V sobotu v 10 hodin jsme vyrazili z Ochoze od pošty směr Brno. Netrvalo opravdu dlouho a zahnuli jsme na cestu, která nás zavedla k okraji lesa, odkud začala ta pravá expedice. Byla opravdu hezká sobota, bezvětří a sem tam na nás vykouklo sluníčko. Sněhu bylo akorát a modely zanechávaly krásné stopy. Sníh byl prašan a od kol odletoval do stran jak u skutečného vozu. Jeli jsme malinkou cestičkou stále v malém klesání a k prvnímu přejezdu přes potok. Zde byl zamrznut pořádně a přejezd byl velice rychlý. Následoval malý kopeček nahoru a opět zase lehce z kopce k dalšímu přejezdu přes potok.
Zde byly díry v ledu a byla vidět protékající voda. Abychom přejeli na druhou stranu, museli jsme kličkovat mezi nimi.
Přejezd byl zvládnut a oříšek byl vyjet od koryta potoka. Sníh nám to moc nezlehčoval, ale po chvilce zdolávání se povedlo. Pokračovali jsme dále na rozcestí k našemu oblíbenému pařezu. Zde jsem vyměnil aku ve vozidle a pokračovalo se dále k vývěru potoku Říčka. Jeli jsme směr Kaprálův mlýn a projíždělo se přes zajímavý úsek lesa. Byly zde krásné kopečky a modely se při jízdě hezky vlnily nahoru a dolů. Na konci nás čekal další přejezd přes potok a zanedlouho jsme zdolali první cíl naší expedice. Zde byl opravdu krásný potok a kolega jej hned musel projet sem tam. Od potoka jely vozy po stopě od běžkařů do mírného kopečku, protože sněhu bylo už místy opravdu dost. Modely nechávaly za sebou stopy a jakmile nás došli výletníci, kteří šli za námi, tak jen dodali že řešili co to mohlo být, a jakmile nás viděli bylo jim jasno.
Zde jsme řešili kudy kam a cesta tedy nepokračovala stejným směrem, jak bylo v plánu. Chtěli jsme na hřeben nad námi. Aby modely jely po svém, museli jsme na hřeben po silnici, která vedla k obci Mokrá. Na kopci u hájovny jsme odbočili doleva na cestu, která vede k obci Hostěnice. Ale asi po 100 metrech se sešlo ze silnice na značenou stezku. Tady měly modely opravdu co dělat, protože sněhu bylo víc a víc.
Zde nás cestička vyvedla na kopci zase na silnici, ze které jsme sešli. Ale naštěstí se po ní jelo jen kousek a my odbočili zase doleva. Tady na jednom rozcestí, kde nebyla vyjeta žádná kolej ani vyšlapaná cestička jsme se vydali směr okraj hřebene, který byl nad hospodou u Jelena.
Asi po 200 metrech jsme narazili na místo kde byl veliký dřevěný kříž. Odtud naše cesta pokračovala po malé pěšince na místo, kde byl kamenný vrcholek Zde se nám nabídl nádherný výhled směr Mariánské údolí. Stále se pokračovalo po malé pěšince k jeskyni Pekárna. Znám to tu docela dobře, ale perlička byla, že v zimě to vypadá úplně jinak a místo, ve kterém se mělo sjet dolů, jsme přejeli. Naštěstí to nebyla taková zajížďka a uháněli jsme zpět.
Sjezd byl velice dobrý, sníh brzdil modely i v těch nejstrmějších místech a nebyla obava o kutálení modelu dolů z kopce. Celou dobu se točila video-sekvence a pořizovaly se fotografie.
Sjezd trval asi 20 minut a ocitli jsme se před vchodem do jeskyně Pekárna. Hned na okraji na nás čekal krásný pohled uvnitř jeskyně. Voda kapající ze stropu vytvořila rampouchy na zemi. Tady jsme kličkovali mezi nimi a po malé svačince pokračovali z kopce dolů. Cesta vedla klikatě mezi schody a kamenitými průrvami. Dole na nás čekal přejezd přes kořeny. Malý kopeček nahoru a zase dolů a naše vozy byly u rozcestí, kde se nachází ten náš oblíbený pařez. Zde malé vyřádění a šup po cestičce směr Ochoz. Čas utekl velice rychle a my měli za sebou 5 hodin expedice. Zase ty naše přejezdy přes potoky a zase ty výjezdy z koryt. Ale u posledního to opravdu vyjet nešlo a tady jsme to museli vzít přes mostek. Poslední, který byl ráno zamrzlý byl rozbit a kolega zde zkoušel průjezd vodou. Nakonec se mu projetí podařilo a já pořídil hezký snímek, jak mu voda stříká od přední části vozu. K poště v Ochozi jsme dorazili skoro před 16 hodinou, kde se expedice ukončila. Tady naše cesta skončila a z naší výpravy vznikla hezká fotogalerie a videozáznam. Teď mi nezbývá nic jiného než zase vymýšlet kam další víkend.
