12 hodin Blansko a Tora/Corally Team

Roman Krejčí


Letos, podobně jako loni, nastoupil jako jeden z deseti týmů společný projekt Tora Teamu a Corally.cz s podvozkem Corally 10SL-P4 upraveným pro rychlou výměnu baterii a v přípravě pro jízdu v mokru. Během závodu i tréninkových se totiž jezdí bez ohledu na počasí, tedy i v dešti, což při ostatních RC závodech u nás bohužel není zvykem. Přípravě jsme věnovali více úsilí, než loni, ale závod nás prověřil takovým způsobem, že nás naučil, že je stále co zlepšovat. Jak to nakonec probíhalo?

Poučeni z loňska jsme si stanovili cíle pro páteční měřené tréninky. Hlavním cílem bylo zajistit optimální nastavení regulátoru a převodového poměru Speed Passion 2.0LPF ve spolupráci s motorem Corally Pro Red Series 21.5T. Takže již poměrně brzy v pátek ráno jsme vyjeli do Blanska ve složení Roman Krejčí (hlavní konstruktér), Michal Rajdus, Ondřej Kulhánek a Filip Rajdus. Pětici doplňoval Tomáše Rajdus, který bohužel mohl přijet až v sobotu těsně před závodem.

Motor Corally Pro Red Series je poměrně výjimečný a v mnohých článcích po celém světě velmi chválený, jinde naopak vykázaný z pravidel pro svůj příliš vysoký výkon. Důvod toho, že motor není na všech klubových závodech povolený, je poměrně snadný. Již od výroby je totiž nastaveno časování 30° a pokud někdo na závodech nepovoluje mechanické časování motoru, má tento motor smůlu, protože nejde mechanicky časování zrušit. Výrobce však doporučuje hlídat teplotu motoru, vazba magnetu na hřídeli odolá cca 85°C, vinutí potom 120°C. Ideální provozní teplota je pak okolo 60°C. Výkon motoru je až 200 wattů a točí 1800 rpm/V. Jsou to teoretické údaje, které jsme nezkoušeli a snad můžeme potvrdit pouze to spálení vinutí, protože teplotu 121°C jsme po výpadku motoru opravdu naměřili 🙂

Chyběla nám zkušenost s tím, jak správně motor resp. regulaci nastavit a pátek měl být dosti dlouhý, aby nám testování dalo správný návod. Bohužel rozmary počasí nám toho dopřáli méně, než bychom si přáli a když jsem v půl jedné v noci uléhal na zem našeho týmového zázemí, neměl jsem klidné myšlenky ohledně nastavení, protože motor sice nehřál, ale rychlost na konci rovinky nebyla rovnocená s konkurencí, chybělo nám stále pár metrů… Zhruba ve tři hodiny ráno jsem se vzbudil a dál dumal, jak regulátor nastavit. Nakonec se mi podařilo najít na internetu nastavení pro náš motor i obdobný regulátor! Sice jsem ho hledal již mnohokrát, ale až nyní jsem našel přesně, co jsme potřebovali. Celá finta spočívala v tom, že Turbo Timing byl nastaven na nulu, zatímco Boost Timing byl maximální. V našem případě jsem nastavil zhruba ve 4 ráno toto nastavení:

01. Running Mode: F/B
02. Drag Brake: 0%
03. Voltage Protect: 3.0V
04. DDRS Punch: Level 9
05. Brake Froce: 75%
06. Reverse Force: 100%
07. Initial Brake: 0%
08. Neutral Range: 6%
09. Boost Timing: 64
10. Turbo Slope: 18Units/0,1sec
11. Overheat Protection: On
12. Turbo Timing: 0
13. Boost Start RPM: 3000RPM
14. Turbo Delay: Off
15. Timing ACC/Slope: 200RPM/Unit

Převodový poměr pro zadokolku jsem zkusil při nových zadních mechových kolech v poměru 78/27. Smyslem bylo přivézt model co nejrychleji do maximální rychlosti, která byla dána poměrně těžkým převodem. Pro zajímavost dodám, že v pátek jsme zkoušeli pastorek měnit ve velikostech od 27 po 18. Výsledkem noční práce bylo velmi rychlé a svižné auto, které jsem po páté hodině ranní začal testovat na polomokré trati, zatímco normální lidé ještě spali:) Bohužel spali i na tribuně, takže jsem řídil ze země a bez karosérie, abych mohl provádět dílčí změny či výměnu kol. Během mokrých pátečních tréninků jsme jezdili jako jediní a vyzkoušeli si, jak se jezdí v mokré variantě s koly Dunlop upravenými na pancarové unašeče, stejně jako se zbrusu novými mokrými mechy GP Speed Tires, které jsme dostali týden před závodem od německého výrobce zadarmo. Obojí fungovalo výborně a mechy opravdu překvapily. Jakmile se pěkně nacucali vodou, drželo to jako přibité.

Dobrý setup elektroniky jsme vyzkoušeli ve volných tréninkových jízdách v sobotu ráno a stejně tak během kvalifikace i po ní. Najezdili jsme dohromady cca 2 hodiny a průběžně měřili teplotu motoru, která nepřesáhla 60°C. Regulátor měl max 40°C, takže se vše zdálo býti v pořádku.

Počasí před závodem bylo lehce aprílové, protože mrholilo, ale naštěstí vše zavčasu uschlo. Přáli jsme si buď pořádný déšť nonstop, nebo sucho, stavy lehce mokré trati byly pro námi vybraný způsob obutí dosti nevhodné. Pro jistotu jsme si však připravili jednu sadu kol Sweep 30, které jsme pomocí speciální unašečů ze Španělska osadili na zadní nápravu a pomocí německých unašečů i na přední nápravu a vše otestovali. Nebyli jsme z této varianty dvakrát nadšeni, ale lepší než jet na flekaté dráze na mechách nebo likvidovat měkké Dunlopy či ještě měkčí supersofty.

Před závodem jsme měli celkem důvod k optimismu. Ale velmi rychle nás opustil a odešel i s dobrou náladou. Vše začalo tím, že upravené držení baterie nedokázalo čelit zatížení, kterému je model na dráze vystaven a již během prvního stintu, který jel Michal Rajdus, bylo potřeba dvakrát baterii ručně stručně zasunovat do žlábku. To samozřejmě znamenalo ztrátu na vedoucí tým Extreme RC, ale i propad na třetí, čtvrté místo. Auto však jelo skvěle a po 23ti minutách (zřejmě v 88. kole) přišlo první střídání baterie (včetně průjezdem depa a měřeným kolem se baterie měnila cca 25-30 sekund), měření teploty motoru (okolo 65°C). Michal měl naplánované dvě baterie, takže rozjetý pokračoval dále. S novou baterii LRP 7000 zajel po pár kolech vynikající čas na kolo, který byl téměř o půl sekundy rychlejší, než celá konkurence, to se psalo 97 kolo. Auto jelo výborně, leč jenom cca 15 kol. Pák se z motoru zakouřilo a vůz ztratil výkon. Začal tak marný boj pro náš tým. O tom, kolik jsme motoru naměřili °C jsem již psal a rovnou jsme přikročili k jeho výměně, byť na zjištění škod ještě stále čekáme, nebyl prostě čas to řešit. Nebyli jsme připraveni na výměnu motoru, neznali jsme nastavení pro Speed Passion 3.0 – 21,5T, ale zkusili více méně základní nastavení a převod ozubených kol 78/16. Bohužel to nebylo příliš rychlé a propad na poslední místo díky dvacetiminutové zastávce na optimismu příliš nepřidal v našem 107 kole. Důvody náhleho spálení motoru zatím neznáme.

Postupně se nám dařilo předjiždět týmy ze zadních pozic až jsme se dostali na šesté místo před rychlý tým MavAll v kole 1677, který se také potýkal s problémy, ale přeci jen nestál v depu tak dlouho jako my. Ale to asi nikdo 🙂 Jenže z ničeho nic se vůz opět zastavil. Ale abychom nepředbíhali, v kole 588 jsme v depu museli dotáhnout uvolnění šroub předních závěsů, který způsobil kuželovité sjíždění pravého předního kola a zhoršení jízdních vlastností, na které si stěžovali postupně Tomáš i Filip během svých stintů. Sedm a půl minuty jsme potřebovali ke kompletní výměně regulátoru, přenastavení délky drátů, nové načasování regulátoru a další nezbytnosti v době, kdy jsme boje o první polovinu startovního pole definitivně vzdali ve prospěch touhy si zlepšit náladu jizdou s fungujícícm rychlým modelem. Aby nám nebylo tak smutno, brzy jsme zjistili, že výkon papírově stejného regulátoru Speed Passion po výměně výrazně pomohl zrychlení modelu z neznámých důvodů. Protože již odstoupil polský tým a zbalil se na cestu domu, klesli jsme pouze na deváté místo. Pořadí jsme přestali řešit a několikrát upravili nastavení regulace i převodu během četných neplánovaných zastávek v boxech. Nejprve se model zrychloval, poté zase zpomaloval, kdy jsme po motoru chtěli asi víc, než bylo zdrávo a pomalou jízdou nám to motor dával najevo, chvílemi to vypadalo, že nám i ťuká na hlavu, když se kolem našeho stanu model pomalu šinul kupředu. Výsledkem bylo nové nastavení regulace a převodového poměru, které jsme nechali do konce závodu stejně a troufám si řict vcelka optimální.

Bude doplěno po rozboru modelu

Výsledkem posledních změn byl velmi rychlý vůz, který se musel sklonit pouze před Extreme RC týmem, který zde nasadil laťku tak vysoko, že prakticky nešla vidět a pro ostatní týmy byla nedostižná. V posledním kole závod o půnoci se ještě podařilo Michalovi zlomit hliníkový díl držící zadní nápravu a zajišťující její výkyv. Byl to neoriginální díl, který měl zastoupit karbonový originál, který je křehký při nárazu ze zadu. Bohužel nestihli jsme zajistit železnou náhradu za hliníkovou, která již při testování ukázala svě slabiny v podobě deformací. Každopádně jsme se postarali o jediný vzruch v závěru závodu, kdy jsme rychle stahovali ztrátu na nováčka Modelklub RK a v samotném závěru ho předjeli.

V krátkosti hodnocení závodu:

Mechová kola obstála, v zatáčkách jsme po celou dobu závodu patřili ke špičce, za celý pátek a sobotu jsme použili na zadních kolech: 1×28 (dojezd závodu, poslední hodina jízdy), 2×30, 1×32, 1×34 a 1×36, na předních kolech jsme zkoušeli 1x40HF, 1x45HF, ale osvědčilo se 2×45. Kromě zničeného předního mechu vinou uvolněného šroubu jsou všechny mechové kola ještě použitelné, nevyjížděli jsme je „do mrtě“, zkoušky ukazály, že GP Speed Tires klidně vydrží při spojení s motorem 21,5T i 4 hodiny jízdy.

Úchyt baterie je stále nevhodný a musí být pro příští závod změnen.

Hliníkový držák zadní části vozu musí být nahrazený tvrdším materiálem, například železem:)

Baterie pro 12ti hodinový závod musí být kvalitnější, než sesbírané baterie jednotlivců z týmu. Ideálně 8 nových baterii stejné značky i typu.

Optimálně mít připravené dva stejné motory, dva stejné regulátory pro rychlejší výměnu.

Každý gram dolů na modelu je vítán 🙂

Nejrychlejší vůz na rovině měl subjektivně BTeam, který vsadil na regulátor Tekin a motor LRP.

Na startu se objevily zejména nejrůzněji předělané podvozky Xray. Kromě našeho Corally potom polské Asso a hrabyňská nesmrtelná Tamiya.

Mezi karosériemi stále převažoval Mulsane od Protoformu, který se již roky nevyrábí a nedá sehnat. Dále jsme viděli MIX Corally Porsche 962 vítězného týmu, MIX Corally Nissan u nás, Porsche 956 od Active Hobby a dvě Gianny GT od Protoformu. Jeden z pěti Mulsanů byl opatřen ploutví a krásně připomínal Toyotu z velkých závodů Le Mans.

Bezpochyby patří naše upřímná gratulace týmu Extreme RC, který předvedl fantastickou přípravu do posledního detailu a během závodu neměl žádné výraznější zaváhání a složení jezdců Petr Grof, Kuba Šimurda, Víťa Hola a David Nemček se svým tátou coby mechanikem předvedli profesionální přístup k tomuto závodu a dost možná jimi nastavená laťka bude pro ostatní týmy výzvou pro další podobný závod, který se zde věříme za rok opět pojede. Atmosféra v depu i na dráze mezi kamarády, kteří jsou zároveň soupeři se žádnému jinému formátu závod prostě nevyrovná.