V dnešním foto seriálu si povíme několik základních a jednoduchých rad a triků, které zejména začínajícím modelářům značně usnadní práci při tvorbě první karoserie k modelu RC automobilu. Jste-li tedy profíci, pak právě zde přeskočte řádky, protože na nic světoborného nenarazíte, ale pokud začínáte, dozvíte se pár fíglů, jak leccos nepokazit.
Sám nejsem žádný odborník a s modely RC aut jsem začal teprve počátkem roku, nicméně právě karoserie se staly mou velkou zálibou, udělal jsem jich za těch pár měsíců okolo deseti a stejně jako u ostatních činností, s každou další prací se naučíte něco navíc. Moje karoserie se na závodech vesměs hodně líbily, a proto jsem se rozhodl, že se o své zkušenosti podělím.
V září 2014 se mi splnil sen a já konečně sehnal model Yokomo GT300 v měřítku 1:12, které bylo v našich končinách beznadějně vyprodáno. Autíčko bylo z druhé ruky, za krásnou cenu, podvozek ve stavu nového vozu, nicméně karoserie připomínala spíše salát. Vím, karoserie u závodničky je spotřební zboží, ale jsem puntičkář a mám rád, když auto vypadá. Nabídka karoserií na Yokomo GT byla v naší distribuci bohužel žalostná a proto mi nezbývalo, než ji objednat z Japonska. Vybral jsem Subaru BRZ Super GT s tím, že jej udělám přesně dle originální předlohy. Kreativci ale určitě znají ten pocit, když rozbalí novou kastli a začne se jim před očima rýsovat vlastní design – a to byl i můj případ. Původní plán tedy padl a já se rozhodl udělat vzhled podle sebe. V té době jsem také komunikoval s Igorem Vlahovičem, slovo dalo slovo a vznikl nápad na návod. Tady je!
Svaté patero karosáře
1) Pracujte vždy na světle, lexan je čirý a na umělém osvětlení uvidíte vše úplně jinak
2) Stále si opakujte: dělám SVÉ AUTO, chci ho perfektní
3) Téměř u každého kroku máte jen jednu šanci, proto dvakrát měř a jednou řež!
4) Absolutně nikam nespěchejte, klidně věnujte každému kroku den či dva
5) V jednoduchosti je síla
Nástroje a potřeby
Nůžky na lexan
Nůžky na lexan nejsou nejlevnější záležitostí, nicméně se bez nich neobejdete, chcete-li pracovat pohodlně a hlavně přesně. Ideální je tedy půjčit si je od zkušenějšího modeláře. Uvažujete-li však o práci na více karoseriích i do budoucna, pak se jejich koupi nevyhnete. V praxi existují dva základní tipy – rovné a zahnuté. Devadesát procent práce zvládnete se zahnutými, takže by měly teoreticky stačit, nicméně i rovné si najdou své uplatnění. Ideální je tedy koupit obojí v nějakém cenově výhodném kompletu.
Smirkový papír
Poslouží vám k zabroušení ostřihnutých hran, které jsou nepříjemně ostré, což bez zábrusu poznáte především při pozdější manipulaci s autem a navíc takové hrany ani nevypadají esteticky. Já používám jemný papír a brousím celou hranu ostřihu, včetně oblouků okolo kol.
Maskovací páska
Lze nahradit i kapalinou, ale ta je vhodná pro složitější postupy, o kterých si napíšeme možná příště. Budeme se tedy věnovat pásce a tady zvláště pozor při koupi. Zásadní věc, kterou musíte hlídat je to, aby měla páska přesně a rovně seřezané okraje. Stalo se mi u pásky Revell, že byla nerovná a tím pádem zcela k ničemu. Naopak nikdy nezklamala Tamiya nebo Killerbody. Co se šířky týče, pak doporučuji koupit šířku 0,6-0,8 cm na detaily, dále pak 1,5 cm na dokonale kryté plochy a navíc ještě i jednu levnou malířskou maskovací pásku o šířce například 2-3 cm, kterou rychle a snadno zamaskujete velké plochy. První pásky lze sehnat v modelářských e-shopech, malířskou pak v obchodních řetězcích pro kutily nebo malířských prodejnách.
Pinzeta
Ideální bude se zahnutým hrotem, ale postačí i klasická.
Barvy
Na trhu existuje celá škála výrobců barev. Já osobně mám velmi dobré zkušenosti se značkou Tamiya, i když konkrétně reflexní žlutá nedrží zrovna perfektně, ale o té se v dnešním návodu bavit nebudeme. U koupi barev Tamiya jen pozor na označení, musí mít písmena PS, protože jen ty jsou určeny pro lexanové karoserie a ostatní by se od karoserie odlupovaly.
Nebojte se do toho střihnout!
A nyní již k samotné karoserii. Někteří výrobci, jako například Tamiya doporučují karoserii nejprve lakovat a následně stříhat. Já volím zásadně opačný postup, protože již nalakovaná karoserie může následným ostřihem a broušením utrpět.
Nejprve vyřešíme otvory pro uchycení karoserie na sloupky. Yokomo, podobně jako Tamiya, na své uživatele myslí a tyto body jsou předem vyznačeny, stačí je tedy pouze vykroužit speciálním nástrojem k tomu určeným i před tím, než začneme se samotným stříháním.
V ostatních případech pak nezbývá než tento krok učinit až po kompletně ostřihnuté karoserii, kterou nasadíte na podvozek a za použití pravítka a fixy přesně vyznačíte místa pro vyvrtání otvorů k uchycení karoserie. Piliny z lexanu nejlépe odstraníte štětcem, foukáním si do karoserie naprskáte a otíráním rukou ji zbytečně zamastíte.
Karoserie by měla na úchyty perfektně padnout, neměla by nikde drhnout a ani se napínat či pružit. Myslete na to, že ji budete na závodech velmi často a v pokud možno co nejkratším termínu sundávat, takže pečlivost se v tomto kroku vyplatí dvojnásob.
Na většině karoserií je krásně vyznačena linka na ořez, které se stačí držet, není se třeba ničeho bát. Než začnete, doporučuji jednu velmi dobrou pomůcku – odstřihněte od karoserie nějakou větší nepotřebnou část a na ní si vyzkoušejte přesné stříhání linky atd. Dostanete tím do ruky cit při práci s nůžkami a lexanem. Dobré a ostré nůžky na lexan projíždí materiálem jako máslem, takže nebudete překvapeni snadností ostřihu.
A jdeme do samotné karoserie. Nejprve si pro pohodlnější pozdní stříhání nastřihněte ve všech rozích trojúhelníčky, které vám usnadní manipulaci s nůžkami.
Lexan je velmi ohebný a houževnatý, proto se nebojte pořádně ho ohnout, bude-li třeba dostat se do špatně dostupných míst a koutů. Vše se rychle vrátí do původního stavu.
Rovné linky stříhejte tak, že nikdy nedovírejte nůžky až nadoraz, tím zabráníte vzniku otřepu. Zkrátka jen jemný nástřih a posun o krok dále, až na konec linky.
Stříhání oblouků okolo kol bývá pro mnohé začátečníky noční můrou. Ne jinak tomu bylo i v mém případě, nicméně přišel jsem na pár fíglů, jak vše zvládnout prakticky hravě a bez rizika. U stříhání oblouků budeme používat zásadně nůžky se zahnutým koncem. V obloucích nejprve nastřihněte větší trojúhelníky.
Oblouky stříhejte zásadně z vnitřní strany karoserie, protože jen takto budou pravidelné bez otřepů a zářezů a budete překvapeni, jak snadno se vám budou stříhat.
Hrany ostřihnuté karoserie jemně zabrousíme smirkovým papírem tak, aby nikde nezůstaly řádné otřepy. Ty poznáte jednoduchým přejetím ruky po hraně, všechny hrany musí být čisté, hladké a příjemné a omak. Týká se to zejména oblouků okolo kol, kde se otřepy tvoří nejčastěji
Jak to bude vypadat?
Na řadě je design auta. Je několik možností, jak bude vaše auto vypadat ve finále. Nejjednodušší je samozřejmě držet se předlohy a udělat jej podle návodu, respektive reálné předlohy vozu, který jezdí ve skutečnosti. Chcete-li však udělat návrh podle sebe, doporučuji pečlivě nastudovat linie samotné karoserie a těmi se řídit při tvorbě návrhu vlastního designu. Nezapomínejte, že karoserie sportovních vozů navrhují nejlepší z nejlepších, takže to prostě má něco do sebe a funguje to jako dobrá pomůcka. Kopírování a navazování na původní linky vozu a dotváření zbytku dle vlastní fantazie je asi nejjednodušší a nejefektivnější cestou. Pokud si chcete být stoprocentně jistí výsledkem své práce, doporučuji si na internetu najít takzvaný blueprint karoserie auta, které máte. Nejedná se o nic jiného, než o technický nákres karoserie, do kterého lze na počítači dokreslovat grafiku, loga, nápisy podle vašich představ. Chce to trošku umu, ale okamžitě uvidíte nejen to, jak bude vypadat samotný vůz ve finále, ale třeba i takové věci, jak budou či nebudou karoserii ladit a slušet barvy, které jste vybrali.
Několik kroků před lakováním
Karoserii především perfektně odmastíme z vnitřní strany a chcete-li mít karoserii pořádnou, tento krok nepodceňujte. Někomu stačí omytí v saponátové vodě, mně se už jednou tento postup nevyplatil a barvy se po čase odlouply. Proto doporučuji karoserii z vnitřní strany vymýt saponátem, osušit, následně opláchnout kapalinou na čištění brzd a dokonale otřít měkkým papírovým ubrouskem.
Součástí prakticky všech karoserií jsou papírové masky na okna a světla. Ty lepte jako první. U oken se jedná o větší plochy, takže je lepte v klidu a s rozvahou, pokud možno co nejsymetričtěji. Nejprve samolepku jen lehce přiložte a až si budete jisti, že je vše rovné a na svém místě, důkladně plochu uhlaďte. Pokud se vám náhodou stane, že něco nalepíte šejdrem, není důvod k panice – maskovací samolepky jsou většinou velmi pevné a dají se sejmout a nalepit znovu. Ve finále samolepky na oknech i světlech důkladně přejeďte nehtem po všech obvodech – zástřiky barvy na oknech a světlometech jsou nejhorší.
V okamžiku, kdy budeme mít jasno, kde a jakou barvou bude co vyvedeno, začneme s lepením maskovací pásky, a sice té tenčí. Vytýčíme si přesné linie a pokud to bude potřeba, klidně si fixem vyznačte na vnější stranu karoserie pomocné symetrické body či i přímo samotné linky a oblouky, případně jiné ornamenty. Vnější strana je kryta ochrannou fólií, takže značky od fixu zůstanou pouze na ní. Maskovací páska o šířce okolo 6 mm se skvěle tvaruje, takže s ní snadno vytvoříte i oblouky.
Jdeme do laku!
Pokud jde o samotné lakování, platí notoricky známé pravidlo, a sice že začínáme od nejtmavší a postupujeme po nejsvětlejší barvu. Lahvičku s barvou ve spreji chvíli držte v ruce, aby se zahřála na zhruba pokojovou teplotu a také s ní pořádně alespoň minutu třepejte, kvůli promíchání barvy uvnitř. Toto platí zejména u metalických a fluorescentních odstínů. Hrkání se nelekněte, způsobují ho malé ocelové kuličky, které jsou v lahvičce právě kvůli míchání.
Začneme tedy prvním nástřikem, před kterým opět důkladně nehtem uhlaďte všechny hrany maskovací pásky. Ideálním prostředím pro nástřik je exteriér, protože venku je jednak nejlepší světlo, nejméně se tam práší, krásně uvidíte, zda v karoserii nezůstaly nečistoty jako vlasy, řasy, drobné nitky apod. a především nebudete tolik omámeni J. Úplně nejprve doporučuji stříknout naprázdno do vzduchu, ať vás nepřekvapí směr trysky, toto se totiž od oka velmi špatně odhaduje. Karoserii si chyťte zespodu jako misku a plynulými tahy ve vzdálenosti zhruba 20 cm stříkejte barvu v první a velmi jemné vrstvě, která by měla být skutečně jen povrchová.
Na obrázku je pak proti světlu vidět, jak by taková první krycí vrstva měla vypadat. Tuto vrstvu nechejte zaschnout, mělo by to proběhnout velmi rychle, cca do 5 minut. Nedočkavci si mohou pomoci fénem. Poté proveďte druhý nástřik, který již bude mnohem lépe krýt a můžete udělat také silnější vrstvu, ale POZOR – nedopusťte, aby se barva nashromáždila a začala tvořit kapky. Při druhé vrstvě si také dejte pozor, aby byly barvou perfektně pokryty všechny záhyby a hůře přístupná místa. Ideální je karoserii vzít a prostě ji prozkoumat proti obloze. Počítejte s tím, že s autem vyrazíte na závody i za slunečného dne a není nic horšího, než auto průsvitné, jak svůdné dívčí prádlo. Druhou vrstvu rozhodně neuspěchejte fénováním, protože ta má díky vyšší tloušťce velkou tendenci dělat „vlny“ a ty by celou vaši práci zkazily. Nechejte tomu zkrátka čas a vše důkladně proschnout, zvláště černá a tmavé odstíny si zaslouží více času. Za cca 20-30 minut však máte jistotu, že bude vše v pořádku.
V průběhu celého lakování neustále a pečlivě kontrolujte přilnavost krycích pásek, ty mají tendenci odlepovat se. Platí to zvláště v místech, kde je vyšší pnutí, zahnutá karoserie nebo oblouk. Případné zástřiky kontrolujte i z vnější strany. Pokud na nějaký narazíte, není důvod k panice – ještě než lak úplně zaschne, zástřiky krásně odstraníte skalpelem, jsou plastické a hezky se odlupují. A nebojte se ani škrábanců, vrstva následného laku je úplně zamaskuje.
Pokud se dostanete do situace, že stříkáte dvě barvy, které mají prakticky stejnou tmavost a nejste si jisti tím, která podbarví druhou, respektive kterou začít, proveďte nejprve nástřik první barvou, poté ji celou přestříkněte bílou (v případě metalízy stříbrnou) a pak proveďte nástřik barvou druhou. Podobná situace nastala i v případě naší karoserie Subaru, kde má modrá prakticky stejnou tmavost jako zelená, i když se to nezdá a byl jsem přesvědčen, že zelená tmavě modrou nepodbarví. Modrou jsem tedy nepřestříkl stříbrnou a v jistých místech zelená mírně prosvítá. Holt další zkušenost i pro mě, dnes už vím, co příště udělat jinak J.
V tomto okamžiku bychom měli mít kompletně nastříkanou karoserii postupně všemi barvami a jedinou krycí páskou, která nám zůstává, jsou masky na oknech a světlech. Jak je vidět na následujících obrázcích, i pouze s pomocí pásky lze udělat krásné a rovné linky a oblouky.
Čeká nás tedy finální krycí nástřik. Zde záleží na tom, jakými odstíny jsme auto nalakovali. V případě metalízy provedeme jednotný nástřik stříbrnou, u ostatních barev pak bílou. Stříbrnou docílíte krásného lesku metalízy a metalického efektu takto dosáhnete i u některých normálních barev.
Jak na pořádná okna bez samolepek
Rámy okolo oken sice bývají součástí polepu některých karoserií a ne jinak tomu bylo i u karoserie od firmy Yokomo, nicméně v okamžiku, kdy se začnou odlepovat, začne karoserie působit hrozně. Zkrátka okna a samolepky NE, uděláme si je jednoduše a tak, aby nám vydržela i nějaký ten karambol. Vytvořit jemnou linku okolo oken může být noční můrou, ale věřte mi, je to snadné jako nic. Zásadní je pouze dobře ostrý skalpel, perfektní světlo (rozhodně denní) a klid. Jediné co budete muset udělat, je skalpelem kopírovat okrajovou hranu krycí samolepky oken ve vzdálenosti cca 2-3 mm a udělat tak jakoby druhý okraj uvnitř.
U modelu 1:12 jsou 2 mm ideální, u 1:10 mírou 3 mm nic nepokazíte. Při řezání okrajové linky se snažte udělat jedním tahem co nejplynulejší čáru. Řezání po kouscích bude mít za následek nerovnoměrný a nepravidelný řez. Nebojte se přitlačit, černá barva, kterou budeme následně rámy lakovat, rýhu po skalpelu dokonale zakryje. Odříznutý okraj samolepky odstraňte za pomocí pinzety.
Postupně ořízněte a odstraňte samolepku ze všech oken.
Pokud se vám i přesto podaří udělat v řezu nepravidelnost, nezoufejte – v klidu lze vše zahladit nastavením tenkou maskovací páskou.
Nezapomeňte v maskovací samolepce vyřezat i sloupky.
Přichází na řadu předposlední lakování, a sice lemů okolo oken a sloupků. To proveďte skutečně jen velmi jemným střikem černou barvou. Sloupky a lemy jsou tenké a k vykreslení jejich kontur vůbec není zapotřebí dvou vrstev laku.
Nebojte se toho, že by černá ztmavila okolní lak auta – jednak již krycí bílá či stříbrná žádnou další barvu přes sebe nepustí a pak sloupky a rámy okolo oken lakujeme skutečně jen jemnou vrstvou.
Odstraňte maskovací fólie z oken a celé plochy oken nastříkejte černým Tamiya sprejem s kouřovým efektem – bohatě budou opět stačit dvě decentní vrstvy. Tímto krokem perfektně zaretušujete drobné nerovnosti, kterých jste se dopustili při řezání okenních rámů a okna získají perfektní sportovní vzhled. S kouřovým sprejem to však rozhodně nepřehánějte a i když se vám bude zdát, že jste v některých místech nanesli větší vrstvu, v klidu po prvním nástřiku vyčkejte. Konkrétně tento sprej se totiž v průběhu schnutí velmi vyrovná, co se krytí.
Podobným transparentním lakem, avšak ve žluté a červené barvě můžete vyvést i světlomety. Já se rozhodl prozatím použít samolepky, nicméně maskovací samolepky na světlometech ze spodní strany karoserie nechávám pro případ, že se v budoucnu rozhodnu model osvětlit a právě tyto plochy transparentním sprejem nastříkat.
A je zde finále!
Karoserie Yokomo většinou obsahují ještě doplňkové díly, které se na karoserii následně dolepují oboustrannou páskou.
Tyto dílky nejprve nestříhejte a lakujte až poté, protože při opačném postupu si lak i při sebeopatrnějším zacházení seškrábnete špičkou nůžek.
A přichází nejkrásnější část práce, odstranění krycí fólie. Nyní se ukáže, jak jsme byli pečliví a jak se dílo podařilo.
Karoserie je nyní připravena k polepu samolepkami.
Jak si můžete všimnout na snímku, řadu míst, která se mají polepit černou samolepkou lakuji černým sprejem. Toto řešení je podobně jako u rámů oken mnohem trvanlivější a také velmi jednoduché, takže například přední lízátko nebo masku chladiče takto řeším prakticky vždy.
A jak celá práce dopadla včetně polepů? To můžete zhodnotit v následující galerii.
Na závěr ještě několik ukázek mých ostatních karoserií, které taktéž najdete v galerii pod tímto článkem.
