Masters.cz - RC auta - R/C car scale - Vzpomínky - 1990

Vzpomínky - 1990 - pokračování 4

1990 – květen 1

Od tohoto roku se také začal jezdit PEJ v kategorii“B“. Těchto závodů se nesměli zúčastnit závodníci z „A“ – prvních 64 z minulého roku. První soutěž uspořádal 5.5. SOUe Třebíč. Na startu bylo 22 soutěžcích. Zvítězil Peter Kic z Bratislavy, před M.Ritschelem z Ústí n.Labem a L.Továrkem z Brna.

Velmi důležitým krokem našeho svazu, bylo zařazení do STSČ. Byl jsem pozván na jednání Prezidia 10.5. do Prahy. Důkladně jsem se na toto jednání připravoval. Měl jsem připraven i amatérský model podvozku 4WD od vynikajícího mechanika a konstruktéra Lumíra Bezstarostiho z Ústí n.O.

Přijetí do tohoto uskupení svazů bývalých členů Svazarmu bylo pro nás momentálně nejdůležitější – především z finančního hlediska. Věděl jsem, že především modeláři určitě budou proti a ostatní odbornosti o naší činnosti asi příliš vědět nebudou.

Do Prahy jsem dorazil autem okolo deváté hodiny. Zasedání Prezidia se konalo v budově bývalého Svazarmu – nyní STSČ. Jednání předsedal už nově zvolený prezident STSČ ing.Ján Brosz. Věděl jsem, že nám bude fandit a že od něj hlas dostaneme. Když jsme spolu byli v komisi na Ustavujícím sjezdu STSČ ve Zlíně, tak jsem ho o našem koníčku stačil informovat – tenkrát jsem ještě pochopitelně nevěděl, že bude zvolen prezidentem STSČ. Sedl jsem si v předsálí na lavičku. Nevěděl jsem, kdy přijde na řadu jednání bod o našem přijetí a nezbývalo mě, než čekat. Konečně asi okolo třetí odpoledne mě pozvali dovnitř.

V zasedací místnosti byly dvě řady stolů, za kterými seděli prezidenti jednotlivých svazů – radisté, střelci, aeroklub, modeláři, Svaz potápěčů, Svaz vodáků, kynologové, ÚAMK, biatlonisté a další. Celkem 14 členů Prezidia STSČ. Většina z nich o RC autech neměla ani ponětí. Někteří si nás určitě spojovali s modeláři a asi se v duchu divili mé drzosti, že chceme být samostatní. Asi jsem byl hodně nervózní ale uklidnil mě Ján Brosz. V krátkosti představil naši odbornost a potom mě vybídl, abych se ujal slova.

Svoji obhajovací řeč jsem měl pochopitelně napsanou:

„Vážení přátelé,

promiňte mi, že nemluvím bez papíru, ale nejsem dobrý řečník a na druhé straně mi velmi záleží na tom, aby to, co Vám chci nyní říct, bylo řečeno – pokud možno – plynule.

Myslím si že my – RC auta – mezi Vás patříme a že máme nárok na to, být také vyslechnuti.

Jsem postaven do zvláštní situace. Mám obhájit v nových podmínkách něco, co už se mi takřka podařilo v minulém období a co vlastně mělo být v této nové době samozřejmostí. A totiž osamostatnění naší činnosti a uznání jejich odlišností od všech ostatních druhů technických sportů a činností.

Proč nechceme být ve svazu modelářů.

Především nemáme dojem, že se s naší odborností jednalo a jedná na stejné úrovni jako s ostatními modelářskými odbornostmi. Ačkoliv jsme v posledních letech přádali nejatraktivnější závody ( na PEJ stovky diváků ), nikdy na tyto soutěže nepřišel nikdo z ÚV modelářského svazu, ačkoliv jsme několikrát různé představitele zvali. Bez potrestání zůstalo napadení naší odbornosti člověkem – leteckým modelářem - , který z pozice předsedy krajské modelářské rady málem celou odbornost posunul o několik let zpět.

Také po 17.listopadu se v myšlení vedoucích pracovníků na ÚV modelářů v podstatě nic nezměnilo. S předstihem několika měsíců před ostatními – nejen modelářskými odbornostmi – jsme se už 6.ledna ustavili a v základních bodech určili postup dalšího vývoje. Ze strany ÚV modelářů byly uznány kritické připomínky na způsob svolávání modelářů na ustavující konferenci , která byla 20.ledna v Praze. Z každého okresu jeden modelář – bez ohledu na odbornost – a také byla uznána správnost našeho řešení – svolání celé odbornosti a zvolení delegátů na tuto celostátní modelářskou konferenci ( činí tak teprve nyní, s více jak čtyřměsíčním zpožděním po nás ). Přesto však na naši iniciativu nebyl brán zřetel a naši delegáti nebyli na konferenci přijati. Také z dalšího postupu modelářského svazu vyplývá, že o nás nemají zájem, neberou ohledy na žádná jednání RC-MCC a naše starosti a problémy je vůbec nezajímají. Přípravný výbor modelářského svazu si opět dovolil – stejně jako se to dělo v minulosti – s naší odborností manipulovat a o ní bez ní rozhodovat, aniž by měl vůbec snahu znát naše zájmy. Chce po nás, abychom se dělili na Čechy a Slováky a automodelářské konference určil do termínu, ve kterém se pořádají klíčové závody našeho svazu.

Dalšími argumenty, pro které nechceme být nadále ve společném svazku s modelářskými odbornostmi, jsou otázky především ekonomického rázu. Na rozdíl od modelářů, kteří si prakticky celý model zhotovují sami doma – my si ho musíme koupit nebo nechat udělat na kovoobráběcích strojích. Finanční odlišnost pořizovacích nákladů je značná. Zatímco u modelářů se tyto náklady pohybují až do částek několika stovek Kčs, u nás jsou to částky v tisících a desetitisících Kčs. Prakticky každá modelářská odbornost se dá dělat rekreačně, pouze pro radost z toho, že si zalétám, nebo se pokochám pohledem na detailně propracovaný model. Nás nejvíce zajímá vlastní jízda s autem a k té navíc potřebujeme soupeře. Jezdit si sám rekreačně s modelem za několik desítek tisíc Kčs by bylo minimálně nepřirozené. Také závody mají odlišný charakter a především atmosféru. My jezdíme pro sebe ale taky pro diváky. Ty potřebujeme a taky je máme. Oni vytvářejí potřebnou kulisu a my se jim za to odměňujeme zajímavou a atraktivní podívanou.

Také po stránce administrativní jsme značně odlišní nejen od modelářského svazu. Ten, s různými odbornostmi bude, nebo musí mít na okresech okresní rady a dělí se na Čechy a Slováky. My nemáme ani národnostní dělení, ani nepotřebujeme okresní rady. Důležité informace si předáváme operativně v rámci svazu a kalendář soutěží už několik let děláme s minimálně ročním předstihem před modelářským svazem.

Toto jsou především důvody a odlišnosti, kvůli kterým chceme být samostatní. Jsme malá odbornost ale jsme a značně se svojí specifikací odlišujeme od ostatních zájmových činností. K tomu, že chceme být samostatní, nás neopravňuje pouze odlišnost naší činnosti od klasických modelářů, ale především skutečnost, že samostatní dokážeme být. To, že se chceme zařadit do STSČ, není známkou naší bezradnosti a nemohoucnosti. Chceme být pouze zařazeni ve stejném skupenství veřejně prospěšných činností a stejně jako všichni ostatní i my chceme lidi bavit a zároveň jim předvádět jednu z forem využití volného času. A pokud stát – vláda – uzná naši činnost veřejně prospěšnou a bude ji chtít i finančně podpořit, potom také my máme nárok na určitou část z této dotace, poněvadž se na této činnosti podílíme naprosto stejně jako jiní členové ostatních svazů v tomto sdružení. To však samozřejmě není požadavek. Ve svém svazu máme schválený systém samofinancování, který hodláme respektovat, protože svého „koníčka“ chceme provozovat i nadále. Odvolávám se na Návrh akčního programu čl.III. a na Stanovy Hlava I. čl.1, hlava II. čl.3b, ve kterých jsou řešeny i otázky, týkající se i našeho svazu ( nebo klubu ).

Na podporu naší žádosti o zařazení do STSČ jsem s sebou přinesl toto RC auto, na kterém sami můžete posoudit odlišnosti od klasické modelařiny, prováděné prakticky na koleně. Mimo motoru a RC soupravy jsou všechny ostatní díly zhotoveny amatérsky. Auto má všechny náležitosti ve zmenšeném měřítku, jako velká soutěžní auta nejmodernější konstrukce. Všechna čtyři kola jsou nezávisle zavěšena a odpružena účinnými tlumiči, přední i zadní náprava má diferenciál, stejně tak je na přední i zadní nápravě třecí kotoučová brzda. Auto má přes předlohu poháněny obě nápravy – systém „quatro“, přes třecí spojku je poháněna dvoustupňová převodovka. Cena tohoto auta je 7 tisíc Kčs, motor stojí 350,- DM, ovládací souprava 300,- DM. Náklady na RC buggy jsou stejné, na auta, poháněná El.motory poněkud nižší.

Tyto údaje Vám sděluji pouze proto, abych zdůraznil odlišnost naší odbornosti nejen od modelářů.

Děkuji za pozornost.“

Následovala poměrně bouřlivá diskuze k naší žádosti, o kterou se postaral především zástupce modelářského svazu. Přes jeho námitky jsme ale nakonec byli úspěšní a poměrem hlasů 7 ku 5 ( dva se zdrželi hlasování ) jsme byli do STSČ přijati.

Pro mě to znamenalo jednou měsíčně jízdu do Prahy na zasedání Prezidia STSČ. Pro svaz to bylo finanční zajištění pro vstup do EFRA i na cesty na závody v zahraničí – na mistrovství Evropy a světa.