalíčíme pěkně háčky</b>
</p>
<p>
<b>vymyslíme na ně lest.</b>
</p>
<p>
Jasně, že jsme žádné léčky nevymysleli. To já jen tak, aby se to rýmovalo.
První finálovka dvoukolek a pro nás opět šokovka. Mlaďoch jede výtečně a
poráží i team managera Luďka. Kruci, to bude průser. Taková opovážlivost.
Raději se jdu někam schovat, protože asi půjdu na kobereček k šéfovi. Karel
mi říká, že asi poletíme. Ne na dovolenou, ale z týmu. Oklikou přes nádvoří
se plížím na tribunu, abych zaujmul své místo na startu finálovky. Soupeři
opět staří známí.
</p>
<p>
<b>Třeba mladý Hrbáček</b>
</p>
<p>
<b>nebo Ondra Vomlel</b>
</p>
<p>
<b>první pěkný panáček</b>
</p>
<p>
<b>druhý mě fest pomlel.</b>
</p>
<p>
Nebyl jsem zdaleka tak úspěšný jako synátor, ale jsem celkem spokojený. Jen
jaksi začínám pociťovat únavu. Jó, holt léta jsou tady a s tím už bohužel nic
neudělám. Kluci mi dávají co proto. V Pozděchově je většinou porážím, ale dnes
vím, že na ně nemám.
</p>
<p>
<b>Kluci jsou to, samé mládí</b>
</p>
<p>
<b>žádná úcta ke stáří</b>
</p>
<p>
<b>to pak člověk nediví se</b>
</p>
<p>
<b>že na trati překáží.</b>
</p>
<p>
Jako poslední jízda prvního kola finálovek se jede finále ,,A“ kategorie
open. Želízko v ohni startuje ze šestého místa, ale během jednoho kola je
čtvrtý za borci Ajgorem, Lukášem a Luďkem, Holt 280-tka je pořádný motor.
Spojení dvoukolák ALS, regulátor ALS a synátorovy ruce, toť učiněný zázrak.
V této kategorii nasazujeme naši avizovanou tajnou zbraň od Lukáše Diblíka.
Jsou to mechy značky Trinity Magenta. Mají o něco větší průměr než srovnatelné
mechy soft extrém od ALS a tak nám dovolují být o trochu rychlejší. V této
kategorii to prostě jinak nejde. Slabý výkon motoru tak dorovnáme větším
průměrem kol. Chi, Chi. A já se opět usmívám pod oholené vousy. Čtvrté
místo, senzacióne. Pravil by Ital. Další kola rozjížďkových jízd, to
bych popsal zbytečně moc papíru. Já se peru, ale fakt mi to moc nejde.
Mumlám si jen jedinou poučku pro dnešní závod.
</p>
<p>
<b>Pereme se jedna radost</b>
</p>
<p>
<b>nesmím nikde narazit</b>
</p>
<p>
<b>jediná tak moje starost</b>
</p>
<p>
<b>jak je všechny porazit.</b>
</p>
<p>
S napětím čekám na druhou finálovku v dvoukolkách, zda se synovi opět podaří
udolat Luďka jeho vlastním produktem. No pravda že ja! Zase druhý za Lukášem.
Tomu budeme příště muset zavázat alespoň jedno oko, jinak ho neporazíme. Tajně
se plížím do našeho depa, kde vytahuji svoji knihu hříšníků a zapisuji tuto
poznámečku.
</p>
<p>
<b>Zlobí nás jen Lukáš Diblík</b>
</p>
<p>
<b>jezdí jako z partesu</b>
</p>
<p>
<b>u něj černou tečku píši</b>
</p>
<p>
<b>do tajného notesu.</b>
</p>
<p>
Svoji další finálovou jízdu komentovat nebudu, hříšníky jsem si poznamenal a
na dalších závodech jim bude po zásluze naloženo. To synátor v ,,oupnech“ zase
řádil. Na první dva neměl, ale s Luďkem se občas pěkně naháněli. Zase čtvrté
místo a opět pochvala. A zápis do knihy úspěchů. A strach z padáku. Třetí
finálová jízda ve dvoukolkách přináší uklidnění a jistotu poháru. Opět druhé
místo a šéf už před nás nemůže. Zapisuji si tento veršík.
</p>
<p>
<b>Ten můj mladý, to je blázen</b>
</p>
<p>
<b>dělá zářez na pažbě</b>
</p>
<p>
<b>když poráží Luďka šéfa</b>
</p>
<p>
<b>zřejmě skončí na dlažbě.</b>
</p>
<p>
Ta samá situace se opakuje i v kategorii open. Po třech jízdách má synátor
jisté 4. místo, na šéfovo třetí ztrácí jedno kolo. Rozhodovat tedy bude až
poslední jízda. Jedno je už ovšem jasné, syn získá další pohár a stane se
mistrem republiky starších žáků v kategorii open. Škoda, že jsem si nevzal
mistrovský doutníček, ale tuto možnost jsem si zdaleka nepřipouštěl. Vždyť
některá jména dávala tušiti jen malou naději na úspěch. Ve dvoukolkách ani
čtvrtá jízda nepřinesla nic nového, sic jsem syna prosil, ať nechá Luďka
proklouznout alespoň v jedné jízdě na druhé místo, ale neposlechl. Ale
manager si to vynahradil v kategorii open, kde synovi nedaroval ničeho
a nakonec ho v konečném součtu porazil o jedno jediné kolo. I tak byla
do knihy drahým inkoustem zapsána tato veršovánka.
</p>
<p>
<b>Dvoukolka i v oupnech řádí</b>
</p>
<p>
<b>sic s nejslabším motorem</b>
</p>
<p>
<b>soupeře jak stromy klátí</b>
</p>
<p>
<b>i tu pohár poberem.</b>
</p>
<p>
A zbývá již napsat závěr tohoto reportíku. Myslím si a ukázalo se to i při
samotném závodě , že dobrá dvoukolka i s relativně slabým motorem může směle
konkurovat i daleko silnějším čtyřkolkám. Předpokladem jsou samozřejmě dobré
mechy a dobré ruce. To první seženete poměrně lehce, s tím druhým to bude
obtížnější. Tentokrát se ukázalo jako prozíravé, že jsme točily dvě sady
mechů a tak se auto chovalo pořád stejně. Směs soft extrém se chovala stejně
dobře jako magenty. Myslím si, že tým ALS Racing ostudu neudělal a šest pohárů
je toho důkazem. Dva poháry získal Luďěk, my přispěli třemi poháry a jeden
přidal Tomáš Culka. Za ALS Morava děkujeme Láďovi Vomlelovi za organizaci,
Pavlu Magdovi za měření a děkujeme Vám všem. Tož se kluci mějte a na závodech
opět na viděnou. A doufám,že bude i víc dvoukoláků. Já to fáro pojedu
určitě, protože mi synátor vyhrál regulaci. Chi,Chi. A na závěr si dovolím
poslední veršík.
</p>
<p>
<b>V ALS jsme prostě borci</b>
</p>
<p>
<b>soupeři se nediví</b>
</p>
<p>
<b>šest pohárů vezeme si</b>
</p>
<p>
<b>to se hned tak nevidí.</b>
</p>
