<p>
<b>Zasedání AGM v Bruselu</b>
</p>
<p>
Nejdůležitější událostí EFRA na konci každého roku je zasedání AGM, na kterém
jednají prezidenti RC autoklubů z jednotlivých členských států. V tomto <!– separe –>roce
se AGM uskutečnilo 17.11. v Bruselu.
</p>
<p>
Dlouho jsme zvažovali, koho tam pošleme. Já neumím anglicky a tak místo mě
byl navržen Jarda Červenka. Měl jsem pro něj už napsané „Zmocnění k jednání“
v Bruselu, ale – z Jardovo pracovních důvodů – z toho sešlo.
</p>
<p>
Konečným rozhodnutím byl kompromis. Do Bruselu pojedu já s tlumočníkem. Tím se
stal sekretář našeho zlínského klubu ing.Miloš Drašar, pro kterého byla angličtina
„druhým“ mateřským jazykem. 15.11. jsem jmennou přihlášku poslal na EFRA.
Na přípravu jsme měli pouze několik dní. Vyřizování víz, belgických guldenů a
mimořádné zálohy z STSČ se podařilo v rekordně krátkém čase. Především jsem oceňoval
vstřícné jednání ve zlínské Spořitelně, při výměně peněz. Předcházela tomu žádost na
sekretariát STSČ o mimořádnou zálohu 27 tisíc Kčs, která bude odečtena z dotace v roce 1991.
</p>
<p>
<b>Do Bruselu se pojede autem</b>
</p>
<p>
Doprava letadlem nepřicházela do úvahy. Pojedeme autem po vlastní ose. Miloš vlastnil zcela novou
škodovku a tak mimo tlumočníka bude i řidičem. Musím se zmínit ještě o dvou událostech – příbězích -,
které naši cestu do Bruselu a pobyt v Bruselu velmi pozitivně ovlivnily.
</p>
<p>
<b>Dr.Thomas Tomík</b>
</p>
<p>
Na konci minulého roku napsal na – v podstatě končící – Ústřední výbor Svazarmu dopis
doktor Thomas Tomík. Nabízel proplacení vstupních poplatků do EFRA a požadoval uznání reprezentace
za Československo pro svojí osobu, na mistrovství světa v kategorii buggy 1:8, které se mělo v tomto
roce uskutečnit v Thajsku. Já jsem jeho požadavek podpořil a Tomáš na mistrovství jel a obsadil tam
73. místo ze 123 závodníků.
</p>
<p>
Tomáš v roce 1968 emigroval do Německa, oženil se tam a získal velmi dobré uplatnění jako zubní lékař.
Vlastnil krásný, moderní dům v malém městě uprostřed Německa. Měl jsem na něj telefon,
Ten jsme s Milošem využili, když jsme Německem projížděli. Cesta Zlín – Brusel je přece jenom trochu
dlouhá a byli jsme Tomáši vděčni, když jsme u něj mohli přespat. V sobotu jsme od Tomáše vyjížděli velmi
brzy. Dálnice v Německu i v Belgii jsou naštěstí ve velmi dobrém stavu a tak jsme po deváté ráno
zaparkovali u hotelu na letišti před Bruselem. Autorizované dopisy na AGM byly zaslány pouze z Německa,
Holandska, Itálie, Rumunska, Švédska, Československa a Jugoslávie. Všechny ostatní státy se sjezdu
zúčastnily bez autorizujících dopisů od svých mateřských federací.
</p>
<p>
<b>Jsme první z bývalých socialistických států</b>
</p>
<p>
Prezident EFRA Andre Van der Linden zahájil sjezd v 10.15 hod a přivítal všechny delegáty a pronesl úvodní řeč.
Cituji:
</p>
<p>
„Dámy, pánové, drazí přátelé, dovolte mi, abych vás všechny přivítal na této valné hromadě, ale zejména
přátele z Československa a Rumunska, kteří vstoupili do EFRA před několika měsíci a žádám vás, abyste
jim věnovali silný aplaus. Na schůzích výborů musí být Československu a Rumunsku udělena dvě místa –
prosím, mějte to na paměti. Minulý rok jsem vám řekl, že se budu snažit kontaktovat bývalé země tzv.
Východního bloku a pozvu je, aby se k nám přidaly. Je samozřejmé, že dramatické politické změny v těchto
zemích umožnily, že se naše kontakty navazovaly snadněji, ale stále ještě existují problémy – např. s
finančními převody. Jsou však zde, na sjezdu, a my si vážíme jejich přítomnosti. Stále se snažíme
kontaktovat další země, ale bez úspěchu: Maďarsko je ochotno se k nám připojit, očekávali jsme setkání
s nimi v Turkheimu na začátku července, ale od té doby jsme se nedozvěděli nic dalšího.“ Konec citátu.
</p>
<p>
Také já jsem měl připravenou řeč na přivítání v EFRA. Tu, z pochopitelných důvodů, ji za mě v angličtině přednesl Miloš. Cituji:
</p>
<p>
„Vážení přátelé, pod vlivem událostí z listopadu minulého roku v Československu, jsme mohli i my svobodně navázat
kontakty s Vaší evropskou organizací a požádat o začlenění našeho svazu – RC-MCC ČSFR – do její struktury. Chceme
být jejími platnými členy, aktivně se podílet na akcích pořádaných EFRA, se všemi povinnostmi i právy. Zavazujeme
se dodržovat Stanovy EFRA a řídit se jimi. V současné době většina z nás – v Československu – je nucena řešit své
vlastní, především ekonomické problémy a proto se pravděpodobně pouze někteří závodníci zúčastní soutěží, pořádaných
EFRA. Nemáme technické zázemí a naši závodníci soutěží především s amatérsky zhotovenými RC auty. Máme však zavedený
systém závodů, který má patřičnou atmosféru i napětí a dokáže zaujmout nejen samotné závodníky, ale i přihlížející
diváky. Pro podrobnější výklad o soutěžích v Československu mám připraven materiál na videokazetě, ve fotoalbech apod.
Bude-li to ještě možné, chtěli bychom v ČSFR v roce 1991 uspořádat jednu z VC EFRA v sekci 1:8 track.
Závěrem si Vás dovoluji pozvat na závody v Československu, které jsou v roce 1991 pro Vás a závodníky Vašich svazů otevřené.
Děkuji za pozornost“ Konec citátu.
</p>
<p>
V poledne byla hodinová na oběd. Všichni se přemístili do restaurace, přímo v budově. Tedy mimo nás dvou. Tiše jsme se
vytratili na parkoviště a ve škodovce si dali „studený oběd“. Odpoledne sjezd pokračoval hodnocením uplynulé soutěžní
sezóny v jednotlivých zemích.
</p>
<p>
<b>Ubytování v Leuvenu</b>
</p>
<p>
Pozdě odpoledne jednání skončilo a všichni se rozešli. Ale co dál? Ubytování jsme pochopitelně zajištěné neměli – především
z finančních důvodů. V té době ale bylo možné v západních zemích získat levné ubytování, potřebovali jsme však zjistit, kde.
Měli jsme ještě jeden kontakt. A tady se napřed musím zmínit o druhém příběhu, který měl pro nás následně velmi pozitivní dopad.
</p>
<p>
<b>Předcházela tomu „Barumka“</b>
</p>
<p>
Celé to začalo v roce 1984, kdy na „Barumku“ do tehdejšího Gottwaldova přijel belgický závodník Joss Boon se svým servisním
týmem mechaniků. Technickou základnu si udělali na parkovišti před společnými garážemi na Jižních svazích. Já je měl přes
silnici z okna našeho panelákového bytu jako na dlani.
</p>
<p>
Závodní auto z „Barumky“, to bylo něco pro místní kluky. Tým Josse Boona byl v jejich neustálém obležení. Petrovi bylo
tenkrát jedenáct a Belgičané se pro něho stali srdeční záležitostí. Dokonce ho vzali mezi sebe a on s nimi jezdil i na
zkušebních jízdách. Toto přátelství zůstalo i v dalších ročnících „Barumky“. O prázdninách byl hlavní událostí příjezd
Belgičanů. V roce 1988 mu dokonce přivezli krásnou červenou kombinézu s nápisem JOSS BOON a on se tak stal neoficielním
členem týmu. Já jim nabídl svoji garáž k dispozici a několikrát přijali i naše pozvání k nám domů. O Vánocích a k novému
roku jsme si vyměňovali vzájemné gratulace.
</p>
<p>
Tito Belgičané bydleli v Leuvenu, který se nachází asi deset kilometrů před Bruselem. Také na ně jsem měl číslo telefonu.
Miloš ho vytočil, představil nás a požádal o informaci ohledně levného ubytování. No a děli se věci. Žádné přespávání v
levných ubytovnách. Okamžitě přijeďte do Leuvenu. Před vjezdem do města nás už očekával Arčí a za chvíli jsme parkovali
před krásným rodinným domkem. A uvnitř pohoda. Arčí, jeho maminka a několik příbuzných a na stole připravená večeře.
Nahoře připravený pokojík pro nás dva. Prostě byl to sen. Ranní snídani s připravenou svačinou jsme brali skoro jako samozřejmost.
</p>
<p>
Na dopoledním jednání AGM se probíraly především soutěže mistrovství Evropy v jednotlivých kategoriích pro rok 1991 a
přidělování míst pro jednotlivé země. Československu byla přidělena v kategorii saloon (RC V2) dvě místa na závod na Sicílii
a dvě místa na M-Evropy v Holandsku. Dále to byla dvě místa na M-Evropy E12 ve Švédsku a dvě místa na M-Evropy buggy 1:8 ve
Francii. Byla to ode mě ale i troufalost, žádat dvě místa na elektry a buggy, když tyto dvě kategorie se u nás mistrovsky
ještě nejely. Především, když požadavky některých zemí na obsazování míst byly dokonce kráceny.
</p>
<p>
Okolo poledne byl AGM ukončen. Většina účastníků se přemístila na letiště a odlétala domů, my s Milošem sedli do škodovky
a jeli napřed do Leuvenu, poděkovat a rozloučit se s našimi, velmi milými přáteli. Poté jsme nabrali kurz na Německo, se
zastávkou u Tomáše. Ten nás opět nechal přespat. Před spaním nás pochopitelně vyzpovídal z našich zážitků na AGM. Zároveň
jsem mu sdělil, že s ním počítám jako s reprezentantem na mistrovství Evropy buggyn ve Francii. Ráno rozloučení a cesta
domů. Do Zlína jsme dorazili před večerem.
</p>
