Vzpomínky – 1986 – PEJ, III. ročník

12. 11. 2008

Antonín Hráček

1986 – část čtvrtá – PEJ- Pohár Elišky Junkové 1986 – III.ročník

První tři závody v tomto roce zdokumentoval ve svém příspěvku Milan Zolman: „Před posledním dubnovým víkendem se zvyšoval
tep všem příznivcům RC modelů V1. V sobotu 26.dubna totiž začínal v Třebíči další ročník seriálu, na jehož startu se sešlo
59 nedočkavých závodníků, kteří chtěli po zimní přestávce vyzkoušet připravenost svých modelů.

Jak to bývá v Třebíči zvykem, byla trat´ v Okříškách připravena velmi zodpovědně, s důrazem na čistotu a bezpečnost.
Očekávání předčil také zájem diváků, kteří určitě nebyli zklamáni.


Po tréninkových jízdách se rozjel kolotoč rozjížděk. V osmi skupinách po šesti až osmi závodnících se urputně bojovalo o přímý
postup do finále a semifinále. Účast ve finále si přímo vybojovali Hanzel, Tuček, Bohuš a Kunz ml. O zbývající čtyři místa
bojovalo dalších 16 závodníků ve dvou semifinálových jízdách, z nichž postoupili Čech, Fojtů, Kic a Drtina.
Finále se v poháru E.Junkové jede na dvacet minut. Hned po startu se na čele usadila dvojice jezdců z Mnichova Hradiště Tuček
a Drtina, pronásledovaná trojicí Hanzel, Bohuš a Fojtů. Zájem diváků se soustředil na souboj Tučkovy „čtyřkolky“ s Hanzelem,
když také Drtina odstoupil pro poruchu. Souboj o třetí místo mezi Bohušem a Fojtů pro sebe rozhodl až na cílové pásce Fojtů.


Konečné pořadí: 1.Tuček, 2.Hanzel, 3.Fojtů, 4.Bohuš, 5.Kic, 6.Drtina, 7.Čech, 8.Kunz ml.

Druhý díl seriálu se jel 10.května ve Slavičíně, za účasti 55 závodníků. Neúčast některých přihlášených modelářů nadělala starosti
pořadatelům, kteří proto ani za pomoci počítače ze Slušovic nebyli schopni začít včas, což odradilo hodně diváků.
V devíti skupinách, na dost nebezpečné trati, ohraničené těžkými trámy a na povrchu pokrytém místy olejovými skvrnami, se
bojovalo urputně od prvních rozjížděk. Až poslední tři skupiny však předvedly, čeho jsou modely schopny. Přímou účast ve
finále si opět zajistili Hudý, Bohuš, Fojtů a Tuček.


Ze dvou desetiminutových semifinále postoupili Drtina, Sedláček, Paleta a Čech. Po nezbytné přestávce na odpočinek a přípravu
modelů začalo finále. V něm se na čele usadil největší favorit – Hudý z Trenčína, který se překvapivě neumístil v prvním
závodě v Třebíči. Ve Slavičíně však neponechal nic náhodě. Každým okruhem se vzdaloval svým soupeřům. Za jeho „čtyřkolkou“
kroužil Tučkův model. Na třetím místě se objevoval Bohuš, těsně sledovaný Drtinou.


Konečné pořadí: 1.Hudý, 2.Tuček, 3.Bohuš, 4.Drtina, 5.Fojtů, 6.Paleta, 7.Sedláček, 8.Čech.


Třetí závod Poháru Elišky Junkové, který se jel 17.května v Ústí nad Orlicí, byl velmi pečlivě připraven. Pořadatelé vynaložili
obrovský kus práce, i počasí, které snad chtělo závod ohrozit, se před nimi sklonilo. Určitým překvapením byla účast pouze
40 závodníků, ale kvalita a dramatičnost závodu vše vyvážila.


Pořadatelé operativně zařadili dvojnásobné tréninky, aby trať dostatečně vyschla. Úderem jedenácté se závod naplno rozběhl.
V šesti skupinách předváděli závodníci své umění na pěkné, technické trati s množstvím zatáček a delší cílovou rovinkou. Přímo
do finále se probojovali jako první Tuček s Hudým. Po nich se to podařilo Hanzelovi a Vopatovi. Ze semifinále postoupili Plášek,
Sedláček, Zámečník a Janečka z Prostějova, když zvláště pro něho to byl velký úspěch. Překvapením byla neúčast Drtiny a
domácího Chudáčika ve finále. To bylo velkolepé, i když podle výsledků to tak nevypadá. Dvoj- i trojnásobné tankování modelů
během závodu ale určilo rozdíly mezi závodníky. Také v tomto závodě přesvědčoval Hudý o svých kvalitách, ale Hanzel mu hodně
znepříjemňoval život. Tuček držel po slabším začátku třetí místo.


Konečné pořadí: 1.Hudý, 2.Hanzel, 3.Tuček, 4.Plášek, 5.Sedláček, 6.Zámečník, 7.Janečka, 8.Vopat.


K tomuto závodu si dovolím ještě osobní poznámku: když závod skončil, tak jsme se přemístili do nedaleké restaurace na večeři.
Kluci mě zajistili zadní volnou místnost, donesli večeři a pivo a já počítal průběžné pořadí po třech závodech. Toto průběžné
počítání pořadí po ukončení jednotlivých závodů seriálu se nakonec stalo pravidlem. A protože se závody pořádaly dvoudenní,
tak před zahájením nedělního závodu RC V2 každý věděl, jak na tom momentálně v seriálu je.


Zvykli jsme si na to, že závody jsou dvoudenní. V sobotu se jede PEJ, v neděli, druhý den, se většinou jede závod v kategorii
V2 místního významu. Tak v Třebíči se jela GRAND PRIX TŘEBÍČ, ve které zvítězil Pavel Hanzel, před Lacem Rehákem a Fredy Hessem
z Vídně. Hodnoceno bylo dvacet soutěžících.


Ve Slavičíně se jel pouze PEJ. V Ústí n.O. to byla CENA ORLICKA RC-V2. Zúčastnilo se 33 soutěžících. Zvítězil Juraj Hudý před
Pavlem Hanzelem a Jiřím Šostákem. Průběh čtvrtého závodu opět zdokumentoval pan Zolman:


„V pořadí již čtvrtým závodem pokračoval letošní ročník seriálu pro RC modely kategorie V1. Místem konání se 7. června stalo
Blansko. Jak už zde bývá zvykem, pořadatelé se opět vytáhli. Příprava tratě, organizace celého závodu i ubytování pro
závodníky a jejich doprovod v hotelu Dukla bylo na vynikající úrovni. Na závodnících zůstalo, aby se jim i více než 200
divákům odměnili výkony na výborně připravené trati.


Přestože chybělo pět československých reprezentantů (Hudý, Bohuš, L.Rehák, Vopat, Jirásek), kteří se zúčastnili srovnávací
soutěže v Bulharsku, prezentovali se na startu 52 závodníci. Pořadatelé rozdělili závodníky do osmi rozjížděk podle jejich
dosavadních výsledků, takže už rozjížďky gradovaly. Jako první si zajistil přímý postup do finále Tuček, který už ani
nenastoupil do třetí rozjížďky, které naopak využili k postupu Landl, Hanzel i Fojtů, když domácí Sedláček vynecháním
rozjížďky protaktizoval a musel do semifinále. To se mu stalo osudným, protože z „jeho“ semifinále postoupili Plášek
a M.Rehák. Z druhého semifinále postoupili Vališ a Paleta.


Pro finále byli favorité jasní (Tuček, Hanzel, Fojtů), ale veškeré předpoklady vzaly za své. Největší favorit, Jirka Tuček,
měl po výborném začátku potíže s modelem a závod se stal otevřenou záležitostí. K překvapení všech se taktovky chopil Landl
a ani Hanzel mu ve vítězství nezabránil. Překvapením také bylo čtvrté místo Vališe, který se dosud na předních příčkách
neumísťoval.


Konečné pořadí: 1.Landl Bratislava, 2.Hanzel N.Mesto n.V., 3.Fojtů Slavičín, 4.Vališ Domažlice, 5.Tuček Mnich.Hradiště,
6.Paleta Trenčín, 7.M.Rehák Trenčín, 8.Plášek Praha.


Z výsledků je patrné, že kromě prvních čtyř závodníků měli ostatní s modely moc problémů. Tímto závodem se letošní ročník
PEJ přehoupl do druhé poloviny, když zbývají závody v Košicích, Praze a Trenčíně. Proto uvádím průběžné pořadí po čtyřech závodech, které zpracoval Ant.Hráček z Gottwaldova. Zatím bodovalo více než 50 modelářů.
Průběžné pořadí PEJ ´86: 1.Tuček 358b., 2.Hanzel 320, 3.Fojtů 241, 4.Hudý 229, 5.Bohuš 206, 6.Drtina 195…..


Pro zajímavost ještě umístění některých dalších závodníků: 11.Landl, 12.Čech, 14.Vališ, 20.L.Rehák, 23.Vopat, 39.Jirásek.“


V pátém závodě jsme se přesunuli na Slovensko, do Košic. A opět krásné počasí, perfektně připravená dráha i pořadatelé a
vysoký počet závodníků. Sjelo se jich dohromady 43, převážně ze Slovenska a z Moravy. Z Čech to byli pouze Radek a Vašek
Konopíkovi z Domažlic a Jarda Červenka z Poříčí n.S.


Po dojezdu 20-ti minutového finále, bylo následující pořadí: 1.Hudý Trenčín, 2.Landl Bratislava, 3.Zámečník N.Mesto n.V.,
4.Šosták Vítkovice, 5.Hanzel N.Mesto n.V., 6.Sedláček Slušovice, 7.Fojtů Slavičín, 8.Konopík Domažlice.


Předposlední závod letošního ročníku seriálu se jel 4. října na autodromu v Praze – Letňanech. Ze současné špičky chyběl pouze
Štefan Bohuš z Trenčína, jinak bylo na startu 58 závodníků. Řada favoritů tentokrát skončila mezi poraženými – hlavně pro
technické závady. Patřili mezi ně třeba J.Tuček, V.Zámečník či J.Šosták. Naopak „svůj“ den měl J.Sedláček ze Slušovic, který
zvítězil před J.Pláškem z Prahy 2 a M.Drtinou z Mnichova Hradiště. Jeden z nejlepších závodníků z NDR Hans Fritsch obsadil
15.místo. V celkovém pořadí seriálu kandidovali na prvenství po tomto závodě J.Hudý z Trenčína, P.Hanzel z N.Mesta n.V.,
J.Tuček z Mnich.Hradiště a J.Sedláček.


O všem se tedy rozhodovalo v posledním, sedmém závodě, který se jel o týden později v Trenčíně. Na startovní listině bylo 55
jmen, mezi nimiž překvapivě chyběli J.Tuček a M.Drtina z Mnich.Hradiště, V.Vopat z Tušimic, J.Vališ z Domažlic a M.Ondráček
z Brna. Tím se počet uchazečů o prvenství v seriálu zúžil na tři a když J.Sedláček musel odstoupit pro vadný řemen převodu,
mělo se rozhodnout mezi Pavlem Hanzelem a Jurajem Hudým. Pavel nenechal nic náhodě a druhým nejlepším časem se kvalifikoval
přímo do finále. V něm startoval z první pozice Š.Bohuš. Přímo postoupili i otec a syn Rehákové. Ze dvou semifinálových jízd
je doplnili J.Hudý, R.Rihošek, J.Fojtů a S.Čech.


Finále mělo opět vysokou sportovní úroveň – všech osm modelů kroužilo prakticky neustále po trati. Po dvaceti minutách projel
vítězně cílem Štefan Bohuš – s „polokrevníkem“ (modelem s pohonem pouze zadní nápravy) dokázal porazit nejmodernější
„čtyřkolky“. Druhé místo obsadil po takřka bezchybné jízdě Pavel Hanzel a třetí skončil Standa Čech. Nejvíce se ale radoval
Juraj Hudý, který si za páté místo připsal na konto dostatečný počet bodů k tomu, aby celkově v seriálu zvítězil.


K celkovému zhodnocení seriálu se sešlo asi šedesát účastníků na závěrečném večírku ve společenské místnosti hotelu
Tatra. Málem k němu nedošlo, protože jsem v Trenčíně zabloudil i se svými dvěmi pomocnicemi a dorazil tak s výsledky, cenami
a diplomy s asi hodinovým zpožděním.


Ve třetím ročníku Poháru Elišky Junkové v kategorii RC-V1 tedy zvítězil Juraj Hudý, který získal 474b. z 550 možných.
Po slabším začátku – v Třebíči byl až 21.- dokázal zvítězit ve Slavičíně, v Ústí n.O. a v Košicích, v Praze byl čtvrtý a
doma pátý. Je typem dravého závodníka, kterého je na trati i v depu stále vidět i slyšet – dlužno dodat, že převážně v dobrém
slova smyslu. V posledních letech je nejen naší jezdeckou „jedničkou“, ale i úspěšným konstruktérem.


Druhé místo obsadil Pavel Hanzel, který už řadu let podává stabilní výkony na velmi vysoké úrovni. Letos startoval ve všech
sedmi závodech seriálu. Čtyřikrát byl druhý, jednou pátý, jednou šestý a jednou „pouze“ jedenáctý. Tak vynikající a vyrovnanou
sérii nemá žádný z dalších závodníků: celkem vybojoval 448b.


Jiří Tuček z Mnichova Hradiště, který obsadil třetí místo, zvítězil v prvním závodě seriálu ve Slavičíně, potom se mu ale už
nedařilo. Celkem dosáhl 363b. O pouhé dva body méně má čtvrtý Štefan Bohuš z Trenčína, loňský vítěz seriálu. Jarda Fojtů ze
Slavičína skončil v prvním ročníku seriálu patnáctý, loni byl desátý a letos obsadil pátou příčku ziskem 348b.


Největší výkonnostní vzestup zaznamenali bratři Jaroškové z Hlučína: Martin postoupil z loňského 95.místa na 27. a Petr na
32.místo. Jarda Červenka z Poříčí n.S. se probojoval ze 79. na 18.místo., Pavol Kic z Bratislavy z 63. na 17. a jeho bratr
Peter ze 71. na 24.místo v celkovém pořadí. Naprosto stejné umístění jako v minulém ročníku vybojovali Standa Čech z Třebíče
a Jiří Šosták z Ostravy – obsadili 12., resp.13.místo. Naopak hůře si vedli ing.Aleš Jirásek z Mnichova Hradiště – ze 7.místa
sestoupil na 31., Vašek Vopat z Tušimic klesl ze 3.místa na 26., Jarda Hlavica ze Slavičína ze 16. na 39.místo. Nejúspěšnějším
zahraničním účastníkem byl Franz Kothbauer z Vídně, který skončil se 40b. na 35.místě. Celkem se seriálu zúčastnilo 121
závodníků – 73 z ČSR, 44 ze SSR, jeden z NDR a tři z Rakouska. Nejúspěšnějším klubem byl opět AMC Matra TOS Trenčín,
jehož závodníci nasbírali celkem 1531,5b. Na druhém místě je VUMA Nové Mesto n.V. (722b.) těsně před Mnichovým Hradištěm
(709,5b.) – celkem bylo hodnoceno 39 klubů.


Nejdelší a zároveň nejrychlejší dráha je v Praze. Její délka je 296m: bylo na ní dosaženo průměrné rychlosti 45,6 km/h
(v pětiminutové rozjížďce). Naopak nejkratší dráha je v Třebíči – Okříškách – měří pouze 132m a byla na ní dosažena i
nejnižší průměrná rychlost – 31,8 km/h.


Na slavnostním závěru seriálu v Trenčíně se účastníci mimo jiné dohodli na tom, aby v příštím ročníku byla věnována ještě
větší pozornost divákům a propagaci RC automobilů a tím i Svazarmu vůbec. Letos se totiž osvědčilo slavnostní zahájení soutěže,
spojené s představením jezdců, zařazené až po rozjížďkách – napřesrok by tomu mělo být stejně na všech závodech seriálu. Třicet
nejúspěšnějších závodníků letošního ročníku bude mít pro příští rok přidělena startovní čísla podle svého umístění, která jednak
budou nosit jezdci, jednak budou i na modelech. Závodníkům, kteří se letos umístili na 31. a dalších místech se tedy doporučuje,
aby nepoužívali na modelech čísla 1 až 30 – na závodech by je stejně museli měnit.


Systém soutěží ani celkové hodnocení se v příštím roce nebude měnit – pojede se opět sedm závodů, do celkového hodnocení se
bude počítat pět lepších výsledků. Celý seriál bude i nadále řídit ZO Svazarmu Veteran Car Club Škoda Gottwaldov.