Předpověď počasí byla, že tento víkend má být hezký a možná poslední. No byla by škoda toho nevyužít. S kolegou jsme si řekli, že by bylo fajn ukončit naše ježdění po velkých kopcích a začít zimní. Nakonec jsem to vzali doslova. Začalo to vymýšlením míst, kam vyrazit. Rozhodnutí padlo na Šérák v Jeseníkách. Výjezd z Brna a podobné bylo domluveno velice rychle a já osobně se opravdu těšil. Sobota tu byla rychle a v 6 hodin ráno jsme už pádili po dálnici směr Olomouc. V 8 hodin jsme dorazili do Ramzové k lanovce, odkud naše expedice začínala.
Baterky byly vloženy do modelů rychle, protože velice foukalo a byla zima. Předpověď počasí byla 10 až 20m za sekundu vítr a opravdu tomu bylo tak.
Navštívil nás tu i jeden kolega Čefa, který bohužel s námi nemohl kvůli práci, ale aspoň nás tu pozdravil a popřál nám vydařený výlet. Vydali jsme se po červené, směr sjezdovka, po malé cestičce, která vedla po okraji. Čím více jsme stoupali, tím byl vítr silnější a teplota byla nižší.
Před vrcholkem se spojovaly dvě sjezdovky do jedné a odtud už jsme viděli první záchytný bod. Byla to konečná první lanovky a začátek druhé. Začínala tu být veliká mlha a vítr stále zesiloval. Zde byl objeven i první sníh a zamrznuté kaluže. Prostě nádhera. Odtud jsme pokračovali po malé stezce stále po červené značce kousek od vrcholku hřebene. Bohužel jsme šli zrovna po straně, kde vítr foukal nejvíce. A tady začala ta nádherná expedice.
Krásná kamenitá cestička sem tam nějaký ten potůček vody, který byl třeba i zamrzlý.
Zde probíhala první výměna baterie a musím říct, že jsem měl co dělat, ruce byly zmrzlé, a ten silný vítr. Asi po kilometru začaly stromy bělat a bylo to tím, že foukal silný vítr, byla mlha, a teplota okolo –3 stupně.
Stále jsme stoupali a netrvalo dlouho byli jsme u první vyhlídky. Zde byly už stromy i tráva celé bílé. Bylo to krásné. Po zdolání tohoto úseku jsme už jeli do mírného kopečku, kde jsme našli sníh a v něm si zařádili. Jezdit ve sněhu je fajn, jen vám nesmí proklouznout kolo, aby jste se nezabořili Ale jako vždy bychom se nějak vyprostili.
Po 3. hodinách jsme byli u rozcestí Šérák. Zde jsme sešli z červeného značení a napojili se na modré, odkud jsme jeli na vrcholek. Projeli jsme i kolem zvonu, kde jsme si zazvonili a za nedlouho už jsme seděli v restauraci a dávali si teplou polévku. To bodlo.
Už je zvykem zakoupit i turistickou známku, jako památku, a nebránilo nám už nic v pokračování dále.
Napojili jsme se na naši značku a přejeli vrcholek a najednou klesali dolů. Na stromech byla námraza a jak foukalo, dělalo to takové krásné zmrzlé vlaječky. Nechtěli jsme se vracet stejnou cestou, tak padlo rozhodnutí se vrátit po jiné trase. Jeli jsme směr Obří skály.
Tady byl asi ten nejhezčí a nejlepší úsek. Byla tu spousta cestiček a člověk si mohl vybírat kudy pojede. Nebyly tu žádné odvodňovací kanály, třeba jak na Sněžce, to byla otrava přejíždět. Jakmile se minuly Obří skály, cesta vedla prudčeji dolů až k místu, kde jsme sešli z modrého značení na zelené.
Tady se šlo asi 300 metrů po silnici a najednou zelená odbočila dolů k Vražednému potoku, kudy se jelo do Ramzové k lanovce. Tam jsme expedici začínali. Tudy vedla cesta kolem potoka asi 2 km a stále z kopce dolů. Zde byl malý dlabanec, výměna baterií, a šup zase dále.
Brzy byla tma. Najednou zazvonil telefon a volal Čefa, že nám jde naproti. Taková jízda se světly je zase něco jiného. Dole byl další rozcestník, a odtud to bylo do Ramzové už jen 1,5 km. U tohoto rozcestníku byla postavena kamenná hráz, přes kterou vedla cesta a najedou zase stoupání. Auta stále uháněla a už jsme byli na horizontu a oslnili nás světla z protijedoucího vozu.
Ano Čefa nás našel a odtud jsme jely 3 expediční vozy k Lanovce. Zanedlouho jsme byli na místě, kde jsme ještě ráno nevěděli co nás za celý den čeká. Ujeli jsme 11 km a jelo se 8 hodin. Spotřeba baterií byla 15,2 A.
Teď mohu říci že expedice byla úspěšná a doufám, že se tam zase po zimě vrátíme znova. Děkuji Pajerovi za nádhernou expedici se vším všudy a za to že nikam nespěchá.
Celá fotogalerie ZDE.
Krátký videozáznam najdete ZDE.
