Vzpomínky – 1986 – Mezinárodní a mistrovské soutěž

29. 9. 2008

Antonín Hráček

1986 – část druhá 


Mistrovské a mezinárodní závody 


Srovnávací soutěž socialistických států se uskutečnila ve dnech 3. až 8.června v městečku Krivodol v Bulharsku. Naši
republiku – pod vedením státního trenéra J.Kuneše a J.Rychtáře (?) – reprezentovali Rehák, Bohuš, Vopat, ing.Jirásek a Hudý,
který nahradil původně nominovaného Tučka. Až na místě se dozvěděli, že pořadatel zařadil kromě kategorií RC modelů i kategorie
U-modelů. Jejich výsledky se započítávaly do soutěže národních družstev, což se samozřejmě negativně projevilo v závěrečném
bodovém hodnocení.

Slavnostní zahájení bylo v sobotu ráno za přítomnosti stranických funkcionářů a představitelů patronátních organizací (ty se
o závodníky staraly opravdu příkladně). Po krátké přestávce odstartovala kategorie RC-EB, kde nás zastupoval pouze Vašek Vopat.
Soutěž se jela na tři jízdy, započítával se pouze nejlepší výsledek. Ve třetí jízdě zajel druhý nejlepší čas (26,75s.), ale
„lízl“ branku, takže do konečného výsledku se mu započítával čas z druhé jízdy. Časem 29,16s. skončil nakonec pátý. Zvítězil
domácí D.Petrov vynikajícím časem 25,62s. V soutěži juniorů zvítězil A.Tippmann z NDR časem 29,4s.


Po polední přestávce byla rozjížďkami zahájena kategorie RC-V1. Bohuš, Hudý a Rehák jeli každý v jiné rozjížďce. Hned v té první
došlo k nemilému překvapení na náš účet. Juraj Hudý v domnění že jde o trénink, odstartoval pozdě. V další rozjížďce však zajel
„přímý postup“ do finále a Bohuš s Rehákem postoupili do semifinále. Ve finálové jízdě na 30 minut se Juraj probojoval do čela.
První pozici si razantní jízdou udržel až do 25 minuty, kdy po „hodinách“ na rovince „dostal ránu“ od za ním jedoucího modelu a
skončil. Po opravě modelu dojel pouze poslední okruh a celkově obsadil čtvrté místo. Zvítězil I.Hegedusz z Maďarska před
H.Fritschem z NDR. Příjemné překvapení čekalo při večeři v místní restauraci, kde závodníci zhlédli z videozáznamu průběh
prvního dne, zaznamenaný bulharskými modeláři.


Druhý den byl zahájen společným závodem elekter, kde jsme byli zastoupeni Štefanem Bohušem a Alešem Jiráskem. Rozjížďky se jely
dvakrát po čtyřech minutách. Bohuš musel vzdát pro výrazné rušení, zatímco Jiráskův model byl nejrychlejší. Půl minuty před
koncem rozjížďky však byl v maximální rychlosti (přes 40km/hod.) na rovině zašlápnut nohou nepozorného rumunského mechanika a
předčasně skončil. Dosažený výsledek díky náskoku bohatě stačil na postup do finále, které se jelo na 8minut. To už předem
odsoudilo Aleše z role favorita. Jeho akumulátory o kapacitě 1,2Ah postačovaly jen na šest minut. Ve finále odpadl po sedmé
minutě z první pozice. Celkově obsadil čtvrté místo.


Po obědě byla rozjížďkami zahájena poslední část soutěže – závod kategorie RC-V2. Nás zastupovali Hudý, Rehák, Vopat a Jirásek.
Hudý zopakoval výkon z předcházejícího dne a postoupil přímo do finále. V něm ho doplnili Vopat s Rehákem, kteří postoupili ze
semifinále. Nepostoupil pouze Jirásek, který měl problémy s motorem.


Ve finále se opakovala smůla z minulého dne – Vopat musel pro rušení odstoupit z první pozice. Rehák měl opět problémy s motorem
a navíc poškodil závěs zadního kola. Vynikajícím způsobem si vedl závodník NDR M.Hahn, který zvítězil po bezchybném výkonu a po
dojetí do cíle radostí zlomil anténu vysílače. Juraj Hudý se na stupně vítězů jako jediný z našich přece jenom dostal – obsadil
třetí místo.


Srovnávací soutěž byla pořadatelem připravena s velkou pečlivostí i když došlo k několika nedostatkům, pramenících především z
nedostatku zkušeností z pořádání tak velkého závodu.


V technickém vybavení byl patrný opět určitý pokrok, zejména u závodníků Polska, Maďarska i Bulharska, kteří disponovali
špičkovým vybavením ve všech směrech – RC soupravy, podvozky většinou 4×4, dvoustupňové převodovky, motory (Rossi, Nuova
urbo,OPS, SG). Výjimkou ve vybavení byli modeláři Rumunska a i naši modeláři, kteří neměli ani jeden továrně vyráběný podvozek!


VIII. ročník Grand Prix LAUGARICIO 


Změnou soutěžní kategorie (jela se RC-V2 místo RC-V1) nastalo oživení, jež se projevilo i v účasti 55 závodníků z pěti států.
Už z přihlášek bylo možné vyčíst, že trend v konstrukci podvozků – pohon obou náprav – je trvalý. V soutěži jich jezdilo 17.
Mimo továrních Serpent Quattro, SG Columbia a Associated bylo na startu i pět amatérských konstrukcí domácích závodníků. Už v
tréninku byly čtyřkolky jasně v čele. Byl také překonán loňský rychlostní rekord (43,2km/h) – bylo naměřeno 48,15km/h. To
dávalo předpoklad, že finalisté najezdí za 30 minut přes 100 okruhů.


Slavnostního otevření závodu byli přítomni představitelé města a trenčínských organizací. Ředitel závodu – Milan Čecho –
vyzdvihl úsilí trenčínských automodelářů, kteří brigádnickou činností přispěli k dobudování areálu autodromu.
V rozjížďkách jezdilo deset skupin po šesti závodnících. Přímou účast ve finále si zajistili M.Dorn a A.Faust – oba z NSR.
Ze tří semifinálových jízd postupovali vždy první dva do finále. V sobotu se ale mohly odjezdit pouze dvě semifinále, kvůli
prudkému dešti se třetí odjela až v neděli ráno.


Finále bylo odstartováno dle systému Le Mans – modely byly postaveny šikmo z pravé strany dráhy. Při startu měl smůlu Juraj
Hudý, kterému se při „tůrování“ motoru na startu zadřelo ojniční pouzdro na klikovce. Druhý z našich reprezentantů Štefan
Bohuš kroužil stále na čtvrtém až šestém místě. V závěru ale musel zmírnit, protože mu z předních kol zůstaly pouze disky se
zbytky pneumatik. Nakonec byl rád za šesté místo.


Celkovým vítězem se stal Manfréd Dorn z NSR, který najezdil rekordních 115 okruhů. Druhý skončil Heinz Fritsch z NDR před
Milanem Punčochem z Jugoslávie. Umístění dalších čs.reprezentantů: 14.M.Rehák, 15.J.Tuček, 25.V.Vopat. Závodu přihlížely stovky
určitě spokojených diváků.


XV. ročník Mistrovství ČSSR


uspořádala 5. až 7. září ZO Svazarmu AMK SOU Vítkovice. Už v pátek odpoledne se postupně sjelo 28 modelářů z 30 nominovaných.


První diskuze mezi závodníky a pořadateli se týkaly trvání finálové jízdy v kategorii RC-ES. Všude ve světě se jezdilo na šest
minut, tady se mělo jet na sedm minut. Propozice ale byly vydány už v březnu a nikdo oficiálně neprotestoval. Rozpaky vyvolávala
i trať pro „čuďáky“. Poměrně krátký okruh (225m) měl jen jednu pravou „vracečku“. Obavy z nečistot v ovzduší „černé“ Ostravy
se ukázaly jako liché, výsledky neovlivnilo ani nepříliš přívětivé počasí.


Na slavnostní začátek mistrovství zazněla státní hymna a po krátkém projevu složil za závodníky slib Jiří Šosták a za rozhodčí
ing.František Macálka. Pořadatelé jako první u nás instalovali za stanovištěm časoměřičů účelnou výpočetní techniku.


Diváků se po oba dva dny sešlo hodně, k čemuž přispěla i dobrá propagace. Po celé Ostravě visely plakáty, dokonce i krajský deník
„Nová Svoboda“ zval v sobotním vydání nejen na kopanou hostující Slavie, ale i na modelářské mistrovství.


V depech závodníků se bylo na co dívat. V RC soupravách už vládnou volantová řízení, v podvozcích je pak odpružení náprav
samozřejmostí. Více než čtvrtina modelů měla dokonce náhon na všechna kola. Nejoblíbenější motor je japonský O.S.Max,
nejvýkonnější italský Nova Rossi. Novinkou jsou lexanové karoserie – mají větší tuhost a při haváriích z nich nelétají třísky.
Samostatnou kapitolou byly pneumatiky. Po prve byly použity bezdušové MRC Grand Prix a Majoma – zůstávala za nimi suchá stopa
se vzorkem.


V sobotu od rána se jely rozjížďky kategorie RC-V2. Z těch si přímý postup do finále zajistili Juraj Hudý (19 okruhů) a Hanzel,
Kunz, Jirásek a Bohuš (po 18-ti okruzích). Dalších osm jezdců jelo malé finále na 10 minut. Z něj postoupili otec a syn Rehákové
a domácí Šosták. Následoval dvacetiminutový boj o titul, který obhájil Juraj Hudý. Druhý skončil Pavel Hanzel, třetí Jiří Kunz ml.


Hned po dojezdu tohoto závodu se jely rozjížďky pro společný závod elekter. Po několikahodinovém koncertu spalovacích motorů se
zdály elektry příliš klidné. Nebylo tomu tak úplně. Už v první rozjížďce najel Vláďa Strnad ze Kdyně 16 okruhů, což samozřejmě
znamenalo přímý postup do finále. Tam ho doplnili ještě Hudý, Bohuš a Fojtů, z malého finále pak Laco Rehák a J.Plášek.


Finále dopadlo dle předpokladů – s náskokem dvou okruhů zvítězil Strnad před Hudým a Rehákem. Po závodě zněl obcí modelářskou
jednotný hlas, aby se příště mistrovství elekter jelo zvlášť a třeba v hale.


V neděli ráno pokračovalo mistrovství v dešti závodem kategorie RC-V1. Mokrá trať se podepsala i na výsledcích v rozjížďkách.
Pouze Sedláček najel 17 okruhů. Ve finále ho dále doplnili Hudý, Jirásek a Rehák s 16-ti okruhy a Drtina s 15-ti. Ze
semifinále pak postoupili Landl, Šosták a Hanzel.


Finále formulí bylo co do počtu najetých okruhů pomalejší, ale průběhem předčilo „placky“. Start se podařil nejlépe ing.
Jiráskovi, kterého stíhal Sedláček – jejich modely se střídaly ve vedení , což se určitě líbilo i divákům. Přestože jeden
druhému nedaroval ani metr, byl to souboj bez kolize. Po ukázkovém prvním tankování vedl Jirásek a před druhým tankováním ve
čtrnácté minutě už měl náskok více než jednoho okruhu. Částečné odlepení přední pneumatiky a následné přezouvání v depu však
bylo nezvykle dlouhé a díky tomuto problému nakonec skončil až na pátém místě. Do čela se tak dostal Sedláček, který také
vítězně projel cílem. Hanzel i v této kategorii dojel na druhém místě: jel přitom s amatérským podvozkem HZ, zatím ještě s
hnanou pouze zadní nápravou. Třetí skončil Drtina před Šostákem. Favorit Hudý odpadl pro závadu na servu.


Tečkou za mistrovstvím bylo slavnostní vyhodnocení s předáním diplomů a věcných cen nejlepším soutěžícím.