
Příběh redaktora Ajgora, díl 4.

Po delší době jsem zde opět s mojí historií, která však zdaleka není tak obsáhlá a široce napsaná, jako jste zvyklí u Antonína Hráčka. Nicméně se snažím přiblížit vám jednotlivé etapy v mojí RC kariéře v kratším pohledu.
Kyosho Cup
V minulém příspěvku jsem vám popsal dění na jednom ze závodů Kyosho Cup. Celkově tento seriál závodů pro spalovací a elektrické modely byl zajímavý a napínavý až do konce. V naší kategorii elekter se v sezónách měnily pouze motory, kdy jsme nakonec skončili u motoru Kyosho X - speed. Před touto variantou bylo možné používat motor MIG 500 Race, popřípadě Graupner 500. Ale lidé stále řešili rozdíly mezi těmito pohonnými jednotkami a tak se předepsal motorek od firmy Kyosho.
Když jsem jezdil Kyosho Cup, podvozek Tamiya TRF 414 byk v kurzu. V roce 2004 přibyl do mojí skupiny kolegů Martin Berka, který se mnou vytvořil tým TRF. Spolu jsme jezdili po závodech. A to jak v létě, tak i v zimě 2004/2005. Spolu jsme se také zúčastnili vytrvalostního závodu na 2 hodiny v Radešíně. Což byl závěrečný závod Kyosho Cupu 2004. Na této akci proběhlo i vyhlášení letní sezóny a mělo to vysokou úroveň.
Vytvalostnímu závodu předcházely mohutné přípravy společně s Martinem Berkou. Držák baterií, mnoho hodin u Globusu... A nakonec vše dopadlo zcela jinak. A to jsme byli považováni za možné vítěze závodu.
Ještě kvalifikace a testy ráno na dráze v Radešíně ukazovaly, že tomu tak asi bude. Každý tým si měl zvolit název. A my se jmenovali Team TRF.
Ihned po startu jsme se dostali do vedení. Ale po pár kolech nás časomíra hlásí se ztrátou kol. A počet kol se zvyšoval. A tak první zastávka v depu. Proč nepočítá čip ? Po delší době jsme zjistili, že máme špatný kontakt u baterie. Potom čip sice počítal, ale dostavily se další problémy. A tak jsme skončili v zadní části startovního pole. Ale zkušenost a zážitek k nezaplacení.
Vyhlášení letní sezóny bylo ihned po závodě. Občerstvení, trička Kysoho (každý se svým jménem), krásné ceny pro vítěze. V prostředí Radešína opravdu zdařilá akce. Tenkrát jsem za druhé místo v ET obdržel krásný stříbrný talíř se značkou Kyosho Cupu. Nic podobného už jsem nikdy nevyhrál.
V tomto období se přidal k majitelům podvozku TRF i Vašek Sauer. Jezdec to velmi zdatný a pilot, který se mnou najezdil mnoho baterií jak u Globusu, tak i na závodech. A časem byl i lepší, nežli já. Pamatuji se, jak byl nedočkavý, až mu podvozek přijde z firmy MPM. A díky špatně napsanému příjmení se zásilka vracela do Prahy (a to díky mojí chybě)...
Co bylo po Kyosho Cupu
První zimní halový závod proběhl v Prostějově v rámci Hanáckého zimního poháru. Zde jsem přijel s Vaškem a i Martinem. Neměli jsme ponětí, že se musí na koberec mazat. Nebýt Magdy juniora, jezdili bychom bez mazání asi celou zimu. Po namazání jsme museli uznat, že model jede o 200% lépe a začala naše společná éra závodění. Martin Berka ještě v zimě byl na pár závodech, ale potom skončil. A tak jsme pokračovali spolu s Vaškem.Avšak nebyl to jen Hanácký pohár, ale i závody v Třebíči v hale Okříšky pořádané RC klubem Třebíč. A zde jsem poznal poprvé redaktora serveru Masters pana Jiřího Tomana, kterému jsem v roce 2005 začal zasílal první příspěvky do jeho redakce. Netušil jsem, že za pár let budu osloven tímto tvůrcem portálu Masters, zda bych nepokračoval v jeho započaté práci.
V zimní sezóně 2004/2005 jsme bývali s kolegou Vaškem skoro na každém závodě. Naše kategorie byla vždy Stock. A to jak na Hanáckém poháru, tak i v Třebíč Cupu. Vašek se neustále zlepšoval a za určitou dobu vyměnil podvozek Tamyia TRF 414 za Xray Racer. A s tím dokázal divy.
Hanácký pohár se potom sloučil s Xray pohárem a oficiální název byl Hanácký Xray Challenge. Jiný název, jezdci stejní a velmi dobří. Souboje mezi Vaškem, Vítem Parákem, Karlem Mikušem a Petrem Novotným. Já do toho už moc nezasahoval. Seznámil jsem se zde ale s mnoha dalšími kolegy z branže. Vašek byl skoro pořád na bedně a sbíral jeden úpěch za druhým.
Dokonce i MČR...
Já si poprvé troufl s Vaškem i na závod MČR, který se konal v Třebíči dne 3.12.2005. Zde se jela vložená kategorie OPEN, kde nebyla nutná licence. Poprvé jsem poznal osobně pana Václava Strupka, který měl sekci ET 1/10 na starosti v rámci RC ACR. I zde jsme sklidili společně úspěch.
A já i ostudu, o kterou jsem se postaral, když jsem do Jirky Tomana narazil v plné rychlosti na rovince, když už stál připraven na startu... Dodnes na to nemohu zapomenout. Omluvil jsem se mu, koupil nové tlumiče. Ale podepsalo se to na jeho výsledku v tomto závodě. Navíc jsem se potrestal sám. A v depu poznal, že zlato je 100% vodivý kov...
I přes tento incident byl závod obrovkou zkušeností a já tento závod tehdy vyhrál. Auto mi tenkrát jelo jako nikdy před tím. Vašek tehdy dojel druhý. Pokud máte zájem si přiblížit, jak to tenkráte probíhalo, stačí klinout ZDE .
Na konci roku 2005 jsem si pořídil ze zvědavosti model Xray M18 v základu na jednom ze závodů Hanáckého Xray poháru. Tenkráte jsem opět netušil, že se kategorie Micro stane pro mne hlavní náplní nového poznání a s modelem budu jezdit ostré závody. Začalo tedy období, kdy jsem jezdil v zimě převážně micro a v létě 1/10. Navíc se blížila doba, kdy jsem opustil značku Tamiya a přešel na podvozek Xray T2. Ale to až v dalším pokračování...
Článek ze dne: 10.08.2009
Autor článku: Igor Vlahovič
Čtenost článku: 1448 od 10.08.2009
Zpět nahoru



























