Znáte pohádku o Sněhurce a 7 statečných?
Letošní RC sezóně moc štěstí nepřeje. Řada závodů musela být zrušena kvůli obavám z viru a když to konečně vypadalo, že se začne jezdit, nastalo pětisetleté sucho a závody se rušily kvůli dešti. Stejný osud měl potkat i nedělní závod Le Mans ve Svitavách s pětiletou tradicí. Ostatně sobotní plánovaný podnik MRCupu musel být zrušen přes velký počet přihlášených.
Naštěstí pro konzistenci sezóny se několik jezdců Le Mans série ozvalo, že by rádo zkusilo jet třeba i na mokru. Už v minulosti jsme se snažili směřovat tímto směrem a pár závodů se odjelo na mokru. Tentokrát to však byla přeci jen trochu jiná výzva. Předpověď byla totiž velmi nekompromisní a se zcela suchou tratí nešlo počítat ani v pohádkovém opojení. Sledoval jsem předpovědi Foreca, Yr.no a také Ventusky. Do Svitav jsem přijel v sobotu odpoledne, abych posoudil věrohodnost předpovědí těchto modelů, i když už bylo oznámeno, že se závod pojede i za deště. Hodně pomohl zájem jezdců, kdy bylo sedm smířeno a připraveno na deštivou variantou závodu. Bohužel dalšího účastníka skolily zdravotní problémy. „Voda a já se válím ve špitále,“ posteskl si Libor Korotwitschka po závodech nad fotkami. Právě on má vůz pro déšť opravdu výborně připravený pro svého syna Martina. Nejoptimističtější model Ventusky se projevoval už v sobotu i v noci na neděli jako nejpřesnější, a i nedělní předpoklady mu vyšly na výbornou. Ráno tedy ještě popršelo a od desíti hodin už nový déšť nepřišel, snad jen tu a tam lehké mrholení, ale to byly spíš kapky, nesené větrem z nedalekých stromů, toužící po bližším kontaktu s krásnými modely. Závod se tak mohl uskutečnit poměrně v pohodě. Ovšem ještě tu je jeden zásadní klíčový moment, aby se podnik mohl uskutečnit. A to přístup pořadatelského klubu RC Svitavy. Bez jejich vstřícnosti a obětavosti by se žádné závody nemohly odjet, hlavně kvůli malému počtu jezdců. Velký díky patří Mírovi Jurenkovi za opravdu skvělý přístup. A když ještě dodáme zprávu o skvělém bufetu, vynikající buchtě k ranní kávě a možnost objednání čerstvého obědu, začínáme se dostávat tam, kde směřuje už samotný nadpis, tedy do pohádky. Na start závodu se tedy postavila i žena v roli „Sněhurky“, Lucie a 7 statečných borců, kteří se nezalekli počasí a rozhodli se vyzkoušet něco přeci jen jiného, než sterilní suchý závod, kdy je pořadí mnohdy jasné už podle seznamu startujících. Na mokru se vozy chovají úplně jinak, někteří vsadili na speciály, jiní jen ochránili své ostré modely. Ale tím vše nekončí. Ale hezky popořádku. Ostatně už samotné označení „suchý závod“ mnohé prozrazuje.
První do skvěle zrekonstruovaného areálu, který má vše, co si jen modelář může přát (tedy nejen super WC, ale i sprchu, klubovnu, zastřešené depo i tribunu, možnost noclehu…), přijel Marek Kunc. Poprvé si nachystal mokré auto a na závod se těšil. „Nasbíral jsem mnoho nových poznatků“, svěřil se po jejich konci. Roman Krejčí přijel o pár minut později. A posléze se objevil Martin Zvára, aby nám vysvětlil, co a jak v areálu. I jemu bych chtěl také moc poděkovat za přípravu závodu. O tisícovkách hodin brigády domácích borců by se dalo psát dlouze, ale nejlepší bude, když si každý čtenář přijede jejich práci vyzkoušet na vlastní kůži na některém z dalších závodů. Třeba už ten nejbližší víkend nabídne republikové boje spalováků a nedělní přeložený závod MRCupu. O práci domácích asi nejlépe svědčí slova mé přítelkyně, se kterou jsme areál navštívili ve středu před závodem: „Tak sem bych s tebou na závody moc ráda jela, tady se mi to líbí“.
Nedělní ráno bylo dle očekávání mokré, deštivé. To asi definitivně odradilo ty, kteří neměli nachystáno na mokro. Ale ozývaly se hlasy některých, jako Juraje Šranka: „Mokrý závod môže byť zábava. Asi začnem pracovať na aute do mokra.“ Postupně se začali sjíždět i ostatní očekávaní stateční. Navíc se trošku nečekaně objevil z nedalekého Vysokého Mýta Jirka Vaněk. A hned jak vyjel na trať, budil respekt všech, protože překonal velmi rychle stávající nejrychlejší kolo kvalifikace o více než 20 sekund. Ano až takové rozdíly jsme mohli sledovat v ranních kvalifikacích. Bylo totiž rozhodnuto, že se pojedou už od sedmi hodin tři velké kvalifikace po devadesáti minutách. Aby zkrátka každý, kdo vyjede na trať měl hned měřená kola do kvalifikace a nestalo se tak, že by si třeba model zničil ještě před zapnutím časomíry. A s jakým receptem přijel Jirka? „Dal jsem motor s 21.5 závity, starší regulátor a gumová kola se vzorkem.“ V této fázi to byla jednoznačně nejlepší volba. Roman Krejčí zkoušel nejprve mechy do mokra, tzv. supersofty, ale během kvalifikací chtěl vystřídat na stejná kola, jako použil Jirka. Rázem z toho byl zajímavý souboj o první místo na startu, které si ovšem Jirka vzít nenechal a vyhrál kvalifikaci v absolutním pořadí. Potíže s přilnavostí museli řešit i další jezdci, spoléhající na supersofty. Marek Helbich sice přijel s Milošem Dobiašem jako poslední z daleké Bratislavy, ale měl stále dost času na to, aby svůj vůz Fenix G56 opatřil díly z formule Fenix Classic a tak osadil pancar formulovými gumovými koly. Rázem zrychlil, podobně, jako David Gula, který vyzkoušel i vlastní úpravu klasických mechových kol, které se chovaly lépe. Ale nakonec přestavěl komplet celé auto přímo během kvalifikací. Zajímavou úpravu supersoftů udělal i Martin Krejčí. Přesný recept však necháme jako tajemství těm, kteří na závody přijeli. Dva přítomné vozy LMP3 s mokrem problém neměly. Lucka i Miloš jezdili jako vítr. „Prvýkrát jedu karosériu Toyota od Tamiye. Je síce trochu ťažšia, ale zatiaľ najlepšia, ktorú som v LMP3 vyskúšal. Pri testovaní v Trnave s ňou jazdím rovnaké časy, ako s formulou. A to u predošlých nikdy nešlo,“ komentuje svůj nový, velice krásný a věrný model Toyota TS050 Hybrid.
Po zcela úžasné čtyř a půl hodinové kvalifikaci startoval z prvního místa Jirka Vaněk (32,468 LMP2), před Romanem Krejčím (33,632 LMP1) a již třetí byl Miloš Dobiáš (36,581 LMP3) sledovaný Markem Helbichem (37,807 LMP2), Davidem Gulou (39,888 GT) a Martinem Krejčím (42,620 LMP2). Sedmé místo si vyjel Marek Kunc, který si s radostí zapůjčil speciálně upravená gumové kola na pancara (45,233 LMP1) a celé pole uzavírala Lucie Krejčí, která vůz na žádost šéfa stáje Fenix CZ šetřila (57,28 LMP3).
Na rozpravě se dohodl model s pěti finálovými jízdami po deseti minutách. Zajímavý souboj o první místo se záhy rozpoutal mezi Jirkou a Romanem. Tomu se podařilo okusit chuť prvního místa poměrně brzy, ale oba vedoucí jezdci se hodně předjížděli. Už to vypadalo, že Roman bude mít více štěstí a první finále vezme pro sebe. Ale Jirka byl na trati přeci jen o kousek rychlejší a Romana stahoval kolo za kolem. Dvě minuty před cílem se dostal do vedení a první finále zcela zaslouženě ovládl a zvítězil. Třetí jezdil celkem spolehlivě Marek H. před Milošem, který chvíli odrážel útoky Martina. Velmi těsné průjezdy měl Marek K. a Lucie, která se však na šestém místě dlouho neohřála a dojela sedmá. Nejvíce smůly měl David, kterého zlobil dosah vysílačky na naší asi největší RC trati.
Po výborném obědě, za který moc děkujeme bufetu, se jezdci vydali na druhou porci závodu. Jirka začal mít brzy problémy s elektronikou. Ukázalo se, že regulátor neumí bezsenzorový režim. A to je na mokru velký průšvih. Bohužel Jirka tento nedostatek nedokázal za celý den vyřešit a přesto, že jezdil co to šlo, model se občas zastavil, občas vynechával a boj o první místo se bohužel rozplynul. Roman si druhé finále nenechal nikým znepříjemnit, ale na dosud nejlepší kolo Jirkovo nestačil. Marek H. dojel před Jirkou druhý a dařilo se i Lucce, když skončila pátá. Potíže měl Miloš, kterého zrazoval regulátor. Rovněž on tyto problémy přes veškerou snahu po celý den nedokázal zcela eliminovat.
Zajímavý průběh nabídlo třetí finále. Roman sice vedl celou dobu, ale na druhém místě se nejprve držel Jirka, než byly výpadky regulace příliš silné, aby ho vystřídal Martin, který za sebou nechal Marka H. Zrychlil konečně i nadějný Marek K. a lépe se určitě už jelo i Davidovi, který dojel šestý. „Ideální to bylo ve finále 3, kdy konečně fungovaly mokré mechy, na které ostatní do té doby moc nesázeli. Kdybych tušil, že brácha je ve stejném kole, mohl jsem tu jízdu i vyhrát – žel měl jsem za to, že je kolo přede mnou :-), tak jsem zvolnil, abych neriskoval kolizi… Každá jízda byla jiná, měla svůj unikátní průběh díky měnícím se podmínkám, a bylo to celé moc fajn,“ hodnotil Martin po závodech tuto část.
Trať začala stále více usychat a jezdci museli řešit taktiku, jaké kola použít. Gumová kola totiž přestávala tak výborně fungovat a na suché mechy to ještě nebylo. Nejlepší volbou se ukázaly supersofty. Plně toho využil Marek K. který se dostal před Marka H. Oba se prohnaly už ve druhém kole přes Romana., který musel ještě bojovat s bratrem Martinem o třetí místo, když oba vedoucí jezdci zbytku pole ujeli o jedno kolo. Rychlý Marek K. se dostal jako první pod hranici třiceti sekund na kolo a zvítězil. „Teď mě to konečně začalo pořádně bavit“, svěřil se po jízdě.
Možná by se na pátou finálovou jízdu už daly nasadit suché mechy, ale nikdo to nezkusil. Závod ovládl Roman v nejrychlejší jízdě dne. Druhé místo si vyjel Marek H. před Martinem a Markem K., který byl v této jízdě méně úspěšný, ale stále velmi rychlý, když držel druhé nejrychlejší kolo. Lucie dojela do cíle s poškozeným vozem, ale vítězství v LMP3 jí bylo odměnou za vyrovnané výkony po celý den. Jirka a Miloš byli jediní dva, kteří závod nedokončili. Body do seriálu jim ale právem náleží.
V celkovém hodnocení zvítězil Roman (1. LMP1) před Markem H. (1.LMP2), Martinem (2.LMP2), a Markem K. (2.LMP1) Páté místo patřilo Lucce (1.LMP3), šesté Davidovi (1.GT). Jirka byl sedmý a Miloš osmý.
Ohlasy jezdců byly velmi pozitivní a určitě to nebyl mokrý závod poslední. „Odtestoval som čo som chcel. Kľudne môže pršať na ďalšom závode“, dodal po závodě Marek H. Jirka neztratil optimismus a dodává: „Mokré auto bude užitečné i na jakékoliv jiné závody kde sprchne, tak když už tam člověk jede se aspoň svézt.“ Potěšila i jeho další slova: „I přes technické potíže se mi to líbilo a budu se snažit mokré auto udržovat. V každém případě včerejšek pro mne byl sběr užitečných zkušeností a auto jsem sestavoval ještě před závodem…“ Bez zajímavosti není ani komentář na adresu fotografií ze závodu od našeho nejlepšího RC rallye jezdce a konstruktéra Marka Střihavky: „Ty prototypy vypadají nádherně :)“
Všeobecné nadšení startujících jezdců dává do budoucna naději, že se naše RC obec přestane obávat mokrého počasí a závody se budou moct jezdit, i když třeba s menší účastí. Snad si i další a další najdou cestu tímto směrem a pořadatelé dalších seriálů tomu budou nápomocni. Stále se dá koupit vodotěsné servo, přijímač i kombo regulátoru s motorem za velmi příznivé ceny. „Teď bych doporučil třeba variantu Hobbywing Ezrun MAX10 s bezsenzorovým motorem, nebo libovolným, které zbyl na poličce,“ poznamenává Roman, který právě na mokru získal titul Mistra Německa Pro10 nad čtyřicet let a celkový titul vicemistra Německa Pro10. „Ale to by se mi nikdy nepovedlo, kdyby bylo sucho,“ směje se Roman. Opravdu závody na mokru jsou velmi zajímavé, mají nečekaný průběh, nutí používat daleko více taktiku. Ano, můžete zvolit špatnou směs a prohrát jízdu, ale o to větší to je adrenalin. Tak kdy se uvidíme na dalším mokrém závodě?
