Výška tohoto kopce je 1351 m.n.m. Vede sem několik cest, a to jak po červené turistické značce, tak po zelené, která se v polovině cesty přemění na modrou.
My z Brna vyjeli o tomto víkendu v sobotu směr Ramzová brzy ráno. Cesta nám utekla rychleji, než jsme čekali a už jsme osazovali modely baterkami a chystali se na celodenní výlet. Bylo po 8 hodině ráno a my jsme vyrazili po zeleném značení k prvnímu záchytnému bodu, kde byl rozcestník, u kterého tekl potok pojmenovaný Vražedný potok. Tady si někteří užívali. Po dešti byly potoky plné vody. Prostě někteří jsou ve vodě asi raději, než na souši. Zde nám lehce zapršelo a během pár minut jsme jeli do kopce, kde se z vetší lesní cesty stala malá pěšinka plná kamenů a kořenů.
Pomalu jsme pokračovali na místo, které se jmenuje Pod obřími skalami. Sluníčko na nás vykouklo mezi mraky, které se hnaly po stráních. Kolega točil video a já se věnoval maximálně focení. To také kolegové ocenili a za to díky. Hodiny ubýhaly a my dorazily k dalšímu rozcestníku, kde jsme se na chvilinku schovali do lesního stavení. Zde jsme si zaplnili bříška a pokračovali. Cestička náhle začala stoupat a terén tu byl opravdu členitý. Samé kameny, kořeny, člověk neveděl kudy jet, aby zvolil tu nejzajímavějši cestu.
Během cesty nahoru proběhla oprava spáleného serva. Bohužel se muselo vyměnit za nové a prodloužit káblíky na připojení. Zde mohu říct, že pájka značky Dremel opravdu pomohla. Mně se podařilo vysypat moji krabičku. To byla hromádka věcí, že i kolegové nechápali, jak se mi to vše do ní vlezlo. Mám v ní však vše co se hodí. I tohle k expedicím patří – opravy. Zatím asi nebyla oprava, kterou bychom nevyřešili.
Sem tam jsme potkali turisty, kteří žasli nad tím, jak se bavíme, ale hlavně že nezlobíme. Cestička pozvolna zatáčela a my se dostávali na hřeben. Sluníčko nás sem tam hezky zahřálo a o zábavu nebylo nouze. Dobrá nálada jako vždy panovala po celou expedici. Doufám že to byl zážitek i pro Kubu, který jel na takovou velkou expedici poprvé.
Porosty se najednou zmenšily, vlhko a mech, zkrátka byli jsme jako v pohádce. Modely se proháněly mezi členitou pěšinkou. Sem tam někdo z nás vyměnil pohonou baterii a zase se jelo dál. Náš hlavní cíl byl vrchol Šérák a opravdu jsme dojeli až k němu. Rozhled byl krásný, mraky se rozehnaly a my viděli široké okolí. Hned vedle Šéráku byl vidět další vrchol Keprník.
Po kochání té krasné krajiny jsme zašli na pozdní oběd do Jiřího chaty. Zde jsme se zdrželi a už bylo na čase pokračovat směrem dolů. To jsme jeli po červeném značení, kde byla zase pěšinka plná kamenů. Sem tam byl malý potůček, jak voda prosakovala z břehů. Tady proběhla oprava na jednom vozu rozbitého 4linku. No jak jinak, zase opraveno.
Asi po 2 km jsme dorazili k lanovce Černava. Odtud už to byl jen kousek k cíli a my jsme zde udělali skupinové foto v našich tričkách. A tím byla skoro ukončena naše celodenní expedice. Od focení to bylo už jen 500 m k autu.
I když předpoveď počasí byla špatná, nevyplnila se. Tím se nám vydařila první letošní velká expedice. Pro info já vyjel 3x aku nimh o kapacitě 3500 mAh a 1 x lipo o 4000 mAh. Fotek bylo pořízeno dost, tak mrkněte, jak moc se nám den vydařil.
