Vzpomínky – upoutané a dráhové modely

7. 10. 2007

Antonín Hráček

Kapitola 1
<div align=“center“><h2>Upoutané a dráhové modely aut</h2></div>
Pokud se budeme chtít vrátit na úplný začátek, musíme začít rokem 1933. Německá firma Marklin přinesla na trh první dvojici modelů závodních automobilů Mercedes a Astro-Daimler, v měřítku asi 1:25 z plechu a jezdících na dvouproudé dráze tvaru osmy. Souprava se však neujala na trhu a výroba byla zastavena. V USA začala v letech 1936-38 skupina automobilových závodníků a fanoušků pořádat závody „stolních modelů“ (tak jsou v USA nazývány dráhové modely). Novinky se okamžitě ujal hračkářský průmysl a zahájil sériovou výrobu několika typů modelů a drah. Modelářství jako takové se plně rozvinulo na začátku padesátých let minulého století. Automodeláři se věnovali upoutaným rychlostním automodelům, nebo vyráběli makety skutečných aut (obr.U1). V roce 1949 se dokonce jezdily závody automobilových modelů na pohon gumovým svazkem. Závodilo vždy několik modelů společně na asi 50 m dráze. Modely dosahovaly rychlosti až 55 km/hod. V témže roce se objevily i automobilové modely s raketovým pohonem. Takový model o délce 200 mm a váze 350 g dosahoval rychlosti přes 100 km/hod.
V Československu bylo automobilové modelářství zpočátku začleněno do motoristických klubů.Rozvíjelo se živelně, bez zkušeností a dlouho se na něj pohlíželo jako na „hračičkaření“. Tento nesprávný názor se podařilo změnit teprve v roce 1957 na veřejném závodě v Praze. Byly to U-modely na kruhové dráze.
Automodeláři s U-modely byli začleněni v evropské organizaci FEMA a pravidelně pořádali závody, které se konaly v několika kategoriích dle obsahu motorků (obr.U2). Tak např. 30.8.1959 uspořádal Automotoklub v Bratislavě závody automobilových modelů o pohár Slovenského národního povstání (obr.U1). Závodu se zúčastnilo 21 předních modelářů z Maďarska a ČSR s celkem 28 modely, přihlíželo přes 500 nadšených diváků. Ve třídě 10ccm dosáhl vítěz Katona Géza z Budapešti rychlosti 130,4 km/hod. Evropská automodelářská organizace FEMA každoročně vyhlašovala nejlepší výkony automodelářů a můžeme se dočíst, že ve třídě 10ccm byla v roce 1960 naměřena rychlost 229 km/hod (obr.U3,U4).
V dalším roce byla U-auta rozšířena o vrtulové modely. Dráhové modely ( SRC – slot race car) už také koncem padesátých a začátkem šedesátých let pořádaly různé závody. 24.6.1962 se jel ve Francii největší automobilový závod sezóny – 24 hodin Le Mans. V měřítku 1:30 byl přesně reprodukován modely aut na dvouproudé dráze. Vítězná dvojice závodníků s těmito miniauty najela přes 95 km. Koncem šedesátých let se v Evropě pořádaly závody SRC už na profesionálních několika proudých závodních drahách (obr.20, 26). U nás bylo důležitým mezníkem v dalším vývoji nejen modelářů, ustanovení SVAZARMU (svaz pro spolupráci s armádou) v roce 1951. Tato politická, polovojenská organizace pod sebou shromáždila všechny technické zájmové skupiny včetně modelářů. Ti následovně pod hlavičkou SVAZARMU pořádali soutěže na všech úrovních.
V roce 1958 byl v Nové Pace založen automodelářský kroužek dětí pod vedením J.Tůmy. Stavěli nejezdící i jezdící polomakety aut v různých měřítkách. Tyto polomakety byly později brány jako základ pro nová Pravidla pro automodeláře, zpracovaná v roce 1963. Před tím, v roce 1962, byla založena ústřední sekce pro automobilové modelářství při ÚV ( ústřední výbor ) Svazarmu.
“Dráhovky“ začaly jezdit začátkem šedesátých let (obr.5). Stavěly se amatérsky zhotovené autodráhy (obr.10). První „osmičku“ postavili litvínovští modeláři v čele s J.Basákem. Byla základem pro stavbu dalších autodrah. Mezi prvními to byla Nová Paka a Praha. A taky se závodilo. Veřejné soutěže pořádají v Praze, Litvínově, Rumburku, Havířově.
1.Celostátní soutěž dráhových modelů byla uspořádána v Nové Pace 12.11.1965. Sjela se na ni rekordní téměř stovka automodelářů z celé republiky. Ti nejvzdálenější až z Košic. Bylo to první, ale také poslední mistrovství ČSSR, na kterém soutěžili nejezdící, stolní modely. Na zvláštní dráze, v sále na parketách, jezdily soutěžně i polomakety ovládané bowdenem. Hlavní slovo ovšem měly „dráhovky“, které se tak staly v následujících letech nejrozšířenější automodelářskou kategorií. Závodnické podhoubí vznikalo především v tehdejších DPaM (domech pionýrů a mládeže), kde se tvořily kroužky mladých automodelářů. Každoročně se konala mistrovství republiky žáků v několika kategoriích. A zájem byl opravdu velký (obr.15, 16). V roce 1969 jsem pracoval ve Vimperku na Šumavě. V hračkářských obchodech se prodávaly první dvouproudé autodráhy. Sada obsahovala dvě autíčka ve tvaru „buřtíku“, dva velmi poruchové ruční ovladače a malý transformátor. Autíčka a ovladače se prodávaly i samostatně. S kamarádem jsme si jednu sadu koupili – údajně pro své jednoroční syny. Autodráha z umělé hmoty nám ale nevyhovovala a tak jsme si vyrobili první dvouproudou „osmičku“. Do té doby jsem stavěl pouze modely letadel. Auta mě ale „dostala“ a drží dosud.
V lednu 1971 jsem převzal v ODPaM (okresní dům pionýrů a mládeže) ve Vimperku kroužek automodelářů. Už po měsíci jsme se zúčastňovali různých soutěží, včetně mistrovských. Sám jsem se do závodů SRC zapojil v roce 1972.
Dospělí mohli soutěžit pouze na závodech, pořádaných SVAZARMEM (Svaz pro spolupráci s armádou). Jak už název napovídá, jednalo se o polovojenskou, autoritativní a dost byrokratickou organizaci. A samozřejmě plně pod kontrolou komunistické strany. V praxi to znamenalo např. to, že při výjezdech reprezentantů na západ od našich hranic byl k této skupině přiřazen „dohlížitel“ z KSČ. Pravidla soutěží byla také napřed odsouhlasena a potom se musela striktně dodržovat. Pořádání seriálových závodů pod hlavičkou SVAZARMU bylo v té době nemyslitelné. Přesto jsem se o první seriál závodů pokusil v roce 1976, kdy už jsem bydlel v tehdejším Gottwaldově. V ODPaM jsem vedl dva kroužky automodelářů. Postavili jsme novou, čtyřproudou dráhu. S dětmi jsme se pravidelně zúčastňovali mistrovství republiky a v průběhu roku objížděli veřejné závody – především na Moravě. Všechno to ale byly jednorázové akce. Na závodech jsem „oťukával“ názory na vytvoření seriálu závodů. Ohlasy byly převážně kladné a tak vznikl první seriál automodelářských soutěží SRC. Měl název „Velká cena Moravy“. Skládal se z několika závodů na Moravě, ale zúčastňovali se ho i závodníci ze Slovenska. Protože jsem veškerou organizaci a počítání výsledků dělal sám, tak proti tomu nebyly ze strany SVAZARMU námitky. Seriál se jel v kategoriích A1/24 (formule), žákovské kategorii BŽL a hodnotili se také kluby. Po pěti závodech bylo klasifikováno 40 závodníků v hlavní kategorii, 46 žáků a 16 klubů.

Bohužel hned první ročník zůstal nedokončen. Odjelo se pouze prvních pět závodů. Poslední dva se nepočítaly. Pořadatelé soutěží z Ostravy a Brna nebyli ochotni posunout termíny svých závodů, které pořádali ve stejnou dobu.