Vzpomínky – 1981

3. 4. 2008

Antonín Hráček

RC auta – mistrovsky – 4. část
1981 
V březnu minulého roku jsem byl zvolen do funkce krajského trenéra RC automodelářů. V praxi to znamenalo vést evidenci o všech závodnících Jihomoravského kraje, navrhovat nominace na P-ČSR, navrhovat přidělování materiálu, sestavovat kalendář soutěží na příští rok apod. Závodníci v té době byly také zařazováni do výkonnostních tříd (VT) dle dosažených výsledků na závodech. Při ročních hodnocení aktivit klubů se na počty dosažených VT přihlíželo především při rozdělování modelářského materiálu.
V časopise Modelář nám byla vyčleněna dvoustránka, do které přispívali SRC i RC. Častým dopisovatelem byl ing.M.Vostárek. V jednom z článků píše o odlišnostech modelů na soutěžích v ČSSR a ostatních socialistických států a modelů v západních zemích. My jsme si karoserie z laminátu a podvozky především z duralu zhotovovali sami. Modely měly vysokou estetickou úroveň. Na západě převládala uniformita i když výrobci nabízeli velké množství karoserií i podvozků. Na soutěžích převládaly modely Porsche 917-30, které se lišily pouze povrchovou úpravou. Ovšem dural je už téměř vytlačen umělými hmotami, které jsou levnější a mají příznivější mechanické vlastnosti.
28. února až 1. března se v Bruggách ve Švýcarsku jelo první 
<center>Mistrovství Evropy</center> v kategorii EB 1:12 . Trať o šířce 3m byla vytyčena na ploše 40m x 20m v tělocvičně. Jezdilo se na 8 minut, startovalo přes padesát soutěžících z jedenácti zemí. Finále bylo záležitostí britských modelářů: mezi osmi nejlepšími jich bylo sedm. Zvítězil britský závodník Neal Francis, který jezdil s vozem upraveným ze stavebnice Tamyia, poháněným motorem Mabuchi 540. Na trhu se objevil nový model anglické firmy PB – ALPHA PB 12-IS. Měl několik nových prvků: nezávisle odpružená všechna kola přední i zadní nápravy, hydraulické tlumiče, dvě kotoučové brzdy zadní nápravy, řetězový náhon (pro omezení ztrát výkonu), nastavitelnou tvrdost odpružení atp.
Světová organizace pro RC auta (má zkratku IFMAR) uspořádala v Indianopolos v USA <center>Třetí Mistrovství světa</center> pro modely se spalovacím motorem.Zúčastnilo se 138 závodníků z dvaceti zemí. Mistrem světa pro následující dva roky se stal A.Carbonell z USA s vozem Delta Super, poháněným motorem Picco. Překvapením mistrovství byl třináctiletý Ralph Burch z Texasu, který zajel druhý nejrychlejší čas, a jen technická porucha ho připravila o lepší umístění ve finále. Pozornost vzbudil podvozek Yuji Takiho z Japonska, který byl vybaven řetězovým pohonem všech kol. Účast tří modelů PB Alfa ( s nezávislým odpružením kol ) ve finále naznačila, že v dalším vývoji bude složitost podvozku zřejmě nadále stoupat.
Vrcholem sezóny RC modelů socialistických států byla každoroční srovnávací soutěž. V tomto roce ji uspořádala polská organizace LOK v Poznani. Proběhla ve dnech 14. až 17. května za účasti družstev šesti zemí. Konala se na místní dráze. Souběžně s ní byla i soutěž U-modelů, která byla přípravou na Mistrovství světa FEMA.
Nás pochopitelně zajímala soutěž RC modelů. Soutěžilo se ve čtyřech kategoriích. Tradičně nejslabší kategorií byly makety. Naši tuto kategorii neobsazují a soustředují se na EB ( slalom ), kde dosahují špičkových výkonů. O vyrovnanosti a kvalitě soutěžících svědčí dosažené výkony. První čtyři závodníci získali přes 164 bodů a o jejich umístění rozhodovaly desetiny sekund. V Poznani sice zvítězil H.Visockas ze SSSR, ale druhé a třetí místo patřilo našim M.Vostárkovi aj.Cibulkovi.
Podobně vyrovnané finále bylo i v kategorii V1. Zvítězil v něm L.Rehák před L.Gálem z Maďarska a W.Dudzewiczem z Polska. V2 vyhrál M.Vostárek zcela suverénně z náskokem čtyř okruhů před nejúspěšnějším sovětským závodníkem Visockasem. Do finále se probojovali dva závodníci z ČSSR a po jednom z NDR, Maďarska, SSSR a Bulharska. Také v družstvech jsme tradičně obsadili první místo.
V technickém vybavení jednotlivých družstev byl znatelný posun dopředu. Téměř všichni účastníci měli špičkové motory a kvalitní RC soupravy. O výsledku tak rozhodovala pečlivá příprava a jezdecké umění jednotlivých soutěžících.
Za vyvrcholení domácích soutěží bylo možno právem považovat mezinárodní <center>4.ročník VELKÉ CENY Laugaricia,</center> který se uskutečnil na speciální dráze v Trenčíně. V jedenácti skupinách startovalo 59 závodníků z devíti států. Vzhledem k velkému počtu účastníků byl určen poněkud netypický systém závodu. Nejprve se jely tři rozjížďky po 5-ti minutách. Nejlepších 18 pak bylo rozděleno do tří semifinálových skupin. Z těch pak první dva postoupili do šestičlenného finále. Finálová jízda na třicet minut se jela za účasti téměř tisíce diváků. Do ní se nedostal v té době náš nejúspěšnější reprezentant M.Vostárek, který obsadil konečné deváté místo, když jeho výkon byl ovlivněn zdravotním stavem (horečka). Z našich reprezentantů se do finále probojoval pouze L.Rehák, který se umístil na 4.místě. Zvítězil F.Fruhwirt z Rakouska, před D.Mullerem z NSR a M.Punčochem z Jugoslávie. Průběh celé soutěže komentoval sportovní komentátor, záběry a rozhovory pořizovala Československá televize.
Ve Svitavách se začalo slibně rozvíjet automobilové modelářství. V minulém roce pořádali první soutěž, které ale nepřálo počasí. V tomto roce to ale vyšlo. Na cvičišti autoškoly Svazarmu se 20.června sešlo patnáct soutěžících všech věkových skupin. Soutěž (byla zároveň přeborem Východočeského kraje) proběhla hladce a přispěla k propagaci RC aut hlavně mezi mládeží.